Crocuta

Díky krajně zavádějícímu názvu jsem sice čekal něco úplně jiného, ale ani tak nepovažuji shlédnutí tohoto dokumentu za ztracený čas. Podobné věci se kolem nás dějí častěji než si myslíme a tady (viz Avatharův komentář a jeho citace závěrečných dialogů) bylo jasně vidět a slyšet, jak tenká může být hranice, za níž se hra zvrhne ve výbuch skutečného násilí. Tresty udělené "vtipálkům" považuji v tomto případě za naprosto adekvátní.

Snímek jsem shlédl znovu po více než dvaceti letech a musím říct, že čas mu na kvalitě neubral ani ň. Vynikající thriller, v němž si Damiano Damiani, přední specialista na mafiánskou tématiku, vzal tentokrát na mušku politický terorizmus a jeho propojení s tajnými službami. Napětí by se od začátku do konce dalo krájet, herecké výkony (zejména umělci evropského formátu Volonté, Adorf, nebo oblíbený herec Ingmara Bergmana Erland Josephson) výborné, námět aktuální stejně jako v době svého vzniku a zpracování strčí do kapsy nejeden současný film na stejné téma. Mimochodem: drobnou roličku ředitele věznice si zde zahrál Aldo Valletti, známý především jako "Bankéř" - jeden ze čtyř zvrhlých mučitelů v Pasoliniho "Saló aneb 120 dnů Sodomy" - pomineme-li jeho účinkování v krajně obskurním "Salonu Kitty" je právě "Mám strach" jediným snímkem, kde jsem ho viděl hrát něco alespoň trochu normálního :-D.

Obdivuhodná ukázka tvůrčí a nápadité práce s různými materiály a řemeslné zručnosti s níž bylo oněch 43 sloupů zhotoveno.

Skvělá atmosféra, cit pro dobový detail, výborná kamera i herci. O to větší škoda je naivního pojetí kriminalistické práce, "záhadného" vraha, kterého jistě předem dávno odhalila nemalá část diváků a zejména toho ultrapolopatického zobrazování StB jako zlého (a zároveň pitomého - proč by musela celou provokaci inscenovat tak zhovadile složitě?) draka z pohádky - všeho moc škodí a neustálé omílání téhož ubírá na účinnosti výpovědi. No nic - ten rok 1953 stál asi vážně za prd. Jak vždycky říká jeden kolega našim spolupracovníkům výše zmíněného ročníku: "Měna byla, neurodilo se, Stalin chcíp, Gottwald chcíp a vy, blbci, jste se narodili!" :-)).

Snímek, který je zajímavý nejen jako ukázka filmové propagandy let třicátých, ale především jako z dnešního pohledu krajně naivní, ale přesto ne úplně nepovedený pokus o špionážní thriller. Máme tady zkrátka československou bondovku vzniklou dávno před Bondem a před studenou válkou. Z hereckých výkonů - značně poplatných době a tehdejšímu pojetí filmového herectví - vyčnívá (bohužel v negativním smyslu) především Karel Hašler a jeho téměř hysterický projev v roli ultranaivního (až přiblblého) dr. Marvana.

Vše podstatné výstižně shrnuli mí oblíbení uživatelé flanker.27 a gudaulin, takže jen dodám, že kanadský historický dokumentární seriál pomalu ale jistě začíná být synonymem pro povrchní, zmatenou a horkou jehlou šitou snůšku těchže několikrát se opakujících informací a celkem povedených animací. Nejvíc mne pobavil hitlerovský veterán ("Pobaltí 1944") nadšeně vzpomínající jak byli němečtí tankisté oproti Rusům mnohem rychlejší, přesnější a vůbec daleko lepší. Mělo to holt jen jednu drobnou vadu na kráse - projeli nejen tuhle bitvu, ale i celou válku :-D.

Srovnávání s Lynchem bych bral v případě tohoto seriálu s rezervou ( i když kamera svojí technicolorovou barevností chvílemi evokuje "Modrý samet"), ale že si tu přijdou na své zejména příznivci konspirací a ujetostí všeho druhu je nepopiratelný fakt. Postavy i rozehraný děj mne okamžitě chytly (zvláště Neil Maskell a jeho role stojí za to, kdo viděl "Seznam smrti" dovede si to představit :-) ), po výborné první epizodě si nechávám jednu * v záloze a doufám že po shlédnutí kompletní série ji budu moci s klidným svědomím použít. Tak jo - po třetí epizodě jednoznačně 5*! Po druhé sezóně nemám důvod své hodnocení měnit, štve mne jedině to, že ta druhá by údajně měla být i poslední - tvůrci si sice nechali celou řadu otevřených vrátek pro pokračování, ale prý z toho asi nic nebude. Velká škoda - pro mne určitě!

Jeden z filmů v jehož hodnocení se recenzenti vzácně shodují. A v tom, že děj je zmatený, nelogický a nakonec bezmála nesmyslný jim musím dát za pravdu. Ovšem kdyby se mne někdo zeptal, jestli jsem se při sledování "Návratu do Silent Hill" nudil, musel bych bez váhání odpovědět že ani chvilku. Tohle panoptikum mne svými monstry a efekty opravdu bavilo - kromě osvědčeného Kata a Sestřiček se tu objeví i jeden velmi pěkný figurýnovitý pavouk a zrůda, jejíž chvíle přichází spolu s "překvapivým" odhalením identity a následným soubojem až v samotném závěru - atmosféru z jedničky se celkem podařilo udržet a Kit Harington byl o poznání méně buznovský, než čím strašily ony výše zmíněné recenze. Celkem vzato hodina a půl slušné hororové zábavy.

"Perusini superbi, boni soldati" říká okřídlené italské úsloví o obyvatelích Perugie. V případě Braccia da Montone to platí doslova - statečný byl nepochybně a o jeho vojenských kvalitách jasně svědčí dlouholetá kariéra jednoho z nejmocnějších kondotiérů své doby. Italský dokument který o něm vypráví sice nevyniká výpravností a hrané záběry se v něm nejednou opakují, přináší ovšem množství pozoruhodných informací o politické situaci v Itálii přelomu 14. a 15. století a o někdy takřka chaotickém soupeření tamních městských států a šlechtických rodů. Pro českého diváka není bez zajímavosti, že jedním z dlouholetých Fortebracciových spojenců a zaměstnavatelů byl i papež Jan XXIII. (vlastním jménem Baldasare Cossa a původním povoláním pirát), kterého zbavil papežství koncil v Kostnici v témže roce, kdy zde byl k upálení odsouzen mistr Jan Hus a jenž byl nejen oficiálně vyškrtnut ze seznamu papežů, ale který jméno Jan natolik zprofanoval, že je žádný další papež nepřijal více než 500 let.

Argentinští "muži, kteří nenávidí ženy" v akci - občas se ovšem chovají, tak jak vypadají - jako dementi - a podle toho to s nimi dopadne. Tvůrci "No moriré sola" měli možná větší ambice, než natočit jen další variantu "rape and revenge", ale zatímco práce se zvukem je opravdu zajímavá a civilnost postav přidává příběhu na realističnosti, podivné prodlévání u dějově nepodstatných detailů a dlouhé záběry působí mnohdy vyloženě samoúčelně a chvílemi pohříchu i nudně. Celkem vzato si ovšem milovníci tohoto typu snímků přijdou na své, v rámci žánru určitě velmi slušný standart.