dzej dzej

Filmová koláž několika žánrů – zpočátku „vážný“ dokument o americkém sexuologovi Wilhelmu Reichovi (odtud iniciály v názvu filmu), poté politická satira (problematika sexuální neuspokojenosti jug. komunistek), love story (jedna z dívek a sovětský krasobruslař Vladimír Iljič), porno (tvorba sádrového odlitku penisu za zvuků Smetanovy Vltavy). Chaotické střihy mezi jednotlivými rovinami. Anarchistický pamflet – neuctivý k divákovi ani k sobě samému a právě proto šokující a působivý.

Chaotická komedie o malém městečku, revolučním hnutí připravujícím atentát na krále a promiskuitní ženě. Velmi křečovité, trapné a nudné dílo.

Americký marketingový specialista od firmy Coca – Cola přijíždí do Austrálie zvednout odbyt inkriminovaného nápoje. Několik trapných pokusů o humor a celým filmem procházející „morální poselství“ o ničivé moci globalizace, která se dostává i do australské divočiny. Hloupost.

Reflexe 50. let titovské Jugoslávie. Příběh vyprávěn očima dospívajícího kluka (tedy klasické schéma, zde ovšem oproštěno od nostalgie a historické neobjektivity), ostatní postavy jako typy (sukničkářský otec, útrpná matka). Represivní aparát nakonec rozbíjí i rodinné vztahy a otec je poslán do dolů. Fotbal jako metafora vztahu Jugoslávie a ostatních zemí (závěrečné vítězství nad SSSR). Magický realismus – náměsíčnost hrdiny (podobně pohybování předměty ze Vzpomínáš na Dolly Bell? a hypnóza z Domu k pověšení).

Velkolepý epos z dějin Jugoslávie posledních padesáti let. Války a osobní tragédie podány ne v patetickém duchu, ale v proměnlivém autorském i vypravěčském postoji. Scény přecházejí od grotesky k obrazům nezapomenutelné síly, bezstarostnost se mění ve zradu, pábitelství v bratrovraždy. Dějiny jako přecházení z války do války, tomuto koloběhu nelze uniknout ani (nedobrovolným) vystoupením z času, ukrytím v podzemí. Tři roviny bytí – „na povrchu“, v podzemí, ve smrti (závěrečný obraz ostrova, kde jsou odpuštěny všechny viny).

Dokument o hudebním „unza unza“ fenoménu jménem No Smoking Orchestra. Jednotliví členové kapely se postupně představují, jejich výpovědi jsou prokládány záběry z koncertů i z rodné Jugoslávie.

Kusturicův debut a zároveň příspěvek k subžánru „vzpomínkového“ filmu – jemně nostalgický obraz dospívání obydlený lidskými figurkami, období přerodu hlavního hrdiny v muže (Amarcord, Rocco a jeho bratři, Sluneční ulice). Nadpřirozené schopnosti hl. hrd. – autosugesce a pohybování s předměty, s příchodem zkušené Dolly Bell se přeskupuje hodnotový žebříček. Sex jako měřítko mužnosti a dospělosti. Vztah s otcem – despotickým alkoholikem, komunistickým teoretikem a zároveň velkým vzorem.

Analogie k Černé kočce – v první části filmu cikánské prostředí specifikováno stejnými prostředky. Rychlé životní (i filmové) tempo, cikánské donkichotství, hádky, špína, velkohubost, touha po bezstarostném, upřímně – lživém životě. V druhé části filmu přichází naprosté odidealizování – křivé přísahy, loupeže, znásilňování. Cikánská Povaha oscilující mezi bezbřehou živelností a obyčejnou zrůdností. Staré a nové „cikánství“ (babička léčitelka x podnikatelé v Itálii), východ vs. západ (Jugoslávie x Itálie symbolizující peklo a pád). Organické snové scény, hrdina s nadpřirozenými schopnostmi – další typické Kusturicovy motivy.

Totálně bláznivá smršť cikánského temperamentu, strhující hudby, třeskutého humoru a rychle stříhaných obrazů. Groteskní a vědomě vygradovaná pohádka – protipól k vážné a bolestné sondě do cikánského života v Domě k pověšení. Nezapomenutelná hudební čísla (Black cat, white cat; Bubamara; Pitbull terrier).

Příběh o létajících rybách, prodávání Cadillaců, sebevraždách a Eskymácích. Pohádka pro dospělé, kteří kdesi uvnitř nepřestali být dětmi.