-bad-mad-wolf-

Horory a thrillery, odehrávající se na palubách kosmických lodí v daleké budoucnosti a v ještě vzdálenějších končinách vesmíru, lze považovat za specifický subžánr sci-fi. Najde slušné zastoupení v literatuře, ve světě filmu je situace mnohem horší. Výrobní náklady takového snímku jsou nezřídkakdy vysoké i v nouzových podmínkách, divácký zájem naopak nepříjemně nízký. Snad jedinými opravdu úspěšnými kousky zadaných parametrů jsou filmy značky Vetřelec a s přimhouřeným okem taky Kubrickova Vesmírná odysea. V paměti můžeme vypátrat v kinech propadnuvší Horizont události, tragickou a právem zapomenutou Supernovu, průměrnou Černočernou tmu a pak už snad jen všelijaká videobéčka. Když přišlo Pandorum, získalo prakticky hned s premiérou kultovní status. Zaslouženě? Nad námětem si fandové mohou chrochtat blahem - dva chlápci se probouzejí na palubě kolosálního vesmírného plavidla, přičemž si téměř nic nepamatují, netuší, kde jsou a proč se celá loď zdá být poctivě mrtvá. Od začátku je jasné, že ve ztracených pamětích bude nějaké svinstvo, mnohem aktuálnější v tuhle chvíli je ale svinstvo jiného charakteru. Tam někde ve tmě cosi pobíhá, evidentně se to nespokojí s vaším "a sakra" a nejspíše to má hlad. Aneb ano, tohle schéma už tu bylo stokrát a šlo by o klasickou hororovou vybíjenou, kdyby tady film neprovedl částečný úhybný manévr a nezačal dávat najevo, že mydlení se s potvorama je tak trochu na druhé koleji. Na scénu nastupuje odhalování minulosti i účelu lodi, přičemž poměrně nečekaně vycení zuby apokalyptické téma. Divák je v podobné roli, jako postavy filmu: dostane do ruky několik teorií a než se stihne dobrat odpovědi, přichází další otázka. Můžete to nechat plavat, můžete nechat prostor fantazii, pravdou však zůstává, že zdejší evoluční, apokalyptické a další žvásty nepostrádají působivost ani jistou dávku promyšlenosti. Vše, co na první pohled působí jako obyčejná příkrasa pro efekt, si své okénko s možným vysvětlením najde. Pokud pomineme tohle příjemné drbání zad dychtivého sci-fi fandy, je třeba zmínit velice slušivou nasáklost béčkem, sugestivní audiovizuální kabátek a zajímavé herecké obsazení, jemuž dominuje Ben Foster, Dennis Quaid v poněkud netypické roli a pekelně šukedelická Antje Traue. Dokonce i potvory mají svou působivost (schválně, kdo si nevzpomene na Pád do tmy) a díky výše popsanému se o jejich původu i přes jednu pozoruhodnou nápovědu taky všechno nedozvíte. Co chtít víc? Samozřejmě, bylo by možné nedostatky hledat a najít, bylo by možné dokonce označit film za béčkovou hovadinu nehodnou pozornosti, já to ale rozhodně dělat nechci a nebudu. Pevně věřím, že fandové žánru taky ne, koneckonců jen opravdový hnidopich může být po několikaletém půstu výrazně nespokojen. Pandorum je jednoduše poctivý flák béčkem kořeněné sci-fi, s pozoruhodným vývojem příběhu a zajímavě naroubovanou apokalyptickou tematikou, která není hloupá a poskytuje divákovi solidní porci záhadna a vlastní mytologie (jejíž nepříliš bohaté rozvedení je snad jediná věc, která mě mrzela). A ta Antje Traue... sakra...

Zindustrializované divadlo, na které je radost pohledět. A taky herecká lahůdka (Trojan!). Divadelní dramatizace celou dobu mocně upozaďuje skutečnou tragédii, ačkoliv se v celkovém součtu zdá být samozřejmě zcela bezvýznamnou... aneb pompézní reflexe běžného životního jevu.

