Ivoshek

Jakmile se něco odehrává v minulosti, mám na film určitý nároky, co se týče věrnosti odrazu té doby. Kdyby to Richie dal jako fantasy ve fiktivním světě, byla by to prostě jenom taková vizuálně zajímavá blbárna. Jenže Artušova legenda má dost jasný časový zařazení někam do 200 let po pádu Římské říše. To byl chudej, ale jakože fakt chudej středověk, kde ani kralové nežili nějak okázale. Tohle je spíš něco jako blábolivá Hra o trůny.

Aby byl film komedie, je tam potřeba mít věci, které jsou vtipné a lidi se jim můžou smát. Problém tohohle filmu je, že tam nic takového není. Zůstává romantický film s průměrnými a podprůměrnými herci.

Kolik toho člověk potřebuje, aby udělal dobrej film? Stačí čtyři papundelkový dekorace, pár dobrých herců a 200 let stará předloha? Jo. Stačí. Bohatě. Protože to pořád všechno dává smysl, lidi se chovají logicky a není potřeba spousta efektů a moderních píčovin.

Už dlouho jsem se u dokumentu takhle nepobavil. Když se dával ten film dohromady, zjevně korejští úředníci nepočítali s tím, že jen odsouhlasit si scénář a hlídat lokace a lidi nebude stačit. Když to totiž točí Rus, který o upravování reality ví ze socialismu víc než dost, dost těžko si ho povodí... A nakonec si povodil on je. Celý ten film je sled schválených scén, ale pokaždé s nějakou drobností navíc, která to celé dostane do kontextu. Jen si mohl Manskij odpustit tklivý hudební doprovod ke scénám v metru, to mi přišlo trochu laciné. Metro ostatně nebylo o moc horší než to naše a lidi se cestou do práce taky tváří dost podobně. TOP SCÉNY: Tatínek Zin-mi je normálně novinář, ale ve filmu má určeno dělat inženýra v textilce (o čemž samozřejmě nic neví). Zin-mi u oběda vychvaluje přínosy Kimči. Stařičký veterán vypráví o sestřelování letadel ("Měli jsme pušky. Na ty se dá nasadit bajonet. A taky lehké kulomety. Ty znáte z filmů. A taky těžké kulomenty."), zatímco děti se snaží neusnout.

Podle hodnocení bych čekal, že to bude nic moc, a přitom je to hrozně hravej a zábavnej film. Jakoby se tu smíchalo Číslo 5 žije s RoboCopem, E.T., Terminátorem a asi i spoustou dalších filmů. Scénář má svoje mouchy, to rozhodně jo, ale nějak jsem byl tentokrát k logice shovívavý. Tady je prostě nejlepší vypnout mozek a jenom se bavit, ať už akcí nebo humorem ("Ty alkoholiku! Vrať tatínkovi auto!" případně "Spinkej!"). Nějaké filozofické myšlenky by se tu našly, ale nemyslím, že by zrovna tenhle film měl ambici s nimi pracovat nějak zásadně moc. Celkově je rozkošné vidět dětského gangsta robota a jeho dobrodružství v Jo-burgu. A samozřejmě jsem se nemohl dočkat, až konečně vypustí Losa.

Humor ve Futurame mi přijde bližší. Tady je až příliš situacnich gagů. Ne, že by to nebylo vtipné. Rozhodně vtipnejsi než posledních asi 20 řad Simpsonu. Ale nějak to není ono.

Dokud jsou tam dva divno typy, co kreslí komiksy, je to ok. Což je asi prvních 7 minut. Potom už je to plný debat o nesmyslech, které nejsou vtipné, i když se o to strašně moc snaží. Vypnuto cca v půlce.

I když jsem o tomhle filmu věděl, viděl jsem ho až 27 let po natočení. Možná mě dřív filmy o starejch lidech nelákaly. :) V rámci korona-zoufalství, kdy už jakýkoli film nad 65 % slibuje nadstandardní podívanou, mi tohle přišlo vhod. A byl jsem od první minuty nadšenej. Tihle dva slavní herci z 50. let to hrajou skvěle, dokonce i scény, kde jenom rybaří nebo koukají na bednu, jsou vtipné, u hodně z nich jsem se smál nahlas. Možná mohl být konec trochu jiný, ale i tak jsem si to užil. Málokdy se stane, aby něco spadlo do kategorie "pohodový film" a současně to bylo vtipné.

Je to humor postavený na trapnosti. To je odvážný model, někdy funguje a někdy ne. U Gervaise třeba jo, nebo u starších věci Woodyho Allena. A tady třeba ne. Mělo to místa, kdy jsem si od toho něco sliboval, ale pak jsem to bez výčitek vzdal. Místní hodnocení (55 %) mi přijde zbytečné štědré.

První věc je si říct, v jaké kategorii to celé hodnotit. Není to výpravný velkofilm jako je třeba Waterloo nebo Úsvit Zuluů, i když v rámci televizní produkce se nešetřilo. Prostě scény s desítkami tisíc komparsistů tu nejsou a třeba na bitvě u Valmy to je poznat. Druhá věc - není to romantický nebo dobrodružný příběh na pozadí revoluce. Tudíž to nemá jednoho hrdinu, kterého by člověk sledoval, a který by měl jednoznačně kladný profil. A taky tu je jen málo vyloženě vymyšlených věcí. No a právě v tom je asi největší síla tohohle seriálu. Zabývá se reálnými lidmi, kteří dělali reálné věci. V něčem jsou "dobří" (třeba Robespierre je neúplatný, Danton klidný, král snaživý a vstřícný), v něčem "zlí (prakticky všichni revolucionáři jsou bezohlední, mocichtiví a krvelační, Robespierre je fanatik, Marat magor, Danton zloděj, král totálně neschopný). Asi jediná normálnější postava je navrátilec z amerických bojů o nezávislost La Fayette (který je paradoxně fandou konstituční monarchie a ne republiky). Ten ale včas pochopí, co jsou ostatní zač a zmizí. Tohle celé je mimořádně povedená a historicky věrná freska, která nejen slepě odráží věty z učebnic, ale i správně zařazuje jednotlivé postavy i sociální vrstvy do kontextu. Fakt jsem byl spokojenej.