HonzaBez

Docela mě překvapuje nízké hodnocení tohoto filmu. Téma, které tento film zpracovává je bolestné a silné. Je proto moc dobře, že takový film vznikl. Vůbec přitom nevadí, že jde po Habermannovu mlýnu o druhý podobný počin. Oba filmy zpracovávají toto téma trošku jinak a vzájemně se doplňují. Zatímco v Habermannově mlýnu se většina filmu věnuje popisu osudů lidí za války a na základě toho ukazuje na absurditu poválečného osudu mlynáře Habermanna, v tomto filmu se o osudech lidí za války dovídáme jen zprostředkovaně formou určitých náznaků O to více prostoru je zde věnováno vykreslení bolestné poválečné doby. To že se většina filmu točí kolem útěku Agnes a jejího muže je sice pravda, ale s ohledem na závěrečnou pointu filmu, tomu lze rozumnět. Člověku totiž dojde, proč byla Agnes zvláště pro jednu konkrétní postavu natolik nepohodlná, že potřeboval stůj co stůj zabránit jejímu setkání s manželem. Druhá věc je, že i přes trošku jednodušší scénář jsou ve filmu dosti silné momenty, velmi dobře vykreslující atmosféru tehdejší doby. A pak je zde ještě velmi zajímavá a tajemná postava Němce v podání Jiřího Smitzera, u nějž se od začátku ptáte, co je vlastně zač, že spolupracuje s členy revoluční gardy a když se to v závěru dozvíte, docela Vám to vyrazí dech. Dost jsem přemýšlel, zda dát filmu tři nebo čtyři hvězdičky, ale zvláště s ohledem na dobře vypointovaný závěr filmu dávám hvězdičky čtyři.

Poté, co jsem si přečetl recenzi p. Spáčilové v MF Dnes s 90% hodnocením, jsem na tento film šel možná až přílišnými očekáváními. Ta se ale bohužel zcela nenaplnila a můj celkový dojem z filmu je tak mírně rozpačitý. Za problém považuji snahu autorů filmu o jeho "rozkročení" mezi žánrem klasické noir detektivky a dobovým dramatem vypovídajícím o životě v Československu v 50 letech. Co se autorům snímku určitě povedlo je vystižení tísnivé atmosféry tehdejší doby. Velmi silné je i poselství filmu o osobní statečnosti lidí jako byl kapitán Hakl. Působivý je z tohoto hlediska zejména kontrast mezi Haklovou životní filosofií ("k čemu je táta, co se bojí") a pragmatickým přístupem k životu u majora Zenkeho ("k čemu je mrtvej táta"). Co ale poněkud pokulhává je detektivní linie filmu. Scénář je v tomto směru postaven na dosti jednoduché (až by se chtělo říct banální) a lehce předvídatelné zápletce s celou řadou klišé (včetně osoby skutečného pachatele vražd na poště). Velmi brzo je např. divákovi jasné, že major Zenke je spíše než jedním z článků oné "krakatice", jednou z jejích mnoha obětí. Rozuzlení vztahu mezi Haklem a Zenkem Vás tak asi moc nepřekvapí. Na detektivku má film taky až moc pomalé tempo. V jeho závěru pak jednoznačně chybí scéna, v ním by skutečný pachatel blíže ozřejmil motivy svého činu (zda za tím vším byla jen čirá touha po rychlejším kariérním postupu či zda zde svou roli sehrály i nějaké další osobní důvody - např. dlouhodobě sdílený antisemitismus), Z celého příběhu taky není vůbec jasné, nakolik celý monstrproces s židovskou obcí souvisel s tehdy připravovanou měnovou reformou (zda jeho účelem bylo odvrátit pozornost od této události nebo zda je ve filmu téma měnové reformy použito jen na dokreslení tehdejší tísnivé doby). Filmu zkrátka chybí jasný "oslí můstek" mezi oběma zmiňovanými žánry, které jsou v něm zastoupeny. Přes tyto nedostatky hodnotím film na české poměry za velmi zdařily (a to rovněž vzhledem k výbornému hereckému výkonu I.Trojana) a je určitě moc dobře, že mohl vzniknout. S ambicemi na Oskara bych byl ale velmi opatrný.

Jestli něčemu nerozumím, tak tomu, proč tento film výrazněji neuspěl při udělování ceny kritiků nebo při udělování Českého lva. Mě osobně zasáhl film velmi silně a to nejen vzhledem k samotnému tématu (které je mi, coby milovníkovi novodobé historie a 2. světové války obzvlášť, velmi blízké), ale zejména vzhledem ke způsobu, jakým film toto téma zpracovává. Naturalisticky zpracovaných válečných filmů existuje dost a dost, a tak je dobře, že režisér v tomto případě sází spíše na formu určitých náznaků, které přitom působí velmi silně (např. scéna kdy jedna z lidických rodin sedí u stolu při vědomí toho, že vesnici začínají obkličovat Němci). Taky se mi líbí, že se autoři pokusili i do takto tragického příběhu zakomponovat určitou dávku humoru (viz postava Jana Budaře). A pak je tu samozřejmě ona velmi zajímavá optika vyprávění celého příběhu prostřednictvím postavy jediného přeživšího obyvatele Lidic (skvělý Karel Roden). Zajímavě podaný je např. kontrast mezi jeho životem ve vězení a životy ostatních lidických obyvatel. Silný dojem vyvolává ale zejména osud onoho muže po propuštění z vězení (v době po vypálení Lidic). Na jeho příběhu si člověk uvědomuje, jak je mnohdy pro člověka horší být v pozici pozůstalého než v pozici samotné oběti: Scéna, kdy se dotyčný domáhá toho, aby byl stejně jako ostatní lidičtí muži popraven, mi přijde velmi pravdivá. Další tragickou postavou je postava četníka v podání znamenitého Romana Luknára, muže, který má v Lidicích řadu známých a přesto musí celé tragédii nejen pasivně přihlížet, ale dokonce být i aktivně nápomocen. Nejedná se přitom o postavu černobílou, o nějakého čistého kolaboranta, který by danou práci dělal jen kvůli vlastnímu prospěchu. Tragédie jeho postavy tkví naopak v tom, že on tuto pozici přijme právě proto, aby ji nevzal někdo mnohem horší než on. Z rozjetého vlaku nacistické zlovůle však nelze vystoupit, a tak jediné, co na konci příběhu onomu muži zbývá, je spáchat sebevraždu.

