Awer

"Feminismus je pro každého" (napsala Chimamanda Ngozi Adichie) a tenhle film je takové, velmi instantní, velmi teenage a ikonicky sebeparodizující, "Barbie je pro všechny" - nebo má být pro všechny - všechny ženy, ale i lidi obecně. Ne, fakt žádná vysoká kultura, proboha. Ale vzhledem k tomu, co očekáváte? It just delivers...

Tohle je vrazda. Vlastne jsem nevedel, jestli dobry, pozersky, co si o tom myslet. Ale pak jsem vylezl z kina a kyslik proste nesel do plic. Je to vrazda, naprosto nesnesitelna davka existencialismu

Dokument je skutečně plytký, pokud chtěl odpovídat na otázku, co by říkal Orwell na dnešek. Nicméně skutečným problémem Orwella dnes je, že si ho, jak si dokument všímá už na době před téměř 70 lety, každý přivlastňuje, falzifikuje - a vyvlastňováním minulosti se paradoxně přesně po vzoru orwellovského varování snaží uzmout budoucnost; pro sebe, ne pro Orwella. Bylo by proto snad pošetilé učinit víc, než se zde činí. Orwell a jeho svět ožívají v animacích, to, co skutečně říkal, se, poměrně celistvě a autenticky, nechává zaznít. Co by Orwell říkal na dnešek, totiž popravdě nemůžeme vědět. Mnohé by zaujalo tvrzení, že by bojoval proti woke culture, nebo naopak třeba Trumpovi. V té pokoře nedolhávat si detaily, kde nejsou, je ale pravdy nejvíce.

Nejakou myslenku ma posledních pet minut (vcetne hezkeho navazani titulky). Zbytek jsou jen hadky, vulgarita, sokujici prvoplan

Tohle je materiál na 148 minut a námět, kterému sluší převod do vizuální podoby. Portrét moderního světa a jeho polárních protikladů (člověk kultivuje přírodu, bílí berou půdu rudým, tmářství se střetává s racionalitou), do něhož se zároveň teprve rodí moderní člověk a pak také proniká do ambivalencí skrytých za jednoduchými schématy. Monumentální i intimní, historický i současný, emoční rollercoaster nevyžadující přehánění a nebojící se pro Evropu nepohodlně zobecnit od 19. století neměnnou globální emigrační touhu po méně bídném životě a genezi transnacionální identity.

Problém tohohle filmu je za mě to, jak předstírá osobitost, ale servíruje až programově totální podprůměr. Céline Dion, mysteriózní bouře a mluvení s mrtvými jsou tu jen zbytečným balastem na věci, co scénáristicky a režijně (ale třeba i tím boleočným přesvětlením) 90 % času nemá vůbec co říct. Nuda, kýč, nerealističnost, nuda, brečím smíchy (u jedné scény indeed), nuda a ještě víc nudy. Věřím, že někoho to i tak čapne za srdce (ta trocha obsaženého poselství jakože má mé sympatie a fakt škoda zabití), ale to je jediná šance

Těžko se hodnotí film, který jsem neviděl, ale tady to nejde jinak... Jakože fakt hódně béčkový. Jasně, neudělá to díru do světa jako Matrix nebo Počátek, z nichž z obou si to půjčuje prvky. A jasně, je to scénáristicky nevěrohodné a herecky plné klišé. Nicméně - to je třeba Godzilla taky. Takové filmy se prostě točí. A pokud to daný film o sobě ví (Hypnotik se zdá být ten případ; a ještě mnohem horší populární filmy jím nejsou) a divák to přijme, může si v realitě plátna prostě hodinu a půl oddechnout. Takže titulky jsem sice nedokoukal a sequel, jenž dává závěr tušit, si snadno odpustím. Přesto koupě lístku za mě litovat netřeba

Kdyby byl Občan Kane veselohra... Velmi příjemné překvapení hrátek kolem pansko-rabské osy a toho, jak jsme všichni otroky společenských konvencí. Top scéna s odbory aneb když odmítnete smlouvat na arabské tržnici a prodavač vás radši vyhodí.

Skvělá hudba, skvěle obsazená ústřední dvojice. Pořád poměrně komorní, vizáží skoro až nízkorozpočtový film, ale má velký obsahový drive a dokáže předávat tu zdravou feministickou nasranost. Samozřejmě nic pro bílé středostavovské egomaniaky, pro ty přiznávání práv jiným skupinám vždy má nádech neomarxismu - a v reakcích konkrétně na Weinsteina je to vidět nadhérně.

Opravdu úžasně prokreslený, trpělivý film, který popisuje život z extrémně privátní perspektivy (jakoby vůbec nezáleží, čeho člověk jinak dosáhne, jako by nebylo čeho) a to je spolu s jeho celkovým melancholickým laděním důvod, proč mě spíš než cokoli jiného odrovnal. Samozřejmě neskutečně obsazená Sophie - jak se říká "co jste dělali v...", tak takhle bych chtěl umět utáhnout v jedenácti film, zosobnit tu životní fázi, kterou je těžké už jen reflektovat, když ji člověk sám žije. (Side note: pomalejší tempo + "festivalový trhák" asi bohužel = větší pravděpodobnost "netrpělivého" publika; něco takového, s vrcholem v podobě psa štěkajícího do titulků, jsem fakt nezažil...)