Awer

Uznávám, skoro až čtyřhvězdičkové - i pro mě, skalního fandu. Akce nula, skok dva roky působí jako tak nějak přiléhavá rezignace na to, že by se snad něco dít mohlo. Nicméně je to férová sonda do života, který zvlášť na vesnicích (ještě mnohem, mnohem neakčněji) žila a žije spousta lidí. Tohle by asi býval byl dost jiný matroš, ale holt nejde antedatovat dokument 15 let zpátky. A tak sledujeme ty dva lidi s přiměřeně ctnostným/originálním náhledem na bytí, kteří působí, že pro sebe dozráli, a shodnou se, že mají téměř italskou domácnost, zatímco se smějí do kamer a po krizkách (zatím) ani s rostoucím věkem neztrácí elán a optimismus.

Z Nové generace asi zatím nejblíž "originálu" - i když jen zopakuju, srovnání je za mě převážně zbytečné, prostě jeden dokonalý formát ve dvou podobných provedeních. Břitký střih, příběh zachycený v přiléhavých rozestupech. Velmi autentičtí, "inteligentní" (ona edukovaným rodičovstvím, on min. pracovně, kde je jako vedlejší účinek zachycený ten zajímavý kariérní vývoj) i "běžní" (vztahově konzervativní, vědomě živící mnohé stereotypizace muži/ženy, město/venkov, Čechy/Morava) lidi a jejich snaha operacionalizovat rok za rokem, situaci za situací dlouho ani z jedné strany nezpochybňovanou vzájemnou lásku. Dost intimní a silné na to, aby to jednoho až dojalo. (P.S. Všem, kterých se potenciálně týkají domovy důchodců, tj. všem, bych velmi doporučil tu minutu působení Mirky v něm. To mě taky dojalo, protože takhle basic lidský přístup bohužel vůbec není samozřejmost.)

Bylo by úlevné tenhle film prostě zavrhnout. Odpovědět příliš naivní naději vírou opačného druhu, ateismem. Realita je taková, že dobré chvíle střídají slabé, a stupidní rádoby truismy nosné myšlenky. Je to těch agnostických zhruba 40-60 %. Zklamání, jistě - ale nic horšího.

Kdyby to celé nebylo tak očividně jako (ale tak opravdu hodně očividně jako, včetně toho "herectví", proti kterému i nemocný Bruce Willis představoval hluboký a realistický charakter), tak ano, bylo by to to, čím by to chtělo být, a bylo by to mocinky fajn napínavé i komediální pokoukání. Ale for real, TOMUHLE dokáže někdo věřit? TOMUHLE? Asi nejhorší film, jaký jsem kdy viděl

Příběhově i filmařsky silné momenty, ale jen samá nakousnutí a solidní sdělení chybí, přičemž Almu Mahler film v důsledku líčí téměř pythonovsky jako nedomrlou oběť společenských konvencí i vlastní povahy.

Film, který nejde brát vážně, jeho téma by vyžadovalo hlubokou a nudnou antropologicko-filosofickou seanci a stejně by nedošlo odpovědi. Není to ani moc bláznivý film (a že by mohl být) a v evropském kontextu není ani extrémně ateisticko-agnostický. Samozřejmě, právě tohle je taky ta hlavní nerealističnost: zaměňování ateismu a agnosticismu ve světě filmu, kde jakoby všichni vědí. Ale tak jako u každého béčkového filmu, tohle není to, co po něm chci. Doufál bych, že nebude béčkový a nadchne. To fakt ne. Nicméně je milý - a tak... Však víte :-)

Natočit takovouhle reklamu na Alpy, aniž by křičela kýčem, a příběh obyčejného, tvrdého rurálního života tak, aby se i vyslovený měšťák dokázal identifikovat s hlavním hrdinou a vnímat jeho očima, je unikátní počin. Do všech stran vybalancovaný mikrohistorický portrét s citlivým hudebním doprovodem, radost se dívat

Život umí být přílš komplikovaný na odpovědi.

Velmi potrhlý film o té strašně čisté mladické touze po sexy instagramové lásce, pod jejímž povrchem je vcelku prostá potřeba safe space a nalezení své trochy štěstí.

Klasický portrét oportunismu dost amatérského na to, aby si zasloužil i trochu - ačkoli ne více - vlídnosti