dzej dzej

Život na lublaňských vysokoškolských kolejích: flákač Dizzy hraje karty, pije a filosofuje o fotbale a životě. Jednoho dne přijíždí nový spolubydlící Marko. Usedle vypadající mladík s sebou přivádí svoji těhotnou dívku Annu. Záměrně planá nenaplněnost a zříkání se jakékoliv odpovědnosti jsou konfrontovány s „opravdovými problémy“ Černobílá kamera, minimální náklady, velký úspěch u diváků, kritiky i na festivalech (MFF Karlovy Vary a Brusel). Burger i Tanšek absolvovali Famu (možný vliv české Nové vlny – čb materiál, mladí hrdinové, konfrontace s neradostnou realitou dospělosti).

Drama z bulharského venkova osmnáctého století. „Klasická“ výstavba filmu o pomstě – v expozici je znásilněna a zabita matka hrdinky, dívka je poté otcem zbavena své ženské identity a společně s ním se vydává na cestu pomsty. Kozí roh (vražedný nástroj a zároveň „navštívenka“ na místě činu) se stává symbolem nového života bezvýhradně spjatého s pomstou. V závěru filmu zřetelně vystupuje milostný motiv, vracející hrdince její ženskost a odvádějící ji od cesty zloby (mezi jasný kontrast otec+dcera versus turečtí vrazi vstupuje pastevec, ztělesnění klidu a míru, který se dostává mezi otce a dceru). Otec však ve svatební den zabijí milence a dcera volí smrt v plamenech. Závěrečná scéna kopíruje scénu z úvodu filmu – otec nese svou dceru a klesá s ní unaven na vrcholu hory. Kruh násilí, které plodí zase jen násilí se uzavírá

"To nejlepší z artušovského okruhu" ve 2 hodinách. Celá látka související s králem Artušem a dalšími postavami je tak rozsáhlá, že tvůrci museli zákonitě vybírat (nebo si zvolit jen jeden dílčí příběh). Výběr se pak opravdu podobá jakémusi "the best of", ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Události plynou jedna za druhou a film je srozumitelný i pro toho, kdo se v celé problematice příliš nevyzná. Excalibur je plný vášně a všepohlcující zkázy. Linie zla se vine celým filmem, od začátku do závěrečné scény a celé dílo je vlastně obrazem postupné zkázy ideálů, Artuše a jeho říše. Zlo je ale vždy v dialektickém vztahu s dobrem (postavy Atruše, Lancelota, Merlina, které provádí zlé i dobré činy), i v největší beznaději je přítomná naděje (halucinační a brutální putování za svatým grálem). Právě tato stále přítomná a stále se měnící dvojakost tvoří velké příběhy a činí mýtus mýtem. Tvůrci Excaliburu to pochopili a tím dokázali přetlumočit jeden z největších příběhů historie.

S odstupem času (mám stejný ročník narození jako film) už velmi oslabený zážitek. Přesto pár dobrých vtipů, trocha moralizování a především "konzerva doby" - oblečení, účesy, mluva atd. Za zmínku ještě stojí postava Radka - romantického a čestného snílka, který se tolik liší od svých pubertálních a prepubertálních kamarádů. Film jsem viděl s anglickými titulky, takže na závěr překladatelské okénko: Gee, such a member you have, Vicky! (podivné, že?)

Vytříbená podívaná na oddych po náročném dni... Chatrný a nelogický scénář, šílená thajština, honičky jak ze slapstick-comedy, dušínovský hlavní hrdina... a hlavně souboje - virtuozní a úchvatné. Tony Jaa je velmi špatný herec a velmi velmi dobrý bojovník muay thai. Ong-bak je velmi velmi velmi dobrý film - v určitých měřítcích. Pokud je přijmete za svá, budete (stejně jako já) opravdu spokojeni.

Starý hypochondrický a neurotický režisér, který během natáčení filmu oslepne - výborné komické a sebereflexivní téma. Sebereflexivní hned dvojitě - ve vztahu k sobě samému jako tvůrci a ve vztahu k filmu. Hollywood Ending bohužel tento potenciál nenaplňuje. Film je příliš dlouhý, komický jej místy a především: možnosti natočit tragikomickou "zpověď" či "závěť" Allen odmítl. Vznikla jen průměrná komedie. To u génia, jakým Allen bezesporu je :) nestačí...

Berlínská tragikomedie s několika nezapomenutelnými scénami (úvodní scéna se psem, rozchod v tureckém bistru, zvěstování o pádu zdi). Haussmann se po Sonnenalllee opět vrací do Berlína rozděleného zdí, jeho film je výborně zahraný (především Detlev Buck), vtipný i hořký, zkrátka "sehr sehr gut". Po pomýleném srovnávání Sonnenallee s Pelíšky potrvzuje tento film kdo je v žánru "nostalgický pohled na nedávnou historii"o řadu koňských délek vepředu...

Skřítek ze rozjíždí opravdu bravurně - je vtipný, originální a také hluboký (tematizace konzumní kultury a groteskní definice stereotypů popkulturní doby). V průběhu filmu se ale stane to, čeho se (zřejmě) řada diváků obává - Skřítkovi dojde dech. S blížícím se koncem je to horší a horší, počáteční radost z objevování nového (filmového) světa střídá nuda. Přesto Skřítek bez problémů obhájí 4 hvězdičky. Hlavním důvodem je již zmiňovaná originální konfrontace s tvorem známým jako "homo postmodernensis" (vynikající scény v hypermarketu, maso jako fetiš každého čecha atd.). Výborná je i práce s hudbou - neustálé variování několika hudebních motivů Mig 21 (tyto melodie se nám nabíc spojují se známými texty, čímž se vytváří zajímavé napětí) film rytmizuje a uspořádává. Dalším kladem je samotná odvaha natáhnout takto specifický film do celovečerní délky (i když, jak jsem psal výše, 20 minut dolů by neškodilo). Když ještě pomineme podivnou postavu skřítka, který ve filmu nemá žádnou funkci, nezbývá než nové Vorlovo dílo doporučit. Skřítek je nezaměnitelný film. (A ještě mnohem víc...)

Film vyznávající klasickou divadelní jednotu místa, času a děje (s občasným narušováním flashforwardy). Mladí lidé se v touze po slávě a penězích vláčí stovky hodin po parketu a taneční maratón (reality show se vším všudy) je postupně připravuje nejen o zbytky sil Nezapomenutelné: Frenetické scény tzv. derby – ukazující a střihem i kamerou navozující stav totálního vyčerpání; a potom závěrěčná scéna, ve které divák pochopí vše.

Tahle komedie se rozjíždí docela slibně, aby se potom naplnila nejhoršími schématy všeho druhu. Jack Black je sice schopný komediální herec, ale rozhodně nepatří k extratřídě typu Jima Careyho. Jeho projev se v průběhu celého filmu nemění – neustále přehrává a tím „rockuje“. To nejhorší nakonec – ve filmu je jen pár opravdu vtipných scén (ta, dle mého, nejlepší se objeví až v závěrečných titulcích). Podtženo, sečteno: slabota. Radši si pusťte nějakou dobrou rockovou desku