Čekal bych cokoliv, dokonce i létající krávy hvízdající si Mobyho, ale takovou zdechlost ani náhodou... dvě hvězdy za několik stylových scének a nepříčetnou řežbu. Pokud svou jedinou zbraň - záměrnou přepálenost - vystřílím už v polovině a přesto budu dále bezradně předvádět totéž, pak ne, nebude se mnou sranda. Tahle trashová pocta je fakt jen trash.

Moc hezké drama, které se krásnou kamerou, výpravou i nadprůměrnou hudbou snaží vytvořit dojem světovosti, přičemž se utápí v pŕedvídatelnosti a místy přepísknuté dramatizaci. Potěší dobře obsazené role a vtipné vedlejší postavičky, celkově však Želary i přes svou zevnější krásu postrádají schopnost zasáhnout nitro. Příliš okázalé, příliš po povrchu klouzající...

Nebýt krásně vyschízovaného zvukového doprovodu a kamery, nestojí tahle hříčka za nic. Extrémně špatné herecké výkony bourají pomyslné hranice čehokoliv, obsah tvůrcům poněkud utekl a výraznější klad tu prostě není. Vyjádření myšlenky zůstává diskutabilní - nebo mě možná záměry tvůrců minuly.

Poctivá kriminálka ve své nejryzejší podobě, stojící na pevných pilířích a nepokoušející se o nějaké výlety do neprobádaných vod. Zkrátka kus řemeslné, ale hodně dobré práce + slušná psychologická stránka.

Šel se uchlastat k smrti a našel anděla, který ve své vlastní ztracenosti zahořel láskou. Díky vysoké hladině bezvýchodnosti a sebedestruktivnosti nepříjemně sledovatelný film, po němž budete cítit ethanol ještě týden.

Nevím, co si o tom filmu myslím. Nevím, jestli se mi líbí. Tři hvězdy za atmosféru a prostředí, které jako by vystoupilo přímo z mých mindfuck snů a dětských surreálných představ.

Řemeslná kvalita tohoto thrilleru (mylně považovaného za horor) mě bezmála šokovala. Tvůrci osekali veškerý zbytečný balast, vypustili většinu laciných teen-propriet, korektnost nechali mírně couvnout a soustředí se na zdrcující válku nervů v komorním prostředí. V chladné zelenomodři lesního prostředí se pěstuje zejména nepolevující napětí a obdivuhodná schopnost chvílemi zastavit dech. Některé momenty rozebírají veškeré představy o dobru ve vesmíru (scéna, kdy matka vchází do domu, zatímco její umírající, znásilněná dcera se plazí opodál v bahně, je hodně silná) a je jen škoda, že charaktery postav nemají větší hloubku, ani nejsou staveny před morální dilemata, jak tomu bylo v Pramenu panny, původním vzoru pro tento film. Napětí hraje hned na několika hřištích - dostane se dcera domů? Dokáže varovat rodiče? Zjistí zabijáci, u koho nocují? Všechny tyto otázky jsou navíc průběžně gradovány a scény násilí jsou natočené s prazvláštní fetiší, takže tu občasnou přestřelenost alá kladívko v hlavě lze odpustit. Monica Potter překvapivě dobře hraje, Sara Paxton je krásná holka a psycho výraz Spencera Treata Clarka (někdejší dětské role v Gladiátorovi nebo Vyvoleném) z hlavy jen tak nedostanu. Závěrečná bitka se sice promění v klasické thrillerové klišé, kde se pravděpodobnost moc nenosí, ale jinak jsem po nízkých očekáváních nadmíru spokojen.

Zatím asi nejslabší Mendes, nicméně stále žrádlo - zčásti kvůli Mendesově výběru témat, zčásti kvůli bezchybné atmosféře. Mariňák dokládá, že je moderní válka vlastně jen kombinací obrovské nudy, mediálního žvástu a ztráty všech privátních jistot, což vede k upínání se k tomu jedinému, co válka vojákovi dává. A on výstřel pořád nepřichází... Válka bez přítomnosti války, zato s úchvatnou vizuální stránkou a zajímavou výpovědí.