caramell

Nutno říci, že film Into the Wild je pro mě neuvěřitelně rozporuplný. Po shlédnutí se ve mně mísily emoce, dojmy, názory. Nedokázal jsem si oblíbit hlavního hrdinu McCandlesse, byl pro mě neskutečným sobcem, který nechal sestru, pro kterou znamenal všechno "v pekle", ale zároveň jsem mu neskutečně záviděl vše, co prožíval. Ta neuvěřitelná volnost a svoboda z filmu prvoplánovitě dýchající, jakoby dodávala křídla. Ale pokaždé, když jsem se nad tím v tu chvíli zamyslel, tak bych ten pocit svobody a vlastního absolutního štěstí vyměnil za to, abych někomu, tady své sestře, nepůsobil takové utrpení. Takové střídání nálad v průběhu filmu jsem ještě asi nezažil. Nejvíce jsem si oblíbil postavu starého dědy, kterého potkal jako posledního. Ten jeho závěrečný výlev emocí byl velmi dojemný a následná suchá reakce McCandlesse zas ve mně vyvolala rozhořčení, jak vlastně může být takto upjatý sám na sebe. A hned zas na toto rozhořčení padl ten úderný konec, kdy vlastně prozřel, když napsal citát, že štěstí je skutečné, jen pokud ho s tebou někdo sdílí. Toto famózní střídání nálad a pocitů doplnily výborné herecké výkony, nááádherné záběry a skvělá hudba, takže film je skutečně skvělým zážitkem, i když se třeba s myšlenkami hlavního hrdiny neztotožníte, jako já. Možná právě proto ten film pro mě vyčnívá, protože z hlavy nedám moc filmů, kdy bych měl averzi vůči postavě, která je na obrazovce 99% času.

Nejde mu vytknout snaha. Ale je to neuvěřitelně povrchní. Už jen to, že když mluví o nutnosti vypouštět méně CO2, tak se veze v Cadillacu se spotřebou 25 na 100 nebo letí helikoptérou. Ale pro problémem nezasažené lidi dostačující, takže za tu snahu o osvětu si hvězdy a především uznání fakt zaslouží.

V dnešní době se už tak často nevidí, aby do kin šel film založený na dialozích a situačním napětí spíš než na akčních scénách. Měl jsem značná očekávání. Vždyť to byl tak po roce první film, jehož trailer mě upoutal a dokoukal jsem jej jako reklamu na Youtube! A když zde začaly vycházet oslavné recenze, musel jsem ho prostě vidět. Hned od začátku si film buduje hutnou atmosféru osudovosti. Jsem si jistý, že kdyby nezačínal takto depresivně, mnoho lidí by jej dál nevnímalo tak vážně. Ale tu atmosféru si drží až do konce, bez přestávky, což považuju za jednu z jeho hlavních předností. Onu atmosféru dokresluje výtečně zvolená hudba, která v kombinaci s bezchybnou vizuální stránkou představuje další z mnoha předností filmu. A když k tomu přidám to postupné odhalování tajemna, skvěle natočené hledání si cest dvou naprosto neznámých kultur k sobě, výborně ukázaná dilemata dnešního světa v realizaci cílů pro společné dobro namísto osobního prospěchu a hrdosti, a taky zakomponování motivu osobní tragédie, vychází mi z toho výborný film, který bych vřele doporučil každému. Postrádal jsem v něm jedinou věc, a to k čemu nás vlastně potřebovali za těch 3000 let, ale to je spíš už jen moje zvědavost než opodstatněná výtka vůči filmu. Avšak na má oblíbená Blízká setkání třetího druhu, absolutní špičku a zakladatele žánru, se to pochopitelně už jen z nostalgie nechytá. I tak ale 5*.

Tolikrát jsem se ještě u žádného filmu nepousmál nad tím, jak byla daná situace milá, navozující pocit satisfakce. Rozhodně by mi nevadilo, kdyby se film na té příjemné atmosféře vezl celou dobu, ale je jasné, že by tím nezískal tolik na hloubce a proto musela přijít mrazivá zápletka. Sice předvídatelná, stejně jako to, co se během ní stane, ale to byly tak hutné věci, že to tomu filmu musím odpustit. Výborný film, obrovský zážitek musí být vidět v kině ty nádherné scenérie amerických prérií.

Nemůžu si pomoci, ale tento díl byl takový prázdnější než předchozí. Tam, kde dřív byla cítit láska k cestování a poznávání nového jsem teď cítil jen kroucenou snahu o to být atraktivní, a za každou cenu vtipný, což bylo mimochodem nejvíc vidět na Přibáňovi. Z lásky k cestování se v mých očích stává komerce. A moc mě to mrzí. Nejvíc mě to mrzelo na úvodu filmu. Jeli nebezpečným terénem. A já měl pocit, že jedou naschvál rychle a riskují, jen aby se něco dělo. "Aby to pro masy nebylo nudné." Je jasné, že Austrálie není tak atraktivní a rozmanitá jako Jižní Amerika, a tak se to snažili "zatraktivnit", ale šlo to imho dělat mnohem líp. Taky bych klidně uvítal, kdyby film byl třeba o půl hodiny delší. Rád bych viděl, jak se do Austrálie dostali, proč nabrali čtvrt roku zpoždění, proč chtěli vyjet na sopku atd... Ale abych pořád nerýpal, pořád to je nejlepší česká tvorba, Markovy hlášky jsou úžasný (a nevím, jak bych film vnímal bez něj), záběry krajiny a hvězd jsou famózní... Ovšem absolutorium si zaslouží za zobrazení situace v Indonésii. Klidně tomu mohlo být věnováno více času, protože kdo jiný než cestovatelé by měl informovat o šílenostech, které se tam dějí, když média mlčí. Určitě se vyplatí zajít do kina.

Ten film mě zničil. Takhle neuvěřitelně hutnou a depresivní atmosféru jsem ještě neviděl. Agresivní střih, zrychlené záběry, hypnotizující hudba, netradiční kamera, to všechno mi tak neuvěřitlně zabrnkalo na nervy, jak jsem si nikdy nedokázal představit, že by vůbec nějaký film mohl dokázat. Nekoukat na to při depresi!

Od začátku jsem se řáchal smíchy. Lavina nekorektního humoru a zesměšňování ať už žánru superhrdinů nebo ostatních filmů, narážky na cokoliv si vzpomenete. Film se ani zdaleka nebere vážně, hrdina si ze začátku dělá srandu sám ze sebe a z filmu jako takového! Jakéto osvěžení nudného žánru superhrdinů! Skvělé.

Asi nejvtipnější a nejabsurdnější Bondovka.

Tenhle film mě tak strašně moc rozbil... 1) Perfektní atmosféra 2) Ten malej kluk. kterej mi naháněl hrůzu... Ten závěrečný zvrat tomu filmu tak neskutečně přidá, že podruhé na něj vlastně ani nemá smysl koukat. Ale to neznamená, že si nezaslouží plné hodnocení.

Mně to nesedlo a i tak mám problém se rozhodnout, jak hodnotit. Očekával bych, že film bude gradovat až do konečného strhujícího finále, ale tady jsem měl pocit, že to nejlepší se odehrálo někde uprostřed a do konce ten film už jen tak ze setrvačnosti dojíždí. Nejlepší je samozřejmě popis jeho dětství, ten nemá absolutně chybu. Ale tím, jak se ten film tříští na jednotlivé "kapitoly" a zpětně nad něma přemýšlím, tak všechno tam zapadá, má smysl a kdyby se něco z toho vynechalo, ubralo by to konci na osudovosti. Takže to vidím na diplomatické 4 hvězdy.