Kobitch

Měl jsem s druhou Dunou pár problémů (např. neusnout v prvních 30 minutách - nepovedlo se), ale jakmile začal film nabírat obrátky, byl jsem v křesle zařezaný a na drátkách. Zvukově a obrazově naprostá špička, pro kterou je jakákoliv domácí obrazovka příliš malá. Proto doufám ve výroční projekce po X letech, abych si mohl ty úžasné záběry a vtahující hudbu a zvuky užít znova ve velkém a nechat se naprosto pohltit.

Dafuq did I just watch? Obří kovovej robot mlátí do živého býka? Hlavní postava, co se snaží tak moc být za debila a na konci se zázračně přepne do módu supertáta?

Několikrát mi poslední díl dal ťafku. Nechci nijak adorovat vraha několika žen. Když se na to podívám z pohledu vyvíjejícího se vztahu Markoviče s Hojerem, bylo mi ho nakonec dost líto a provaz bych mu (v této romantizované adaptaci reality!; jaký byl ve skutečnosti opravdu netuším) nepřál. Připadal mi jak zraněné zvíře, které se ocitlo v cizím světě a nevědělo, jak v něm fungovat a vidět, jak ho táhnou k provazu, mi nedělalo dobře. Jsem moc rád, že trest smrti už u nás neexistuje. Souboj Lněničky s Kotkem, respektive jeho obhájcem byl taky poměrně záživný. Za mě skvělé zakončení jednoho z nejlepších českých seriálů.

Dnes jen za čtyři. Není to poklesem kvality, spíš je to jen "more of the same".

Petrové Uhlík a Lněnička jsou rising stars české televize. Naprosto precizní ztvárnili své postavy, do kterých podle dostupných rozhovorů investovali maximální úsilí, které se nakonec vyplatilo. V tomto díle jsem měl obrovský problém nevypnout televizi při výslechu malých dětí. Já vím, že tyhle věci se dějí, ale dobrovolně se mučit při jejich líčení hrůzné noci už bylo trochu moc.

Je to roztahaný, je to rozplizlý... Vůbec netuším, kde se vzaly ty první oslavné recenze, které hlásaly návrat ke kvalitám první série. Co přesně jsme se za tu hodinu dozvěděli, kam jsme se posunuli? Nejvíc mě tam asi baví záběry na chumelenici a zasněžené město.

Lepší než předchozí dva díly. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že se to dalo natlačit do 4 až 5 dílů. Některé postavy bych úplně vyškrtnul (starý Hank Prior a jeho tragická online známost), některým dal mnohem menší prostor. V tomhle díle mi nesedl soundtrack k tomu, co dělo na obrazovce; plusem zůstává, že se na to moc hezky dívá, ta zasněžená krajina dělá svoje.

Menšík a Hlaváčová excelují v skoro až divadelním filmu. Nevěděl jsem, koho mi během sledování bylo více líto – Menšíka, který už nezvládá svoji závislost a postupně přichází o všechno; Hlaváčové, která ztratila iluze už před lety, nebo Hanzlíka, který je jak mezi mlýnskými kameny a musí snášet tlak z obou stran. A do toho úlisnej strejček, který sice sám rodinu nikdy neměl, ale do cizí by se mu to kecalo. Já být Menšík, tak asi začnu chlastat taky, sdílet domácnost s takovým Grímou.

Krásná pocta staré Godzille a konečně zase monsterfilm, kde se člověk o někoho i reálně strachuje. Výbuchy a destrukce pak nejsou jen samoúčelná honírna, ale prvek s emocionálním přesahem. Prosím tímto tvůrce, aby o dvojce ani neuvažovali. Cokoliv se budou snažit naroubovat na takto uzavřený film bude navíc a zbytečné. Utrpení Japonců bylo jistě veliké, ale kreténi - pardon, diváci - kteří si do malého sálu na maloměstě donesli pytlíky brambůrek a popcorny a v těch nejemocionálnějších scénách jsem slyšel hrabání a šustění mi toto utrpení celkem kvalitně dokázali zprostředkovat. Nenávidím lidi a být Godzillou, sežehnu je modrým radioaktivním plamenem okamžitě.

Skoro bych přes všechny blockbustery zapomněl, jak jsou tyhle malé velké filmy fajn. O vztahu nerudný učitel - zmetkoidní žák už toho bylo natočeno dost a Zimní prázdniny nepřidávají nic navíc, ale to, co nabízejí je dojemné a srdceryvné. Paul Giamatti si doufám jde pro svého Oscara, casting se všeobecně hodně povedl a bylo radost proplout dvěma hodinami konverzací, hledání sebe sama, sedmdesátkového feelingu. A hrál k tomu perfektní soundtrack.