Naslund

Tak nadupanou animaci jsem v životě neviděl. Přitom vše vypadá čistě ručně a asi to tak i bude. Resp. bylo by asi dražší udělat, aby to vypadalo jako ruční práce, než když se to skutečně prokreslí. Není se čemu divit, když se našel někdo, kdo byl ochoten investovat 22 milionů dolarů na kreslený film... mimochodem za srovnatelnou sumu byl vytvořen nejdražší asijský animovaný film v dějinách, Princezna Mononoke. Co je na tom však nejlepší, je, že animaci využili tím způsobem, jak by měla být využívána. Teda tak, že udělali film, který by byl v hrané podobě ještě mnohem dražší a velmi obtížně realizovatelný. Po vizuální stránce teda nádhera ve stylu Julius Verne, ale ještě víc monumentálnější. Moc se mi líbily i postavy, kde jsem si všiml takové zajímavosti. Čím oblíbenější je vám postava té rozmazlené holky, tím má štíhlejší nohy.

To je zajímavé, jak málo lidí tu vidělo tak dobrý film s Jackem Nicholsonem. V podstatě jde o komedii, která je trošku hořčejší a řekl bych, že obojí splnňuje velmi dobře. Skutečně jsem se bavil od začátku až do konce a dokonce. Hlavně díky Nicholsonovi, kterého je tu jako všude radost sledovat. Filmy bych přirovnal k takovému Přeletu nad kukaččím hnízdem, ale ve veselejší podobě.

Ten Mistrův smích je úžasný. Vždy když se rozesmál, hned mě tím taky nakazil. Červená barva v učebně magie je opravdu brutální a namluvení je krásně mystické, ale škoda, že mi není pod 12. Tohle by mě nenechalo pořádně vyspat a asi by ve mě nechalo trochu hrůzy jako Jamamba. Dneska to je pro mě již bez té špetky napětí, která by mě do filmu zažrala.

Koho neodradím já, tak o toho se s největší pravděpodobností postará první díl. Příběh je poměrně prostý. Mitsurugi je superpopulární studentka, která ve volných chvílích trénuje kendo. Každou chvíli ji někdo vyzve na souboj, které jsou na škole tak oblíbené, že se ihned kolem srotí úplně všichni. Jednoho dne však získá tajemný amulet (najde ho v cizí otevřené skříňce... já bych to spíš nazval krádeží). Tento amulet pak čas od času prolne realitu s jinou, tou, kde je spousta jiných fyzikálních zákonů a samozřejmě monster. S tím je spojena tajemná organizace s velmi tajnými a určitě ďábelskými plány. Nezní to až tak hrozně, ale je jasně vidět, že tvůrci si s originalitou moc nezadali. Postavy jsou jak z katalogu nejběžnějších anime osobností. Příběh je slepencem nejpoužívanějších prvků. Jména a názvy bych řekl, že jsou věnována na počest slavnějších seriálů (hrdinka Mitsurugi, fanoušek Kamiya, dojo Hiten... to se asi všem vybaví Kenshin). Proč se ale nedívat? Je to jen slepenec všeho možného bez jakékoli osobitosti a rozumného příběhu, hlavní hrdinka má ten nejprotivnější hlas na světě (a to mi nevadí pištivé hlasy), velice nudné pasáže při náhodně generovaných osobních problémech. Proč to ale zkusit? Tvůrce měl záchvaty nadhledu nad seriálem, a tak to sem tam stáhl do parodie a dokonce se opravdu povedly i nějaké ty vtipy... díl s obřími kraby v obchodním domě jsem se celý prosmál. A souboje na začátku taky celkem ujdou, ale to se okouká rychle.

To skvělé hodnocení zde mě celkem děsí. I vzhledem k tomu, že většina ostatních návštěvníků kina vypadala po konci tak trochu nešťastně. Tempo je od začátku dosti rychlé, ale k čemu je se dívat na bitvu, kde dojemně umírají tucty absolutně neznámých lidí, co nemají s dějem ani pořádně nic společného. Tohle se režisér později snaží zlepšit, a tak nastupují i nějaké ty dialogy. Jenže z devadesáti procent jsou to samé rádobychytré hlášky a to osobno stále schází. Postavy si tak oblíbíte nejdříve v polovině filmu, ale jejich skon by vás stejně asi moc nemrzel. Proto zůstávají už jen boje... Věřím, že se Sun Tzu bude v hrobě z takových strategií ještě pár let za břicho popadat. V podstatě jde o docela chytré věci, ale jen za předpokladu, že soupeřem je lumík s úsudkem nadrženého býka. Navíc jsou všechny ještě několikrát vysvětleny a náležitě pochváleny všemi stranami, aby si i ten spící divák uvědomil, že jsou fakt chytré. Čekal bych poetickou čínskou bojovku ve stylu Hrdina, ale vypadá to spíš jako nějaký jeho americký remake, kde schází už jen pejsánek v ohrožení. Alespoň, že ježeček byl moc zábavnej.

