Crocuta

Nějak podezřele velkou roli při odhalování pachatelů (kteří se navíc chovají čím dál pitoměji) začíná hrát náhoda. A kriminalistka, která si (přes své mládí) dvakrát neví rady s IT a poradit jí musí týnejdžr, to už je fakt klišé jako prase. Ale atmosféra ani humor ani nadále nechybí a tak je to u mne stále za 4*.

Nejlepší je při tom titulním čekání na vraha Maigretova hláška: "Je to magor!" :-D

V boji proti sicilské mafii znamenalo Buscettovo svědectví jednoznačně rozhodující zlom, to ovšem z tohoto vraha, gangstera a co hůř, nebetyčného pokrytce (který sám pokrytectví ostatním vyčítá) určitě nedělá žádný vzor morálky ani oběť - a přesto ho tento působivý snímek chvílemi právě tak vykresluje. Člověk může s ústředním hrdinou občas soucítit (třeba v krajně ponuré scéně, kde se dozvídá podrobnosti o bestiálním zavraždění svých synů), ale veškeré sympatie se vytrácejí v jedné z mála sekvencí, kdy Bellocchio Buscettu ukáže takového, jaký patrně skutečně byl - když musí čelit přesvědčivým argumentům obhájce při procesu s Andreottim. A to podivně zkreslující a morálně ambivalentní vyznění snímku vyvážit nedokáže.

Tuctová rádoby kriminálka, ve skutečnosti spíš ještě tuctovější vztahová nuda.

Náramně povedená nekorektní psí taškařice, která je většinou k popukání, ale občas v ní zazní i nějaký ten mollový tón, hlavně tam, kde divákům připomene, že naši čtyřnozí miláčci vidí svět zejména skrze vztah ke svým lidským parťákům a ten dokáže být někdy hodně bolestný. Každopádně mi "Vocasy na tripu" potvrdily mou dávnou domněnku, co je absolutně největší psí pochoutkou a také jsem se konečně dozvěděl, co náš buldoček každodenně vyřvává na místního pošťáka :-).

Tak jo, shlédl jsem po té reklamní megamasírce alespoň jeden díl, abych mohl s klidným svědomím ohodnotit něco, čeho jsem se popravdě dopředu hrozil. Oprávněně, jak se dalo čekat. Emmino herectví působí asi stejně světově jako její nepřechýlené příjmení (a to ještě nehraje v rámci této bídy zdaleka nejhůř), scénář jako by vypadl z dílny TV Barrandov a celé to působí tak papundeklově lacině, až se vtírá myšlenka, že většina rozpočtu padla na reklamu (a že jí má "Eliška" i s "Damiánem" sakra zapotřebí!). Buď jak buď, můj život je přece jen příliš krátký na to, abych i sebemenší jeho část promrhal dalším sledováním podobných srágor.

Podprůměrné ztvárnění klasické látky, které se po celou dobu utápí ve tmě a stínech pravděpodobně hlavně proto, aby nebylo tak zřetelné, jak je představitel titulní role z formy. Maigretovu úlohu má utáhnout patrně jen svým jménem, protože jakéhokoliv hereckého projevu už není schopen - a to nejen díky své abnormální vyžranosti a z ní plynoucí dýchavičnosti, ale zejména protože Depardieu vypadá, jako by mu největší problém dělalo neusnout a udržet svůj ospalý výraz v alespoň jakž takž snesitelných mezích. Klobouk neodkládá snad ani na hajzlu aby bylo vidět jaký je dobový retro detektiv, ale to už nic nezachrání - Gérardův komisař vypadá jako vypasená androgynní kreatura, která nesahá po kotníky nejen Gabinovi, Cremerovi nebo Atkinsonovi, ale ani Lukavskému, který hrál Maigreta jen v jedné Tv inscenaci a už vůbec ne Hrušínskému, který ho ztvárnil v rozhlase a nebylo ho tudíž vidět. Což Depardieua bohužel je!

Ani zdaleka tak nepovedené, jak se bylo lze obávat a jak předjímali mnozí domnělí experti. V každém případě jde o mnohem lepší film, než jakým byl 4. díl - "Nástroj osudu" "Křišťálovou lebku" hladce trumfne co do vtipu, zdařilosti akčních scén (které zde naštěstí nejsou do nemožnosti přepálené) i úspěšné snahy vzbudit v divácích nějaké ty emoce. Škaredá Wombatka a ten její věčně otráveně se ksichtící spratek mne tedy dvakrát neoslnili, ale čas strávený v kině utekl jako voda a z představení jsme se ženou odcházeli s pocitem že jsme se dobře pobavili a 154 minut zbůhdarma nepromrhali.

Celkem podařený survivor, kouká se na něj minimálně stejně dobře jako na "Mezi vlky" nebo "Horu mezi námi". Já jsem se ale zrovna vrátil z dovolené v Norsku a včera jsem skoro celý den četl Welzlovy paměti "30 let na zlatém severu", a tak mne "Arctic" večer už jen dorazil - ještě že máme srpen, v zimě bych tento bezpochyby kvalitní snímek plný omrzlin a ledních medvědů za této konstelace raději oželel.

Tradice je třeba dodržovat, v dnešní době, kdy jsou "naše hodnoty" tak často ohrožovány ze všech stran tím více. Tudíž na nějaké mekty amerických študáků, že za těchto ztížených podmínek se ta dizertačka fakt nedá psát, se každé květinové dítě z krajů kde slunce nezapadá, může leda vybodnout. Každopádně, až za 14 dnů zase vyrazím na ryby na sever, cestou po švédském venkově raději omezím konzumaci místních nápojů a masových koláčů na minimum.