Určitě jde o film se silným příběhem, jen si trošku kladu otázku, zda na něm není až moc znát, že jde o koprodukci s Němci a Rakušany. Tady musím dát částečně za pravdu těm, kdo film kritizují za to, že není z historického hlediska příliš objektivní. Že se během odsunu Němců děla různá zvěrstva, za které bychom se jako Češi měli stydět,to je bez diskuze. Ale aby film vyzníval skoro tak, že Češi jsou ve svý podstatě ti špatní a Němci naopak ti dobří, tak to je v kontextu tragédie 2. světové války (viz třeba Lidice) asi špatně. A proč např. jediný negativní Němec ve filmu musel mít zrovna polsky znějící jméno, to ví asi jen jeho tvůrci... Ale abych jen nekritizoval, můj celkový dojem z filmu je určitě kladný, některé scény jsou fakt silné (např. ta, kdy je Habermann nucen napsat seznam Čechů, kteří mají být popraveni - neumím si představit, že bych byl v podobné roli). Osud Habermanna taky hezky ilustruje jednu obecně známou pravdu, že člověk je často úplně jiným člověkem (z morálního hlediska), než jak ho vnímají druzí. Podobná myšlenka zaznívá třeba i z filmu "Musíme si pomáhat", ale tady to díky tragice Habermannovy postavy vyznívá ještě mnohem výrazněji.

Můj "šálek kávy" ten film asi úplně není, ale musím uznat, že některé herecké výkony (zejména Ondřeje Sokola a Ivany Chýlkové) jsou velmi dobré. A taky je zde pár vtipných hlášek. Za sebe rozhodně oceňuju, že film není jen ryzí komedie, ale že obsahuje i několik smutnějším momentů (např. smrt maminky hlavní hrdinky), které přitom ve filmu nepůsobí nikterak rušivě, ale spíše celý film obohacují. Příkladem může být hláška Ondřeje Sokola ("hele babi letí") v okamžiku, kdy hlavní hrdinka rozprašuje popel své zemřelé maminky.

"Jsou osoby, na které nelze zapomenout…" Velmi zdařilá detektivní komedie, která nezapře rukopis svého tvůrce, s naprosto senzační Jiřinou Bohdalovou v hlavní roli. V této poloze je ona prostě nepřekonatelná komička a hlavně díky jejímu hereckému výkonu nemohu hodnotit jinak než plným počtem hvězdiček.

Fakt škoda, že se Hřebejk po dvou myšlenkově silnejch filmech vrátil do polohy "nemastných a neslaných" filmů jako Nestyda, nebo U mě dobrý. Skoro by se dalo říct, že tohle je vskutku úlet. Asi jediný moment, který z mého pohledu ten film zachánit od toho, abychom ho hodnotil jako "odpad" je jedna z posledních scén filmu s bouráním nově postaveného plotu. Je to docela hezky absurdní scéna. Škoda, že zbytek působí tak trošku jako amatérské video.

Po dlouhý době hodně povedenej film od Hřebejka poukazující na to, že na otázku spolupráce s Stb nelze nahlížet černobíle (viz třeba Cibulkovy seznamy agentů a spolupracovníků Stb), tj. že nelze někoho odsuzovat jen na základě toho, že jeho jméno figuruje v nějakých seznamech Stb. Za jeden z nejsilnějších momentů filmu považuju scénu, když psychiatr mluví s asistentkou režiséra a říká ji, že se mýlil v tom, že je rozdíl mezi tím "sednout si s kurvou na kafe" a tím "jít s ní do postele". Dělící čára mezi těmito z etického hlediska zásadně odlišnými situacemi, je totiž mnohdy stěží identifikovatelná. Z hereckých výkonů musím vedle Martina Huby v roli psychiatra vyzdvihnout Danielu Kolářovou v roli psychiatrovi manželky a samozřejmě Ladislava Chudíka (bývalý vyšetřovatel Stb). A právě úplný závěr filmu, v němž Chudík slaví s rodinou narozeniny a sfoukávává přitom svíčky, je podle mě v kontextu s konci ostatních Hřebejkových filmů jedním z těch nejzdařilejších. Ta scéna totiž krásně ilustruje absurditu dnešní doby, kdy skutečným nositelům komunistického zla se dnes žije mnohdy lépe, než jeho obětem.

Vzhledem k tomu, že Frederick Forsyth je jedním z mých nejoblibenějších spisovatelů a jeho román Ikona vnímám jako jeden z těch vskutku zdařilých, považuju způsob, jakým byl tento román převeden na filmové plátno za něco naprosto šíleného. Chápu, že nešlo z románu do filmu převést celý děj, ale to co autoři s předlohou udělali, to je fakt síla. Oproti románu to vůbec nemá žádnou myšlenku (např. z filmu vůbec nevyzní, proč se to jmenuje "Ikona") a chybí zde i ono pro Forsytha tak typické překvapivé rozuzlení.