ostravak30

Přiznám se, že mezi Shakespearovskými díly Zkrocení zlé ženy asi nebude mou oblíbenou hrou. Tato hra samozřejmě využívá italského temperamentu, takže je klasicky ukřičená, uřvaná a uhoněná. Celý film je pak tak trochu šedý, potemnělý. Na druhé straně k sobě jdou Elizabeth Taylor a Richard Burton a hry s jazykem jsou taky vcelku příjemné. Ovšem chvílemi mi přišlo herectví obou víc uřvané než opravdu hrané. Leckterému přehrávání se asi zrovna nevyhnuli.

Šedesátá léta byla pro Kadára a Klose dost plodná. Obchod na korze je o člověku, který stojí mezi mlýnskými kameny. Na jedné straně je sám dobrák, ale aby přežil, musí občas udělat něco, co jemu samotnému po chuti není a za normálních okolností by tak neučinil. A právě tento psychologický rozpor řeší Tono Brtko. Sám je rád, že má obchod a něco tedy dokázal, ale zpočátku vůbec netuší, co to pro něj znamená. Ida Kamińska i Jozef Kroner byli výborní. Film se sice nevyvaroval několika hluchých míst a dopředu se sune jen velmi zvolna, navíc v opakujících se scénách, ale režiséři tím chtěli nejspíš podtrhnout právě tu bezvýchodnost a marnost celé situace v závislosti na povaze hlavního hrdiny. Jednou z věcí, která mi bránila ve vnímání filmu však byla těžkopádná slovenština, které jsem mnohdy vůbec nerozuměl, ještě s drmolením Rozálie Lautmannové...

Úplně bych neřekl, že se jedná o pohádku, spíše příběh s pohádkovými motivy, ale dejme tomu. Také úvodní text nemluví tak zcela pravdu, protože s návrhem na výměnu nepřijde učitel, ale kastelán, který si jako první všimne, že jsou si s učitelem podobní. Sám sebe se ptám, jakého čaroděje by bylo potřeba na dnešní žáky. Bílé myšky a přeměna v solničku by asi byla málo. Takového do každé třídy. Příběh je to veselý a místy i zábavný, akorát Jana Synková v kostýmu Bílé paní působila trochu přitrouble. A honička mezi ní a Pavlem Zedníčkem mi zase připomínala leckterou grotesku.

Bohužel se Česká televize opět předvedla a za peníze koncesionářských poplatníků ukázala, na co reálně asi tak má. Jan Prušinovský od dob Okresního přeboru předvádí jednu hrůzu za druhou. A po takové ubohosti jakou byl Trpaslík a šílenosti typu Most! představil další. Dobré ráno Brno si dalo za cíl v první řadě urazit všechny složky českého obyvatelstva. A čím jich urazí víc, tím lépe. Následně pozuráželi i své vlastní diváky. Vrcholem Prušinovského rádoby humoru je vulgarita. A opět platí, že čím víc ji použije tím lépe. Nejsprostší vulgární slova, urážky nejhrubšího zrna, nejperverznější narážky či scény. Většina žen v jeho podání jsou afektované husy, které jsou ochotny roztáhnout nohy kdykoli je potřeba. Mužští jsou dvojích povah. Buď tvrďáci, co si neberou servítky, nebo naopak měkké bábovky, které se hroutí při každém problému. Zbytek jsou alkoholici. Ostatně chlastat v práci je nejspíš běžná deviza pracovníků Čt, tvrdí alespoň Honza P. Skoro se děsím toho, s čím tento člověk může přijít dál, protože vulgárnější, ostřejší nebo perverzenější už být nemůže, to by se musel stát nacistou nebo točit porno. A to asi, doufejme, nechystá. Ačkoli...jak se ukazuje, Česká televize už zábrany ztratila a střízlivý odhad toho, co může být vysíláno v televizi a co je už za hranicemi lidé v ní nemají. Takže...co přijde příště? Reálně asi nic, co bychom nečekali. Urážet se bude dál, jen se to bude dělat zase zaobleno v jiném tématu a prostředí.

I když Josef Mareš a Jan Malinda udělali vynikající Případy 1. oddělení nebo Devadesátky, tak tady je to šlápnutí vedle. Připadá mi zvláštní, jak moc Šera odsuzuje psychologické profilování, což je jinak vcelku běžná věc, ale dobrá, každý má svůj názor. Ovšem ještě horší mi přijde fakt, že se jak ke Stehlíkovi, tak Fousové chová strašně, skoro na úrovni bossingu. A to nemluvím o tom, že se většina spolu jen hádají, neuznávají se jako parťáci, tím pádem nepracují jako tým a má to vliv i na celkový způsob vyšetřování a jeho pomalý posun vpřed. Oni se ostatně ani dvojčata nepředřou a dělají spousty chyb. Osobně si neumím představit, že by takto nějaké oddělení skutečně fungovalo a vyšetřovalo. Jiří Strach je výborný režisér, ale scénář, který funguje u Případů 1. oddělení, kdy jde o oddělené případy a existuje snaha ukázat reálnou práci policie, nemůže fungovat u jednoho případu, navíc se stopáží kolem hodiny a půl...

