dzej dzej

Nejbáječnější film roku? Všechny dalmatinské myši jsou pro...

Průměrná adaptace nadprůměrného románu.

Zhruba od poloviny se tento oslavovaný film zvrhává v extrémně nepříjemný slzopudný emoční teror, který diváka-rukojmí až do konce ždíme přívalem tragických scén.

Stejně průměrné a rozpačité jako předchozí dva díly. Dost dobře nechápu hromadné nářky nad nepovedeností trojky - mezi prvním, druhým a třetím dílem shrekovské série není zrovna velký rozdíl...

"Nejedná se o kvalitativní, nýbrž o pouhý kvantitativní rozdíl..."

To sou volové (to by bylo eště v pořádku), to sou hovada (stále o.k), to sou hlupácí, kteří neznají míru a v naprosté většině scének překračují hranice trapnosti (k.o. pro Johnyho Knoxvilla). Čirých sekvencí plných bláznivé klukovské nerozvážnosti (Off Road Tattoo, Tropical Pole Vault) je bohužel příliš málo... PS - co následuje po Jackass? Dobrovolná sebevražda? Mučení? Snuff?

Unylost sama... Vhodné pro chronické nespavce (vyzkoušeno - funguje zaručeně).

Úvodní suprhonička a Bondovy umanuté akce na vlastní pěst slibují nevšední a nadupanou podívanou. Přibližně v polovině se ale film neočekávatelně láme, začíná být zahlcován psychologickými analýzami a propadá se do čím dál nevydržitelnější nudy. Druhou půlku filmu lze vnímat jako dokonalý příklad diagnózy "ani ryba, ani rak" - na velké babrání se v psychologii nemá Casino Royale dostatečně propracované postavy (a navíc je to BONDOVKA - proboha), kvůli psychozpytným eskapádám ztrácí film tempo a akční potenciál. Bondovské filmy (jakkoliv je jejich kvalita proměnlivá) zůstávaly jednou z posledních oáz čistě klukovského filmu s nekonečným množstvím klišé, nesmrtelností hlavního hrdiny a okatým porušováním všech zákonů realismu. Campbellův a Craigův Bond-Nebond se vydává na cestu k vážnému špionážnímu dramatu. Casino Royale je poznamenáno rozpačitostí tohoto přerodu, další díly série s novopečeným hrdinou budou možná propracovanější, otázkou zůstává, zde to stále ještě budou bondovky, zda za velkého jásotu neumírá jedna z posledních legend...

Dokonale podnětný film, jehož zařazení na černou listinu dobře dokumentuje bezvýchodné směřování současné katolické církve (což bohužel říkám jako evangelík, příslušník církve možná ještě bezvýchodnější...). Kazantzakisův román a Scorsseho citlivý filmový převod nejsou v žádném případě kacířské - oba autoři se upřímně a usilovně snaží o interpratci příběhu, který ovlivnil směřování celého lidstva. Úhelným kanemen je pro ně Ježíšova lidská podstata a s ní související všepřítomný strach - z údělu Mesiáše, ze svých vlastních pochyb, ze smrti. Zatímco Mel Gibson prezentoval svého Krista ve filmu bez jakékoliv stopy po duchovnosti, Scorseseho dílo je od samého začátku prodchnuto fascinujícím a bolestným hledáním, zoufalstvím a vírou. V Gibsonově filmu vystupuje Ježíš Kristus jako ovce jdoucí na porážku, jejíž užitečnost se projevuje až po smrti (církev tento film přijala s otevřenou náručí), u Scorseseho je Ježíš zatoulaným beránkem božím hledajícim do poslední chvíle smysl svého bytí, smysl své oběti a odpověď na všepřítomné "proč?".

Průměrný český film o průměrných Češích. Do zatuchlého tuzemského filmařského rybníčku byl vpuštěn další macatý kapr, který je ovšem pro Cote d´Azur (Cannes) nebo italskou riviéru (Benátky) jednoznačně podmírový. Ani v "tematizovaném" chorvatském moři by se (vzhledem ke kvalitě balkánského filmu) moc dlouho nemrskal... Češi potřebují svůj klid, svého Viewegha a své adaptace jeho knih kde je spolehlivě "všechno" a kde není nic, s čím by si museli lámat hlavy. V tomto ohledu natočil Vejdělek přesný film...