Ať chci začít odkudkoli, vždy mě napadají jen spoilery. Prostě nevědět dopředu nic je asi to nejlepší, co můžete udělat. A nedělat nic není zas tak namáhavé. Film je to prostě nádherný a těžko kdy uvidím něco podobného. Snažím vzpomenout na nějaký pozitivní válečný film, ale absolutně žádný mě nenapadá. Jen to má ten háček, že pozitivnost se k válečným filmům až tak nehodí. Proto jsem občas nevěděl, jestli se mám smát, nebo děsit při většině vypjatých scén. Naštěstí mám natrénováno z českých hořkých komedií.

Zatímco v Československé republice točí Zeman svého Čarodějova učně v šetřivé technice posouvání obrázků, Bedřich velice detailů prosté Boba a Bobka, a Američané se soustředí v kvalitní animované podobě jen na krátkometrážní legrační seriály, alá Bugs Bunny, Hayao Miyazaki přichází s nefalšovaným, občas až monumentálním dobrodružným příběhem. Seriál je na motivy knihy "The Incredible Tide", ale Miyazakimu se povedlo zajistit si dopředu, že příběh bude moci upravit, jak se mu zlíbí, díky čemuž máme opět jeho skvělou podívanou. Na rozdíl od zahraničních kolegů je celý seriál jeden dlouhý příběh, který je určen snad pro všechny generace. Občas je veselý, občas smutný, někdy dětsky naivní a přitom tak neuvěřitelně dospělý. V pozdější tvorbě Miyazaki dost odděluje do filmů veselou hravost a dramatickou monumentálnost. Zde je vše zkombinováno dohromady a výsledek stojí za to.

Takové dark Shaekspeare fantasy. Nápad s vdechnutím života loutkám přes nitky života je úžasný a pokud jsou tvůrci prvními vynálezci, tak mají mou poklonu. Pokud ne, tak jsou asi tak originální jako příběh, který překvapí snad jen svou stojovostí. Prostě si vymyslete pár situací a postav a je film je v cajku... Dva znepřátelené národy, jeden nerozvážný princ, jeho mladá krásná sestřička, zlý strýc se zlým generálem a sexy hrdinka druhého národa. Navíc už začínám být pomalu alergický na všechny ty vyvolené, kteří mají změnit svět jen proto, že je to jejich osud. Změny hrdiny z minuty na minutu také nejsou zrovna lákadlem, ale i tak za to krásné prostředí stojí za to film shlédnout. Je až smutné, jak dobře si autoři vyhráli s naaranžováním všech scén a přitom tolik odflákli to ostatní.

Mladá dívka přijíždí na americkou základnu, aby odstranila pachatele jednoho trestného činu... a to monstra vraždícího nebohé lidi. Už je to nějaká doba, co jsem viděl seriál, ale co si vzpomínám, tak tan měl alespoň nějakou zápletku. Jsem zvědavý, jak si s tím poradí stejnojmený hraný film. Děj ale není až tolik na škodu, protože super atmosféra a akce jej bohatě napravují. Horším problémem jsou pro mě dvě velezrady. První v podání dvojjazyčnosti. Neříkám, že by američané neuměli dabovat, ale zde je mezi japonštinou a angličtinou přišerný kvalitativní rozdíl. Navíc ze začátku absolutně nevíte, která stopa jazyková stopa je správná, či jestli je film i s původním zněním. Ta nejhorší věc je pak vzhled Sayi. Nevím co komu provedla, že s ní udělali tohle... prostě vypadá jako po prudké alergické reakci na píchnutí včelou do rtů, což vysvětluje i ten pernamentně nakrknutej výraz v obličeji. Naštěstí v hraném filmu bude hrát herečka, co se pro tuto roli tááák hodí.

První romantický korejský film, co mi nesedl, a nějakou dobu si od nich raději dám pauzu. Přitom první polovina byla na jeden nádech. Ye-jin Son je pastva pro oči, příběh je s lehkostí krásně podávaný a celá první půle pro mě byla jedna radost. Jen se ve mě při druhé části neprobudily ty pocity, které asi měly, což u romantických filmů je dost zásadní věc a je mi smutno, že to nezapůsobilo. Občas se hold musí na film dobře vyspat.