Je opravdu šílené, co jsme my lidé schopni dělat zvířatům a se zvířaty. Kdyby se to ale dělo nám, vytáhneme zbraně. Člověku se až zvedá žaludek při pohledu na leckteré šaškárny. Stejně směšná mi přijde věta "přiměla Mezinárodní svaz ochrany přírody zařadit všechny tři druhy orangutanů mezi kriticky ohrožené..." Tak je tam zařadila a co? Děje se snad něco? Jsou více chránění? Přestane jejich týrání v klecích a v představeních nebo skončí odlesňování? Nestane se vůbec nic, ale papír snese všechno.

Těžko porovnávat tohle a 300: Bitva u Thermopyl. Jsou to filmy z úplně jiné doby a dělány jiným způsobem. Bitva u Thermopyl prostě působí proti svému remaku chudobně, pravda. Jenže s ohledem na rok vzniku to zase tak hrozné být nemusí. Filmaři se zaměřují na tu jednu hlavní myšlenku. 300 odvážných se postaví jasné přesile, ale přesto se nevzdají a neutečou. Je též pravda, že s ohledem na jiné velkofilmy natáčené dříve nebo ve stejné době je tento snímek přeci jen ochuzen na výpravě. Na druhé straně se tehdejší filmy dělaly s nulovými triky a bez počítačů, vše ručně. Byť oba filmy popisující střet Sparťanů a Peršanů byly natočeny v jiné době, oba mi svým způsobem přijdou hodně podobné. Nakonec Frank Miller sám přiznává, že se tímto snímkem nechal inspirovat.

Raja Gosnell za sebou nemá žádné velké filmy a jeho velkou inspirací by tak mohl být snad jen Mrs. Doubtfire - Táta v sukni, kde makal jak střihač. Jenže tam byla trochu sociálnější zápletka. Zde je sice maska relativně povedená a Martin Lawrence vcelku kvalitní komediální herec, ale zápletka je už mnohokrát ohraná. Zase tu máme zločince, po kterém pasou agenti a jeho přítelkyně je vlastně taková návnada, protože se dá očekávat, že se Lester za svou dávnou láskou zastaví, a navíc jde i o peníze. Agent v sukni navíc žádnou úchvatnou zábavu nepřináší, protože bábina toho mezi důchodkyněmi nemá moc co řešit. Snad krom zpívání v kostele a porodu. A že je Sherry krásná a Malcolm se do ní zamiluje je také vcelku očekávané.

Poslední film Ladislava Helgeho je jasnou kritikou byrokracie jako takové, takže je jasné, že po srpnu musel být zakázán. Se současnou korupcí a byrokracií v naší zemi je ale více než aktuální i dnes. Vždyť u politicky angažovaných činitelů se od revoluce objevily desítky, možná stovky kauz jejich podřízených. Zde se Arnošt Pánek ale nejprve svého podřízeného logicky zastává. Poté už hledá omluvu pro to, že jeho podvodné jednání neviděl a, jak posléze sám zjišťuje, nechtěl vidět. Problém u mě ale nastává hlavně v názvu. Nemám totiž ani s koncem snímku pocit, že by se funkcionář styděl. Je rozzlobený, asi i sám na sebe, zuří, ale že by se styděl? Možná v jedné malé chvíli na obecní schůzi, ale jinak se stále pere za svou pravdu, že vidět a vědět ani nemohl. Také je otázkou, jak to, že selhaly kontrolní orgány, které jistě musely podvody odhalit... Na druhé straně je pak složitá věc, když je vedoucí pracovník poctivý a s nepoctivostí podřízeného nemá co dočinění. Bohužel i takové věci se stávají a tady zase vyvstává otázka, jestli se za každou cenu zbavovat odborníků na svých místech?

Když už nic jiného jde o pohled na téměř neznámý ostrov, krásné barvy, moře a tradice. Možná takový malý ráj na zemi. Ať už se jedná o podmořské objevy, rukodělné umění či azurové moře, je na co se koukat a co objevovat. Tato část planety je nám představena opravdu z mnoha různých pohledů.