dzej dzej

Jedna hora, dva horolezci a jedna zlomená noha v takřka metafyzickém dramatu o vytrvalosti, vůli k životu a podstatě lidské existence. Příběh horolezeckého mučedníka a jeho přítele je jedním z nejsilněnji působících filmů co měl kdy celuloid čest nosit. Věta "Kruci, já snad nakonec umřu na Boney M." se nedá zapomenout...

Mladí konzervativci či mladí komunisté - všechno jedno jest. Toto podivné vyznění prezentuje podivný dokument, který se opájí výše zmíněnou umělou a chybnou paralelou a fakticky i argumentačně plave na vodě.

Oslava necudnosti, nezodpovědnosti a povrchnosti, kterou nezachrání ani rozverný kukuč Audrey Hepburnové... Film, který nevzbuzuje žádné emoce, který se nedá nikam zařadit, o kterém se těžko něco píše... Připadá mi, že Trumana Capoteho, jako homosexuála a excentrika nesplňujícího řadu společenských konvencí, přitahovaly příběhy rozbíjející americký sen. V Chladnokrevně byla Amerika reprezentovaná slušnou venkovskou rodinou fyzicky zlikvidována, ve Snídani rezignuje tragická postava Holly (nebo Lula May? - v tom spočívá její tragédie...) na venkovský americký rodinný život a odjíždí do džungle velkoměsta... Nechápu jak může někdo tento film interpretovat jako romantickou komedii a ne jako podinou tragédii psychicky vyšinuté hrdinky... Na to, že se rozvedou vsadím cokoliv...

Neskutečně klidně plynoucí film se střihy - pomlkami, který obsahuje daleko více otázek než odpovědí. Tragédie několikerého neporozumění mezi starým a novým světem - mezi světem ženské všedávající lásky a světem mužských bláhových snů a ambicí. Příběh dvojí conquisty - velké (objevování Ameriky) a intimní ("Má pravá lásko! Má Ameriko!). Komorní a citlivý film o rozmáchlých a drsných věcech. Mimořádný zážitek... PS - napadlo mě, že kdyby si Bale a Farrel přehodili své postavy, mohl být Nový svět snad ještě lepší...

Nešťastní lidé města pražského... Roztříštěný střepovitý film, jehož neustálá těkavost nedovoluje navázat jakýkoliv kontakt s postavami a jejich problémy... Filmový brownův pohyb částic způsobuje u diváka frustraci a neurózu a jeho výsledkem je hroucení prostorových souřadnic a rozklad mizanscény. Ruční kamera narušuje intimní zónu postav a rychlý střih smazává jakékoliv záchytné body. Technická stránka filmu souzní se současnou uspěchanou dobou, zacyklenou formou ovšem nepodporují výrazné postavy ani jejich výrazné příběhy. Pokud budeme Hezké chvilky bez záruky brát jako neurotický experiment na téma současného bezhodnotového panta-rhei, může film svým způsobem obstát. Jakákoliv jiná interpretace (tragikomedie o lidských problémech, mozaika několika smutných lidskcýh osudů) odhazuje snímek do stoupy.

Ve všech ohledech přesná a naprosto odpovídající adaptace literární předlohy, která zachovává náladu, hořkost i silné postavy své předlohy. Přesto tento film nedojímá tolik jako Steinbeckova novela, těžko říct proč, těžko zjistit co se "ztratilo v překladu"...

První film, který se zabývá fenoménem zápasů lucha libre. Lucha libre je svébytnou mexickou variací na americký wrestling - v bezkontaktních ("nahraných") soubojích se utkávají bojovníci s propracovaným kostýmem, typickou maskou a vyfabulovanou identitou. Strohý, krutý a dvoumetrový Dr. Wagner nastupuje za burácení úryvků Wagnerových oper, přihřátý Maximo v růžové sukýnce ničí soupeře zženštilými chvaty a pohyby... Celé je to jedna velká ztřeštěná zábava, což se bohužel nedá říci o Hessově filmu, který lucha libre pouze zneužívá pro trapné eskapády Jacka Blacka. Boží zápasník je idiotské dílo, které neobsahuje snad ani jedinou doopravdy vtipnou, propracovanou či vypointovanou scénu. Zatímco Napoleon Dynamite byl zdařile šáhlou variací na idealismus a americkost filmů z prostředí střední školy, Boží zápasník je podprůměrnou komedií pod psa.

Přehlídka ichtylů a hlavní hrdina jako pubetrální Švejk amerického zapadákova. Báječné titulky plné jídla, banánový úsměv černošky LaFawnduh, jednocopá Deb a lžiquaterback strýček Rico. Typický všední den: promni si kudrny, upevni retro-retard brejle, nech se zmlátit u skříňky s věcmi, nakrm lamu za domem, dotáhni na kole bráchu do města, nakresli několik ligerů, zapni video a nauč se několik negerských tanečních póz... Svět potřebuje divné filmy, svět filmu potřebuje Gummo a Napoleona Dynamita... Fajn pandán k idylickým obrázkům z amerických škol, lunatic BH 90210 made in Idaho... PS - liger je kříženec liona a tigera!

Průměrný film ozdobený atraktivním pohledem do zákulisí velké módy a brilantním výkonem Meryl Streep, která svou Mirandu Priestly obdařila mimikou, mluvou a gesty chladnějšími než absolutní nula. Přesto nelze tuto cynickou absolutistku nenávidět - Streepová v některých scénách (k závěru přibývají) na kratičkou chvilku rozbíjí ledovou masku a v jednom malém náznaku jemňučce naznačuje slabost a nejistotu - přesně takové, jaké Miranda k smrti nenávidí u všech ostatních. Anne Hathaway odvádí standradní výkon, představitelé vedlejších rolí (až na mile "přitepleného" Stanley Tucciho) pak výkony veskrze podrpůměrné... Divák se prostě těší na každou scénu s Meryl Streep a tuctový zbytek filmu se snaží nějak přetrpět. PS - práce v časopisecké redakci se v lecčems opravdu podobá očistci Runwaye (pozdrav do Týdne...)

Oproti klasicky narativně vystavěnému příběhu sledujeme sled potrétů jednotlivých vězňů, které se všemožně vzájemně prolínají a které spojuje pobyt v ultratvrdé věznici v ultratvrdém Sao Paulu. Postava doktora ma klasickou funkci posluchače, skrze jehož uši filmový divák vidí. Jednotliví vězňové vcelku odpovídají základním psychologickým typům vězeňských filmů, jejich příběhy jsou sice dramatické, ale také poměrně "standardní". I když některé výjimky se samožřejmě najdou - viz tragikomický příběh Majestadeho a jeho dvou žen... Crack, HIV, nevěsty, vyřizování účtů, podomácku vyrobené nože (bežný inventář vězeňských filmů) a specifická jihoamerická realita, kterou lze alespoň trochu pochopit jen osobní inspekcí těchto podivuhodných zemí. I když - závěr filmu leccos vyjasní i těm, co dávají přednost bezpečné sedací soupravě...