hous.enka

Naprosto rozumím tomu, proč je Černobyl jedním z nejlépe hodnocených seriálů. Je to totiž naprosto oprávněné. Po třiatřiceti letech autoři otevřeli sarkofág a prezentovali lidem to, o čem se dosud nemluvilo. Kéž by vznikalo víc takových projektů. Pokud chcete zhlédnout nejlepší seriál tohoto roku, pusťte si Černobyl. Rozhodně nebudete litovat. A pro doplnění informací si sežeňte knihu Modlitba pro Černobyl, ze které byly některé příběhy použity do seriálu (nejen ten úvodní s hasičovou manželkou). Je to téma, o kterém se musí mluvit.

Kryštof Hádek už dávno není tím zelenáčem z Tmavomodrého světa. Ve filmech se otrkal a dovede uvěřitelně zahrát ledacos. Například hošíka, který navštíví starou paní v Praze, aby s ní pokecal o rodné vsi a své sestře Olině. Jenže co když je to jinak? Co když hošík chce prachy, o kterých si myslí, že je stará paní má? A co když se najednou oba ocitnout zamčení v kleci, ze které vede jen cesta skrze bezpečnostní dveře? Jiřímu Strachovi se povedlo natočit výborný thriller o tématu, o kterém se sice mluví, ale i tak si lidé pozvou domů kohokoli cizího. Jak to dopadá, víme z denního tisku... Ač nemám ráda herecký projev J. Bohdalové, tady byla skvělá. Malinko mi tu připomněla zestárnuvší Fany, což byla taky jediná role, kde ji mám ráda. Je to drama pro dva herce a oba to zvládli skvěle. Motiv cvrčka mě malinko zarazil, ale vlastně proč ne.

Mám ráda filmy, ve kterých se hrdin/k/a musí vzepřít osudu a postarat se o sebe - například na moři, ve vodách, kde žádné lodě neplují a kam letadla nelétají. S filmem Než přišla bouře jsem ale měla malý problém od začátku: nesedli mi herci, zejména Shailene Woodley mi byla strašně nesympatická. Jasně, i tak jsem jí držela palce a málem jsem nadšeně zatleskala, když si poradila s kosatkou. Jenže celá ta věc: jsem z Kalifornie, nechci se vrátit, nevím, co chci, ale možná chci tebe... Uáááá. Ve výsledku je tenhle film spíš romantickým příběhem z bárky na moři, jejíž osudem je ztroskotat... Anebo ne?

Má na výchovu dítěte větší vliv prostředí, kde vyrůstá, anebo je spíše ovlivňováno svou genovou výbavou? Hana Ludvíková nabízí svůj pohled na problém a není to nikterak optimistický pohled. Jsou vlastně dva způsoby, jak vyjít z děcáku: buď budete svou novou rodinu milovat a budete makat jako šroub, nebo se z vás stane podivná existence ztracená ve světě dospělých. Ať už je to ale jakkoli, dítě má vyrůst ve fungujícím a prospěšném prostředí a instituce rodinu nahradit nemůže a ani nechce. Časosběrný dokument o třech dětech z děcáku, kteří film začínají pár měsíců před oslavou osmnáctin, je skvělý nápad. Doufám, že autorka děti dál sleduje a za pár let dá dohromady další film. Všem třem hrdinům držím palce, ať najdou svou cestu.

Francouzská kinematografie si pohrává s tématem xenofobie na jedničku. Vždyť jak jinak to pojmout, když si vaše dcery postupně rozeberou Žid, Arab a Číňan? Může být hůř? No snad jedině, kdyby to byl černoch - taková je premisa filmu a musím říct, že se jí film drží až do konce. Výsledek? Ono to kupodivu docela dobře funguje! A funguje to především díky hercům - zejména Christian Clavier a Chantal Lauby jsou výborní. Zbytek jim spíš jen přihrává na smeče, ale bavili mě všichni. Komedie Co jsme komu udělali je ideální sofistikovaná komedie nejen na sobotní večer.

Gangesterská komedie se sympatickým ústředním párem mě zaujala už svým filmovým plakátem. Škoda, že tam nebylo víc scén s tím psem, ale zase těch pár bylo vytěžených na maximum. Moc se mi líbila myšlenka společných herních večerů, na kterých se pravidelně schází parta přátel a které se jednou zvrhnou v hru o život. Ač jsem zvraty očekávala, stejně mě překvapily. Kéž by bylo víc takových komedií.

Film, který se vrací do divokých amerických devadesátek, kdy bylo možné skončit v nápravném zařízení, pokud jste se na maturiťáku muchlovali se svojí nejkou. Film sází na Chloë Grace Moretz, která se neustále točí v záběrech, ale já jí vlastně pořád nerozumím. Jaká vlastně je? A jaké jsou ostatní postavy, krom toho, že jsou podezřelé z homosexuality? Převýchova Cameron Postové chvílemi připomíná seriál Cesta vzhůru, který jsem milovala. Jenže mu chybí ten prostor a nadhled. Tenhle film totiž nabízí jen kritiku jakési sekty, která se snaží vymýtit homosexualitu několika dětí. Ano, je to strašidelné, ale je to jako špatný horor: je to tak divně udělané, že se večer nebudete bát, že by se to takhle opravdu mohlo dít. Hvězda navíc pro Chloë, protože já tu holku mám fakt ráda.

"Yoooosiii" "Kevineeee" Po přečtení knižní předlohy jde o slabě vylouhovaný čaj sázející na skandální scény (opice, moskitočerv), ale pořád je to vlastně dobrý a je neuvěřitelné, že to dopadlo, jak to dopadlo. Oba chlapi měli neskutečné štěstí, že vlastně dělali ta rozhodnutí, která dělali. Uf, je složitý tu nespoilerovat o jiných (ehm ehm hlavně té jedné) postavách. Ztracen v džungli se mi líbil, Harry Potter mi tam úplně nesedl, ale na sobotní večer dobrý.

Mám ráda artové filmy o holkách, které žijí zdánlivě obyčejný život, ve kterém jim je ale neobvykle smutno. Jenže Chvilky to úplně zazdily závěrečnou scénou po běhu. Cože? Chcete běhat, nebo zažít novou perspektivu? Mně to přišlo strašně divný, neuvěřitelný, bizarní. Stejně zvláštně na mě působila Lenka Vlasáková v roli psycholožky, protože mi přišlo, že každou chvíli musí přijít nějaký vtip. Svou rolí mi připomněla jinou svou roli (Ženy v pokušení) a mně to přišlo takové vyumělkované. Strašně mi ale sedla Jenovéfa Boková. Asi jsem ji ještě neviděla v takhle velké roli a mám pocit, že tahle postava jí byla ušitá na míru, protože její Anežka působí neuvěřitelně plasticky, uvěřitelně. Není to film, který by se třeba líbil mým rodičům, ale klidně ho můžu za čas vidět zase. Hodnotím velmi silnými třemi hvězdičkami (ten jeřáb byl fakt moc).

Na můj vkus už tohle byla příliš veliká divočina - alternativní realita, slepá manželka, život na skládce. Naopak postavy mi přišly skvělé (delfín!), ale dějově se to na můj vkus vleklo a nebýt simultánního dabingu a skvělého songu v podání Samanthy Bifidus, byla bych z filmu nejspíš zklamaná.