Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Sci-Fi
  • Krimi
  • Komedie

Recenze (48)

plakát

Godzilla Minus One (2023) 

V Hollywoodu je Godzilla CGI příšerka, v Japonském filmu METAFORA.

plakát

Šógun (2024) (seriál) 

100% Květy smrti ve Stínu ambicí jednoho muže.

plakát

Rebel Moon: Druhá část – Jizvonoška (2024) 

Beze emocí a rádoby vtipných poznámek: V lepším případě jde pouze o krajně nudný film, v horším i nechtěnou parodii (královražda v kotelně). Vymyšlený svět není ani dostatečně představen a z těch střípků co se k divákovi dostane je bohužel jasné, že je to vlastně dobře. Vykreslení charakterů postav, jejich minulosti, je katastrofální, kdy i v Armádě mrtvých byly zajímavější postavy! Scénář šustí doslova papírem a tak mnohé fráze plně vystihují význam slova "cringe", kdy se skutečně stydíte za herce a jejich repliky. Výtvarné návrhy lodí, zbraní, kostýmů, je nesourodý mixem, který k sobě až zásadně neladí. Film nezachraňuje ani akce, která Vás pro prázdný obsah filmu nezajímá a ve své formě je nanejvýše  průměrná. Zack by měl odejít do důchodu. Kdysi talentovaný režisér se sám sebe zničil díky nedostatku sebekritiky a vyhřívání se v nekritické bublině fanoušků, kteří ve výsledku jen zatloukli víko rakve. A z toho pramení poučení: To co je Vám blízké, podrobujte ostré kritice, ať chválou nezničíte to, co máte rádi.

plakát

Fallout - Konec (2024) (epizoda) 

Prolog byl/je vynikající, ale postupně času mé nadšení uvadalo. Seriál není špatný, ale přestal mne před koncem první epizody jednoduše bavit. Mne se totiž již obecně přejídá anglosaské pojetí kinematografie, TV tvorbu nevyjímaje.

plakát

Šógun - Nachové nebe (2024) (epizoda) 

Hodnocení této epizody je hodnocením toho kdo hodnotí. Kdo není schopen 100% hlasu, jakýkoliv jeho další názor, od nejnižšího po nejvyšší, je bezcenný.

plakát

Sedm let v Tibetu (1997) 

K Tibetu si dovolím jen pár čísel:V roce 1951 bylo v Tibetu 100 tisíc mnichů/mnišek (cca 10% obyvatel), vlastnící 36% půdy, rolníci odváděli 70% výnosů klášterům kdy měli povinnost roboty. V srpnu 1952 v Tibetu existovalo 28 škol oproti 2467 klášterů. V zemi byla 95% negramotnost. Dnes je v zemi 3200 škol s 95% gramotností. HDP za dobu od 1951 do roku 2020 vzrostlo 1500x, objem maloobchodního prodeje 2000x! V zemi byly postaveny 4 mešity pro 12000 muslimů a jeden kostel pro 700 katolíků.P.s.: Tento film je historicky podobně "přesný" jako Annaudův další historický dokument :D nepřítel před branami.

plakát

Šógun - Dámy vrbového světa (2024) (epizoda) 

Snad Andžin dovolí, abych mu vysvětlila, proč je Vrbový svět, nejvzácnější rovinou bytí. Lidé za námi chodí s přáním zapomenout. Ať už na únavu, bolest, utrpení či zklamání. Myslí si, že nás navštěvují kvůli tělesnému potěšením… I to je pravda. Ale odnesou si více. Lidé, s nimiž se tu setkávám si přejí žít jiný život. Chtějí se ocitnout kdekoliv jinde, než v tom svém. A já z něj nabízím vysvobození. Zhmotním tento dokonalý okamžik, který poté prožívají plnými doušky.

plakát

Frontline - 20 dnů v Mariupolu (2023) (epizoda) odpad!

Tak vážení, právě jsem tento "dokument" viděl. Například v 01:15:56 je použit záběr ze skutečného dokumentárního filmu "Prorošenkovi hračky" z roku 2015 (fragment na YT: [Eng Subs] Children of Donbass, "Toys for Poroshenko" Music Video by Artem Grishanov) mapující vraždění civilistů na Donbasu ze strany ukrajinské armády. Zde je zcela cynicky použit jako důkaz utrpění civilistů v roce 2022 ze strany RF. Dále se v dokumentu nachází i scéna s "Mariupolskou madonou" s Mariannou Vyšemirskou. Ta ovšem přežila a řekla později pravdu. Dnes je pro Ukrajinu nepřítel. A jaký, že byl osud „Mariupolské madony“? Narodila v Doněcku, když se vdala, přestěhovala se do Mariupolu, dva roky před únorem 2022. Marianna si zachovala svůj blog, o kosmetice, kráse... Měla více než 30 000 předplatitelů. To vše se však nedá srovnávat se světovou slávou, z dne před porodem jejího děcka. Citace z pozdějšího rozhovoru s Marianou: Když se má fotografie dostala do novin, byla jsem bez možnosti jakkoliv komunikovat s vnějším světem a o všem jsem se dozvěděla, až když jsem se vrátila domů, do Doněcka. Na internetu jsem byla prezentována, že jsem obětí ruského náletu. Přestože k žádnému náletu nedošlo! Z této mé „slávy“ byl jen jeden pozitivní moment - ​​moje rodina zjistila, že žiji. Chtěla jsem se dostat do porodnice č.1, která byla hlavní v Mariupolu. Ale pluk Azov všechny odtamtud vyhnal. V porodnici kde jsem skončila byly i ukrajinské ozbrojené síly. Ne přímo s rodícími ženami, ale v dalším bloku. Přišli k nám pro jídlo a řekli nám, že oni sami nemají žádné zásoby. Když o tom mluvím, na Ukrajině píší, že jsem zrádce a očerňuji je. Ukrajinské síly obsadili budovu v prostoru  nemocnice. Jejich okna byla chráněna pytli s pískem. A v našich pokojích jen běžná okna beze ochrany. Tedy se jen za námi schovávali. Konec citace. P.s.: "Západ" a Ukrajina použili tehdy fotku Marianny v plném rozsahu pro účel propagandy. Dnes Marianu, Ukrajina zařadila do databáze „Mirotvorec“ na seznam „nepřátel národa“. Nevšiml jsem si, že by výše uvedený rozhovor byl v mainstreamu zmíněn...