AloeB

Lol. Jakože ne. Takto to úplně nefunguje. Tvorba vlastního a individuálního příběhu mi byla neskutečně sympatická, zasazení do prostředí původních obyvatel Ameriky a využití španělských dobyvatelů zpočátku taky, v duchu jsem chválil odvahu tvůrců napsat epizodu v podstatě jen ve dvou neanglických jazycích. Snažil jsem se ignorovat až triviální děj, protože ten rád ignoruju, když je prostředí zajímavé. Ale přiznám se, že v momentě, kdy Kahhori začala s reshaping the World, mě začala epizoda zklamávat. Zvýraznilo to totiž ještě víc nabuřelost tvůrců ze Spojených států, kteří pro zjednodušení hází veškerou vinu na španělské conquistadory (viděno již v Eternals či Wakanda nechť žije), aniž by skutečně reflektovali fakt, že v USA domorodé obyvatelstvo již skoro vymizelo, zatímco v zemích LA tvoří velký podíl obyvatelstva - je zřejmé, že tato látka je složitá, nepopírám vinu španělských dobyvatel, protože ano, též mají jistý podíl na vyvraždění původních obyvatel, ano, kolonizace vytvořila stále trvající sociální rozdíly (které ovšem opět nejsou tak patrné jako v USA a mnohé země LA měly zastoupení původních obyvatel ve vládě či na jiných významných místech mnohem důležitější); za mě mají však/tedy více krve na rukou anglofonní osadníci a narativ využitý zde a ve výše zmíněných filmech, které se tématu osídlení Ameriky též lehce dotýkají, je neskutečně odporný alibismus. Absurdní je pak scéna na španělském královském dvoře, kdy je osvícená královna představena jako arogantní krutovládkyně a v níž ji scénáristé naprosto zesměšňují, aniž by si byli vědomi jejich skutečné role v procesu kolonizace (mj. evangelizace původních obyvatel a zamezení jejich zotročování, které začal Kolumbus). Tady rozumím, že jde o fikci (a vlastně i o jinou realitu fikčního světa, který je nejblíže naší zemi), ale nemyslím si, že zrovna při tomto narativu nad tím scénáristé takto přemýšleli. O výskytu Strange na konci radši nemluvit, zvláště proto, že je to část, které neslouží příběhu, ale propojení se zbytkem série. Tudíž ačkoliv epizoda začala nadějně a upřímně kvituji snahu tvůrců být v tomto neoriginálním skutečně originální, tak jejich primitivní alibistická agitka mi přijde směšná, škodlivá a hloupá.

Tohle sice zbytečné pokračování ve skutečnosti není tak suché jako původní díl, třebaže když o něm zpětně přemýšlím, tak si nějak nedovedu vybavit něco, co na něm bylo skutečně zajímavého. Asi nejvíce mě zajímala Black Widow, starý Bucky Barnes, rádoby americké městečko v Sokovii a obecně návaznost na Černé vdovy. Tak nějak to tvoří propojenost s tímto jinak velmi slabým filmem a činí onomu podivnému Red Roomu alespoň nějaké propojení s budovaným universem. Role Sokovie jako té nejsovětštější země v MCU, kam zasadíme cokoliv chudého a komunismem pošpiněného, je humorná, o to více faktem, že dle Googlu a nějakých těch wikin se tato fiktivní zemička nachází mezi Českem a Slovenskem - de facto je to tedy Ostrava. Což sedí, hahaha, možná i ta cyrilice se tam ještě používá. Pokud všech vynechám vtípky na americkou neznalost evropského zeměpisu (schválně, kolik Čecháčků by pohořelo v tom americkém), tak bych ještě vytkl tu neskutečně otravnou tropu, kdy z našich protivníků vymyjeme mozky a tvoříme z nich supervojáky - jako bychom neměli dost vlastních přemotivovaných patriotů, kteří by se rádi stali sovětským Iron Manem. Protože zatím snad ve všech případech, kdy záporák vlezl do hlavy blízkým hlavního hrdiny, se tento čin vymstil. Tip na závěr tedy je, že až budete chtít vytvořit svého zlého a smrtícího učedníka, snažte se, aby neměl konexe na vaše nepřátele. Císař Palpatine by mohl povídat.

Hahaha, moc rád bych řekl, že je pro mě Snyder fascinující postavičkou, ale jeho příběh je prostě jen smutný. Vynechme ale tragické a technické události, které vedly ke zkáze jeho komiksového eposu a které by si zasloužily vlastní epický a komplexní dokument, patrně hlubší než cokoliv, co kdy vešlo z hlavy tohoto blázna, a zaměřme se spíš na fakt, že tento maniak i přes všechnu svoji popularitu a (i přes očividný nesouhlas většiny) a nesporné kvality prostě neumí psát. Přímočarost snímku nepovažuji za problém, mnoho lépe hodnocených příběhů je též přímočarých, ale fakt, že ta přímočarost divákovi nedává naprosto nic (jistě, kromě vizuálu a občas i akce), mě velmi zklamává. Typickým příkladem jsou situace, kdy k sobě hrdinové verbují další hrdiny, blikne scéna na nového bijce, krátké překecávání a už jsme na lodi všichni jako bratři a sestry. Jestliže necítím, že bylo něco získané, tak mě to sotva zajímá, a tak si mě tento příběh nepříliš získal. Nerad bych se však připojil k tomu trendu negativních recenzí, který se s tímto pojí, protože si upřímně nemyslím, že by ten film byl horší než jiné velmi dobře hodnocené blockbustery. Dokonce bych zašel až daleko, že bych tvrdil, že je ve filmu i dost světlých míst, e. g., Kořina historie, vizuál Bloodaxe, senzační Ed Skrein (frajer sice vypadá, jako by opět hrál v Deadpoolovi, ale protože jak tam, tak zde, je naprosto skvělý a jeho specifická miminka je okouzlující, tak tomu odpouštím), robůtek mi přijde cool etc. Obhajovat budu i vizuální stránku, která je z nějakého důvodu typicky snyderovská, často je úchvatná, často zajímavá, ale její pestrá varieta různých inspirací, od stylu starověkého Říma přes westerny až po space opery, mi připadá matoucí. Hlavní postava mi nevadila, ve svých náckovských flashbacích vypadala v účesu na kluka fakt krutopřísně. Zrovna na ni se v navazujícím filmu těším. Jako kritiku bych zmínil, že mi přijde zarážející Snyderovo umění narvat do dvou hodin tak málo děje. edit: Snyder obsadil do hlavní role borku, co hrála v Climax! Snyder obsadil do hlavní role ve vesmírné pohádce borku, co hrála v Climax!

