Necrotongue

Po dvou akčních přešlapech, do kterých mě synové Nipponu v poslední době postrčili, jsem byl k tomuto snímku už předem poněkud skeptický, ale tentokrát jsem se neměl čeho obávat, jak se ostatně velmi rychle ukázalo. Což o to, příběh to nebyl zrovna objevný, na druhou stranu nebyl ale vůbec špatný, a pokud už má divák zkušenosti s mafiánskými filmy (západními nebo východními), v podstatě mu musí být jasné, do čeho jde. I mně to bylo jasné, jen jsem se obával dalšího pitvoření a příšerného přehrávání, na které naštěstí nedošlo. A tak jsem si mohl užívat záležitost z prostředí japonského organizovaného zločinu, v níž se policie tvářila, jakoby ji yakuza nedržela pod krkem, zatímco se členové yakuzy tvářili, že vůbec nejsou tajnými agenty. Já vím, takhle napsané to vypadá divně, ale ve formě pohyblivých obrázků to dávalo mnohem větší smysl. Tím, co mě na filmu ale dostalo nejvíc, byl fakt, že mohu s klidným svědomím pochválit herecké výkony většiny herců a úhlavní dvojici obzvláště. Snímek neměl žádné zběsilé tempo, přesto měl vcelku slušný spád, akce byla velmi pěkně zmáknutá, nechybělo ani napětí a slušná atmosféra. Bavil jsem se. / Poučení: Japonskou pařbu za zpěvu Internacionály jsem viděl poprvé.

Já si myslím, že není vůbec potřeba osídlovat Detroit nějakými bubáky, monstry, mutanty a podobnými zjevy, protože jsou ruiny tohoto města děsivé i bez toho. Snímek každopádně nepojednával o lidech, nelidech nebo jiných formách života, šlo vlastně o příběh jednoho domu. A v tomto ohledu na mě film fungoval výborně, včetně tří samostatných dějových linií, ale ten bubák mi to kapeczke pokazil. Jasně, disponoval vším, co běžného Američana vyděsí tak, že z něho cítíte čpavek ještě týden, já jsem si ale jen zklamaně povzdechl a řekl si: "To jako fakt?" Bylo mi opravdu líto, že se všechny tři příběhy neprovázaly nějak jinak, protože určitý potenciál tady byl, a teď se nemohu zbavit dojmu, že si tvůrci vybrali nejsnazší cestu. Jenže cesta nejmenšího odporu málokdy přináší nejvyšší kvalitu. Je to škoda, protože u mě měla tato atmosférická záležitost slušně našlápnuto. No, a když se v ní objevil Justin Long, tušil jsem, jak asi dopadne. Vždyť víte- Jeepers Creepers, Tusk... / Poučení: Nepříjemná místa vypadají za tmy mnohdy útulněji. 3*+

Po včerejší japonské akční hrůze mi dnes korejští tvůrci výrazně zlepšili náladu. Přečetl jsem si oficiální obsah a navzdory uvedenému žánru snímku jsem nabyl jistoty, že se dočkám jakéhosi romantického dramatu. A asi bych se ho i dočkal, pokud by byl snímek původem z mnohem západnějších zemí. Já bych do žánru to drama klidně připsal, jen tou romantikou bych případného diváka radši neděsil; Korejci k tomu totiž přistoupili zcela jinak, než jsem očekával, což mě velmi příjemně překvapilo. Finální směs žánrů na mě fungovala téměř dokonale a navzdory svým počátečním obavám jsem se ani na moment nenudil, ani neztrácel nervy nad nějakým asijským pitvořením, na které tentokrát naštěstí nedošlo. Pan Park sepsal a zrežíroval film, v němž se poklidné drama střídalo se zběsilou akcí, exkurzemi do nitra lidské anatomie a čvachtáním se v krvavých kalužích. No jo, bavil jsem se, jak jinak. / Poučení: Zabíjení z nutnosti vypadá úplně jinak, než když si to jeden opravdu užívá.