tenebrae86

Chcete-li žánrový masterpiece, hledejte dál, ale i tak leze "Blanchevillské monstrum" zájemcům doporučit jako sice možná průměrnou, avšak ukázkovou italskou gotiku. Příběh inspirovaný povídkami E. A. Poea, zejména Zánikem domu Usherů, je natočen komorně ve stylu thrillerů Alfreda Hitchcocka a i přes typické gotické kulisy a rekvizity se tedy o čistý horor nejedná. Mě osobně příběh úplně nesedl (raději dávám v tomto žánru přednost fantastičtějším tématům) a kladně hodnotím spíše formu. Audiovizuálně je to totiž naprostá paráda, nádherně nasnímané černobílé obrazy polomrtvého lesa, temného hradu, jeho chladných chodeb plných zlověstných stínů, kvílivých zvuků a schodiště vedoucí k děsivému tajemství ve věži. Atmosféra se tu prostě povedla, u několika snových scén tu diváka až podivně mrazí a už jenom kvůli tomu stojí za to film vidět.

Že Nicolas Winding Refn prostřednictvím své práce komunikuje s mimozemšťany jsem netušil, ale nijak mě to nepřekvapuje :).

Vyloženě nuda to není (hlavně koukat na Jennu mě fakt baví), ale kladu si jednu otázku. Co má sakra tahle traumatizovaná pozérka společného s původní Wednesdey Addamsovou? Huba plná siláckých cynických keců, ale na nic kromě pár piraní v bazénu se holka nezmůže. Vůbec se to nepodobá Addamsově rodině z původních seriálů a filmů. Ti byli opravdu morbidní svým chováním i činy. Tohle je spíš takový gotický Harry Potter.

Toto mi bylo "doporučeno" jako milovníkovi zvířat, že prý co si o tom myslím. No... řekněme, že je to velice diskutabilní dílo. Ale čistě subjektivně se mi to hrubě nelíbilo. Sám mám doma rok a půl starého zrzavého kocoura, takže sledování "kaskadérských" scén, u kterých je dospělému divákovi jasné, že některé z nich použitá zvířata nemusela přežít (při pádech z útesů do rozbořených vln, sjíždění řeky v krabici, soubojích s jinými zvířaty a podobně přišlo údajně o život asi 20 koťat), pro mě bylo více než bolestné :(. Film má určitě své kvality a vyžádal si roky trpělivé práce a řemeslného umu. Ale tohle bohužel v tomto případě hodnotit nedokážu. Zlatý Cannibal Holocaust, tam ta zabitá zvířata štáb alespoň snědl.

Oproti předchozímu seriálu, dokonalému Too Old To Die Young, se může zdát, že nám Refn trochu vyměknul, ale za to podle mě může relativně slabší scénář. Sara Isabella Jønsson Vedde zkrátka není Ed Brubaker, takže místo ultra násilné a hyper perverzní gangsterky tu máme mysteriózní pohádku o andělské mimozemšťance s kouzelnými schopnostmi. Žádný strach, násilí i napětí zde přirozeně je, stejně jako Refnův typický zvrácený smysl pro humor, jen už to není takový divácky nepřístupný hardcore jako minule. Forma je ale opět naprosto dechberoucí. Něco mezi Dariem Argentem a Davidem Lynchem, to je současný NWR. Z těch jeho sugestivních audiovizuálních orgií mám permanentní topor a již hladově vyhlížím další Nicolas Netflix Refn projekt :). P.S.: Palec nahoru za závěrečné cameo Hideo Kodžimy.

Remake filmu Vampyres z roku 1974. Po všech stránkách slabší než originál, snad jen hlavní představitelky bisexuálních upírek jsou stejně sexy v obou verzích. Děj doznal malých změn, ale jinak je to prakticky přetočené slovo od slova, až to chvílemi působí skoro jako parodie. Ale za shlédnutí to stojí. Obzvláště fandům postarších erotických euro-hororů, jaké točili například Jess Franco nebo Jean Rollin, lze tento obskurní retro krvák doporučit. Dnes se takové filmy už netočí a tento jim vzdává pěkný hold.

Řemeslně sice kvalitně zrežírovaný, obsahově však průměrný a špatně napsaný slasher s neuvěřitelně hloupými postavami a chabou závěrečnou pointou. Proč tedy čtyři hvězdy? Důvodem je vynikající atmosféra a parádní strašidelné prostředí odlehlého starého domu. Režiséra Josého Larraze jsem objevil teprve nedávno a jeho tvorba mi maximálně sedla. Ať už jde o jeho rané 70´s horrory plné fetiše, sexu a exploatace či pozdní podivné slashery, mezi které se řadí právě Deadly Manor. Neumím to přesně popsat, ale to prostředí, ten vlhký les, ten zatuchlý děsivý barák, kobka s rakvemi, skalpy ve skříni a vůbec ta zvláštní atmosféra plus nostalgický 80-90´s feeling... celá ta symbolika mi připomínala něco hrozivě povědomého, takže mé hodnocení je hodně subjektivní. Viděl jsem tam samozřejmě spoustu nedostatků (hlavně ve scénáři), ale i tak mě to strašně bavilo. Filmové horory mají být hlavně o pocitech ze sugestivního audiovizuálního zážitku a ne z nějakého dokonale napsaného příběhu a perfektně vybroušených dialogů. I grafické znázornění vražd mi tady přišlo originální, páchají se sice trochu mimo záběr kamery, ale rozhodně jsou zajímavé a nepříjemně naturalistické. Uznávám, že závěr se příliš nepovedl, ale zklamaný jsem nebyl, celkově bylo na co koukat.

Levný, ale zábavný 80´s slasher s velmi řídkým a přímočarým dějem, partičkou neustále hláškujících "teenagerů" a kupou brutálních vražd. Napětí a atmosféry tu sice moc není, zato z filmu, ač jde o horor, vyzařuje pohodová atmosféra a dobrá nálada. Tvůrci a herci si natáčení užívali, brali to jako prázdniny a ve výsledku je to vidět. Za mě sympatická oddechovka. Hodnocení: 3,5*

Já takový strach z černochů jako má uživatel G04T nemám, takže jsem se nechal zlákat posterem a toto giallo si užil bez předsudků. Krom domorodých rituálů a nahatých Haiťanek mě film zaujal hlavně výrazným vizuálem a parádní kamerou, která vytváří místy až hypnotickou atmosféru. Děj mě díky exotickému a pro daný žánr dosti netypickému prostředí hodně bavil, líbily se mi vraždy, snové sekvence i erotické scény. Možná příběh byl trošku slabší a závěr úplně mimo, ale i tak jsem byl spokojen. Jako pokročilý giallo fanda jsem si tam to své rozhodně našel. Navíc forma pro mě u těchto filmů bývá důležitější než obsah, takže s klidným svědomím uděluji 4*.

Naprostá klasika a zlomový film, který změnil můj pohled na béčkové horory. Navíc spustil období krvavějších béček, které byly po roce 2000 nutně potřeba, což v roce 2005 vyvrcholilo filmem Hostel. Jako fanoušek žánru jsem Rothovi vděčný a i když většina jeho novějších filmů za moc nestojí, vždycky pro mě bude frajer.