vzdyo111

Nejsou tři hvězdy jako tři hvězdy. Někdy je člověk dává s dobrým pocitem, že právě dokoukal veskrze průměrně uspokojivý film, ale jindy si musí postesknout nad tím, že v očekávání výjimečnosti dostal právě onu průměrnost. Kdyby byla škála hodnocení širší, dal bych za 50%. Všechno citlivé a jemné z první série zmizelo, aby uprázdnilo místo schematizaci, zhloupnutí a sterilnosti. Škoda.

(Spoiler) Je zajímavé se k této etudě vrátit ve chvíli, kdy se vám podaří zhlédnout i jeho asi již závěrečné dějství. Vyústění vztahu Pavla a Ivany se jeví jako jasně předpovězené nejen v tom, jak se rozvíjejí jejich životy, ale i v tom jak je dokument postavený. Točí se pouze kolem Pavla, Ivana jakoby neexistovala. Nakonec si o svou existenci přece jen řekne - že nakonec Ivana brázdí kopce v tanku je vlastně až komicky dojemné.

Na McDonaghových filmech mám nejraději, že se nebojí veplout do hnusu, trapnosti, násilí a absurdity v srdci světa a přesto tak nějak uzavřít s tím, že v něm zbývá spousta prostoru pro lásku, ba co víc, že láska existuje se vším tím "zlem" v jakési harmonii. Což je vlastně tak trochu zvrácená idea, ale má překvapivě silný terapeutický účinek.

(Spoiler) Ve scénce, kterou Daniel Day-Lewis zakončil umlácením onoho samolibého kněze a předváděl své herecké "sólo", jsem měl intenzivní pocit, že přehrává - nebo hůř, říká si o filmovou trofej. Nevím, zda to brát jako negativum, nebo je to jen ultimátní souznění s hranou postavou. Míra Lewisovy identifikace s hlavním protagonistou (vždy tak proslulá) dostoupila do bodu, že jeho maniakální ego přebral jakožto herec ve filmové obci. Možná, že to ale není jen dočasnou identifikací, ale vlastně takový byl tak trochu vždy.

Tenhle film měl úžasný potenciál, rozvíjený hlavně v první polovině. Pak ovšem následuje přehlídka nejrůznějších klišé a málo uvěřitelných emocionálních epizodek. První polovina za 4*, druhá za 2*, celkem tedy za 3*.

Spousta skvělých drobností, neuvěřitelný spád a první polovina dílu jsou vážně výjimečné. Na druhou stranu, uvěřitelnost zápletky podráží nesmyslně se stupňující tlak (i z oficiálních kruhů) na premiéra, aby k onomu prasečímu aktu přistoupil. Zpětně je znát, jak se scenáristé snažili spoustu okolností nastavit tak, aby to dávalo smyslu, ale je to až příliš tlačené. Poselství epizody pak vyznívá poněkud hystericky. 70%.

Normálně bych filmu dal tři hvězdičky a spokojil se s tím, že jde o průměrně přihlouplé sci-fi, ale vzhledem ke kvalitě vizuálu mě ta scénáristická lenost a herecká neschopnost natolik rozčílily, že nemůžu než trestat. Nechápu, že někomu mohlo přijít herectví Delevigne jako obstojné, vždyť není schopná zahrát uvěřitelně ani ty nejbanálnější situace.

První dvě série jsem vnímal jako kvalitní televizní produkci, ale až na pár filmařských fines a hereckých výkonů mě nijak neuchvátily. Třetí série je ovšem zcela vynikající, po filmové i herecké stránce, ale hlavně scénář je neskutečný.

Nejkrásnější operní "film", který jsem kdy viděl. Zcela strhující.