Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Dobrodružný

Recenze (126)

plakát

Pelíšky (1999) 

Klenot české kinematografie. Tento film by se dal shrnout tímto jedním slovem a bylo by to, myslím, všeříkající. A taky si myslím, že by tento film klidně mohl dostat Oscara. O to smutnější je, že už na tenhle obdivuhodný počin a v našich končinách dost možná i nenapodobitelný, nedokázal Hřebejk nikdy navázat. Pelíšky pro něj znamenají slávu i prokletí. Ale buďme rádi, že je máme, protože si jen zkuste představit o kolik by byl náš život chudší bez těch fantastických hlášek, které musí zákonitě znát každé díte minimálně od 10 let. Skutečně se povedlo něco nevídaného, herecký koncert a skloubení dvou naprosto odlišných žánrů, to jest komedie a drama, to je něco co se nevidí ani ve světové kinematografii příliš často.

plakát

Gympl s (r)učením omezeným (2012) (seriál) 

Když to s odstupem času hodnotím, tak musím přiznat, že tenhle seriál, ač je to jen taková narychlo sepsaná matlanice, vlastně splnil to co měl. Alespoň na chvíli oživil českou televizní scénu a člověk, zmanipulován pocitem, že potřebuje nejmíň jednou týdně mít svůj pravidelný seriál o osmé, se na něj začal koukat. Pravda, ke konci už to bylo přímo utrpení, ale přesto jsem ho podstupovala. Snad v naději, že to bude výjimka mezi seriály TV Nova, a že se třeba i dočkáme jeho ukončení. Což se díky bohu stalo. Zpočátku to vypadalo celkem nadějně, ale jak už to tak bývá, postupem času, to ztrácelo na originalitě i kvalitě. A stejně tak se propadlo i moje hodnocení, které, nebýt toho, že je to pro mě takový malý zázrak, v tom, že se z toho nestal další nekonečný seriál, mohlo být ještě horší.

plakát

Pretty Woman (1990) 

Pro tenhle film mám skutečně slabost, je to prostě moje srdeční záležitost. Hodně dobře si pamatuji na ten den, kdy jsem tento film viděla poprvé. Není to ani tak dávno a já pokaždé při vyslovení toho titulu nasadím přesně stejný úsměv debílka, který jsem měla od prvních až po poslední minuty filmu. Celých 119 minut, jsem byla k židli úplně přikovaná a jenom se zatajeným dechem sledovala, jak se to vše vyvine. Potom jsem si celý zbytek vánočních prázdnin pouštěla Pretty Woman pořád dokola a dokola, dokud jsem si ho téměř až neznechutila. Pro mě je to prostě pohodový film v čele se sympatickou Julií Roberts, starým mládencem Gerem, úžasným titulním songem a hlavně filmem, co mi vždycky zvedne náladu. Sečteno, podtrženo v tomhle oboru je to podle mě absolutní špička.

plakát

Temné stíny (2012) 

Absolutní kravina. Tak s těmito slovy jsem šla do kina. Vše začalo tím, že jsme na konci školního roku měli jí do kina se třídou o rok výš, která nám vybrala film. Ok, to by ještě šlo, ale vrcholem bylo, když nám oznámili, že do kina jdeme jen my a film už nejde změnit. To mě skutečně naštvalo a film u mě narazil ještě dříve, než jsem znala jeho název. Trailer mě sice trochu nahlodal, ale i přesto jsem dál skálopevně tvrdila, že to bude největší blbost, na jakou jsem kdy šla a že to bude psychodrama, který se nikomu nebude líbit. Opak byl ale pravdou. Možná že to „kravina“ byla, ale ono Johnny Depp v normálním filmu prostě hrát nemůže. I přesto jsem si film skutečně užila a taky se při něm náramně bavila. Nejvíc na kolena mě dostávala dcera majitelky, která se ve finále proměnila ve vlkodlaka. I když by se ve filmu našlo pár hluchých míst, tak je celkový dojem vážně dobrý.

plakát

Hlava v oblacích (2004) 

Je to už sedm let, co jsem Hlavu v oblacích viděla. Ale zato jsem to tenkrát stihla čtyřikrát. Kdysi mně, ještě nezkušené, filmy sotva políbené, dychtivé divačce, čímsi učarovala. Přemýšlím, jestli by se jí to povedlo i dnes. Strach ze zklamání (vzhledem k jinému průměrnému hodnocení) mi ale ještě nedovolil se skutečně přesvědčit na vlastí oči a uši. A tak si musím vystačit s dojmy, které přetrvávají i po těch sedmi letech. Především tenhle snímek zachytil raritní kombinaci pro mě nejzajímavějšího historického období - 30. léta včetně občanské války ve Španělsku s přesahem do druhé světové války až k jejímu konci. Je to ale netradiční pojetí, rozhodně nečekejte válečnou vřavu. Celkově se na film nesmírně dobře kouká - ať už budeme mluvit o kostýmech a dobové atmosféře nebo obou hlavních představitelkách, které přidávají i výborné herecké výkony. Pro někoho možná nestravitelná všechochuť, ale já si užívala tu kousek romance, tady kousek dramatu a jinde zase kousek akce a napětí, a to vše v kulisách jedné velké evropské tragédie minulého století. // Musím říct, že ani po téměř deseti letech pro mě tenhle snímek neztratil své kouzlo. Moje já, které je nyní o mnoho filmových zkušenosti bohatší, z něj už sice není tak na větvi, přesto se k němu budu určitě ráda vracet jako ke starému známému, kterého sice novější kamarádi v lecčems předčí, ale přesto ho máte rádi takového jaký je.

plakát

Knoflíková válka (2011) 

Takhle pohodový a nádherný film, co se mi tak neskutečně zakořenil v hlavě, že ho z ní nemůžu dostat pryč, už jsem celkem dlouho neviděla. Už s trailerem jsem čekala, že bude dobrý, jenže to jsem se spletla. Byl totiž naprosto fantastický. Více dějových linií filmu podle mě jen přidává na zajímavosti a zvlášť, když se dokážou skvěle propojit. K tomu vynikající herecké výkony a překrásný příběh a klidně bych filmu dala i hvězdiček šest.