Naslund

Původně jsem chtěl být hodně kritický, protože příběh mě dosti odpuzoval od dalšího sledování, ale zpětně se mi vybavuje spousta scén, u kterých jsem se opravdu bavil. Především bojový výstup na vrchol věže bez jediného střihu. Mám dojem, že sám bych to nedokázal ani vyběhnout a Jaa během té doby ještě stihne zmrzačit takových nepřátel... U většiny takových filmů jsem vždy viděl, jak někdo někoho hodí na kus nábytku, kterej se pod ním rozsype, jako by byl ze slepených párátek, ale tady lítají lidé na pořádné solidní kusy dřeva, až mě to taky bolelo. Na druhou stranu si ještě vybavuju scénu z úvodu filmu... Tony Jaa se dlouze mazlí se slonem, aby všem ukázal, jak moc ho má rád. Už jen kvůli tomu stojí to vidět. Sice mě to téměř odradilo od dalšího sledování, ale taky pobavilo nejvíc za dlouhou dobu.

U takovýchto filmů mám rád, když se můžu zasmát naivním příběhům, hereckému umění hlavních postav, a hlavně žasnout u úžasných soubojů. V prvních dvou bodech mě film nezklamal, ale souboje mi přišli s výjimkou toho proti přerostlému vousáči, jako průměr. Nebaví mě sledovat, jak na hlavního hrdinu nabíhá hezky v pořadí 50 lidí, kteří prahnou jen po tom, dostat co největší ránu do hlavy, břicha, či mezi nohy. A takových soubojů je tu až moc. Skvělé ale zase je, jak vždy když někdo utrousí trapnou poznámku, hned ho někdo pěkně setře. Mimochodem taky jste čekali, že při závěrečném souboji Bruce zakřičí tak, že se vysypou všechna zrcadla?

Moc pěkný dokument o tom, jak se zachází se soběstačnými menšinami v Thajsku a Laosu. A to navzdory tomu, že se režisér uchyluje k něčemu, co v dokumentech opravdu nemám rád... vlastním fakta názorům a manipulaci ukazováním veselých / zbídačelých dětí. Na druhou stranu je tu spousta velice zajímavých nedostupných informací a tak napínavý konec, který by mohla závidět spousta akčních filmů. Thajsko jsem považoval již za poměrně vyspělou zemi, ale po shlédnutí dokumentu to beru zpět. Očividně je řešení otázek menšin něčím, co tamní vlády zcela ignorují. V případě Laosu by mě ještě zajímalo porovnání s životem dalších obyvatel, protože bych viděl, že Akhové nějak zapadnou do průměru, a že na lepší podmínky stát ještě nemá. Thajsko problém neřeší, protože se řeší sám. Nelíbí se mi názor, že globalizace je pro ty lidi špatná. Jen špatně prováděná. Kdyby stát dokázal řídit Thajský způsob s tím, že by zaměnil víru za poctivou školu bez náboženského ovlivňování, a zabránil zneužívání systému, tak by rychle vylezla spousta vzdělaných lidí, kteří by se mohli vrátit zpět do vesnice a časem ji přeměnit v běžnou thajsky mluvící vesnici a vesničané by tak časem začlenili do společnosti. A jestli není jejich současný život lepší, než ten po začlenění? V obou případech musí dřít, aby se uživili, ale nyní se okrádají o mnoho výhod, které plynou ze společného soužití větších skupin lidí... lepší lékařská péče, rozmanitější zboží a druhy zábavy atd... nevím, co by mělo být špatného na poskytnutí přehledu o okolním světě.

Nesnáším metal, nemusím Evu a Vaška, nemám rád násilí a rozhodně bych nechtěl, aby mě někdo zastihl při sledování tohohle seriálu... Byl to nářez! Všichni mluví tak rychle, jako kdyby to byla nějaká soutěž, a není sranda stíhat titulky. Opravdu nezávidím tomu, kdo je bude jednou překládat. A stejně jako je seriál nadupaný rychlostí, tak je přecpaný i nápadama a různýma druhama vtipů. Například se mi dost líbilo srovnání jemné libozvučné písničky s brutální násilnou metalárnou podle stejné melodie. Jen nevím, jestli bude seriál tak zajímavý i pro metaláky. Přecejen si to z nich dost často dělá děsnou legraci. Na druhou stranu mě to odhalilo pár pozitivních stránek tohohle ehm... zpěvu :-)

Víc než původnímu seriálu se to podobá knížkám. To znamená vážnější nota, víc bizardních a zamotaných situací, méně sitcomáckého vtipu a pokus přimět k přemýšlení. Knihy jsem měl rád, ale zlatá původní série. Pár vtipů je tu tak dobrých, že si možná poprskáte obrazovku, ale jejich hustota by chtěla víc nadupat. Jen nechápu, proč se tam měli setkat s nějakým neznámým chlápkem (O'Callaghan), když stvořitel je Doug Naylor. Už jsem se těšíl, že ho konečně uvidím. Ale i tak to stálo za to... See you, space dropout

Podle mě to není moc dobrý film. Vlastně dva filmy. Netočit to Hitchcock, myslím, že by to němělo zdaleka tak dobré hodnocení. První část o vyšetřování tajemného případu je ještě super, ikdyž mě jako začínajícího řidiče pobavilo, jak lidé v autech absolutně ignorují zpětná zrcátka, jízdu v pravo, či v levo a neexistenci posilovače řízení... alespoň pokud to nebyly Chryslery. Tahle část mě ještě bavila, ale když veškerá mysteriózní atmosféra vytratila, už to bylo o ničem. Hitchcock se najednou snaží hrát na psychologii, ale všechno zcela elegantně zabíjí závěrem. Jak máme odhalit něčí charakter, když nám v té haldě přetvářky neukáže snad žádnou motivaci?!

Přijde mi to, nebo během filmu Carrey omládl? Na začátku mi ho bylo opravdu líto, když se chudák uzavíral sám do sebe a nic ho netěšilo. Na komedii to v tu chvíli ještě moc nevypadalo, ale po menším zvratu to byla zase moc zábavná jízda. Nic nechutného, nic příliš vážného, prostě prima oddechový film. A ta bitka za hospodou byla boží.

Na víc jak dvě a půl hodiny sakra málo děje. Moc nerozumím té nominaci na nejlepší film... asi byl hold letos slabší ročník. Zato Fincher odvedl moc dobrou práci, když už to musel tolik natahovat. Ta kombinace několika způsobů vyprávění byla výborná. Natolik, že jsem se nestihl ani začít pořádně nudit a hned se to znovu rozjelo. Nicméně, když si film zpětně vybavuju, rozhodně bych dal přednost něčemu jinému.

Moc pěkný horor. Tedy do doby, kdy to ještě je horor. Dneska si skoro všichni pomáhají při takových filmech různými lekačkami a vodopády krve. Tady stačí troška popelu, pár mutantů a je z toho perfektní mrazivá atmosféra. Dokonce tu je i působivý příběh, ale jeho odhalení hlavně ruší všechno napětí, a pak bohužel i veškerou logiku z předešlého dění. Každopádně jeden z nej hororů, co jsem viděl. Nejzajímavější mi přišlo sledovat, jak se otec snaží pomoci rodině, která o tom nemá ani potuchy... asi bych ho z jejich pohledu moc neměl rád.

Musím pochválit Pardubice, kde jsem měl možnost film vidět, a to v letním kině zadarmo. Až jsem se divil, že je v Čechách něco takového možné. Film bych zařadil spíše do dokumentů, protože ho táhne právě velké množství informací a prohlubování toho, co divák ještě nezná. Pohled na zabarvující se mapu to hezky potvrzuje. Taková zpracování dějepisných událostí se mi líbí čím dál víc. Je tu hodně informací a ke všemu dramatičnost. Horší je, když člověk zná konec. Například v Římě to elegantně vyřešili přidáním neznámých postav. Zde bude ve výhodě ten, kdo ve škole nedávál moc pozor. Moc se mi líbilo filmové přiblížení osobností. Teď už to nejsou jen jména na papíře. Jen jsem si na místo hlavního hrdiny více oblíbil svérázného polozáporáka Fromma. Co mi ale dost scházelo, byly důvody, proč chce kdo jít do vzpoury. Revolucionáři jsou prostě superkladní a současná vláda superzáporná. Reálnější by přece jen bylo, kdyby vzbouřenci byli taky dost evil a místo boje o důstojnost Německa by šli po moci... ale to by z toho nemohl být americký film.