Cokoliv toto bylo, pak to bylo poměrně vydařené. Sice jde o klasickou prezentaci obecného problému série What If..., tedy že bez obecného povědomí o MCU budou epizodky jen sledem náhodných zjevů a nevysvětlených hlášek - zde Korg již po stopadesáté odkazuje k papíru a odnikud létají elektrizující puntíky k omráčení protivníka, o magické hůlce Topaz ani nemluvím, nicméně protože si o těchto filmech udržuji povědomí a protože mě Saakar v Ragnaroku dost bavil, tak si nemohu pomoct a snažím se toto vnímat pozitivněji. Takže pro koncepci Gamory mstící se na Tonym a pro vozatajské Grand Prix na odpadní planetě hodnotím jak hodnotím, v závěru však zmíním alespoň důležitou výtku, která se - očekávám - táhne a potáhne i zbytkem série. What If... sice představuje alternativní realitu, ale to ono alternativní zcela zjevně nepřináší vůbec nic nového. Jistě, od konceptu to snad ani nemohu čekat, ale kromě opakujících se postav v jiných kostýmech série od původních filmů přebírá i koncepty a hlášky (opět se vracím ke Korgovi, který je v podání Waititiho sice fajn, ale působí jako by jej napsala AI na základě scénáře k Ragnaroku). Já pastiše rád, ale jestli bude celá série nekonečně jen o nich, tak možná začnu kvitovat ten drbík, že to čtvrtou sérií skončí.

Jak série pokračuje, přijde mi, že chci být v hodnocení tvrdší a vůči Co by kdyby skeptičtější. Nejspíš jde o nenaplněné očekávání, protože na one-man-show Happyho Hogana jsem se dost těšil, nicméně to neznamená, že si jeho vynucenou proměnu v superhrdinu musím řádně užít. Současná fáze Mrvelu se možná nese v duchu světa, where everybody gets a superpower, já v tom ale žádný benefit nevidím. Superhrdinské filmy jsou možná v současnosti už tak exkluzivní, že kdokoliv bez superschopnosti je nudný a nezajímavý, já si ale myslím, že právě zdravá kooperace supráků a mudlů může v příběhu vytvořit skvělou a zajímavou dynamiku. A přesně proto mi epizoda, kde Happy Hogan, který byl i bez libovolného superséra největším superhrdinou spider-manovské trilogie, přišla hloupá a nepatřičná. Nehledě na to, že s Hulkovým DNA (nebo obecně jiným sérem supervojáka) se v průběhu několika filmů a sérií nakládalo vyloženě prapodivně, samotná She-Hulk toto dostala vyloženě ze zlovůle scénáristů. Tato Happyho sólovka má možná alespoň trošku vánoční atmosféru a slovní hříčky byly neskutečně zábavné, ale jestli někdo někdy natočil perfektní vánoční superhrdinský speciál, tak to nejsou nekreativní tvůrci What If, ale James Gunn.

Tento Indiana je možná zbytečným pokračováním, ale donutil mě přemýšlet jednak nad tím, jak moc si původní filmy možná nostalgicky idealizuji, a též, zda prostě nepřejít tu haldu blbostí a neužít si šílenou akční jízdu. Původní tři filmy jsou srdcovou záležitostí, obzvláště Poslední křížová výprava je pro ulítlý vztah Juniora a Seniora parádní podívaná, čtverka taky ujde. V pokračování se Mangold snaží velmi zručně navázat, ani kvalitní filmařina ale nezachrání fakt, že na osmdesátiletého Forda v roli akčního hrdiny, který dělá po celém světě bizardní akrobatické taškařice, není hezký pohled. Jeho herecký projev je špičkový, část scénáře taky, ale zažít s hrdinou s dětství jeho důchod jsem asi fakt nepotřeboval. Zvlášť když nový film i přes své nesporné kvality nesahá původním ani po kotník - a proč? Možná jde o subjektivní názor, ale já ve filmu nevidím onu energii, postrádám onu líbivou brakovost, postrádám hravé, kreativní a zapamatovatelné akční scény. Zatímco Dobyvatelé ztracené archy mají svoji hrobku s hady nebo brutální bitku u letadla, Chrám zkázy asi taky něco má (vlastně třeba ta srdce, ta byla cool, jo a honička v důlních vozících jejda), Poslední křížová výprava má libovolné dynamiky fotra se synem, vlak, tank a samozřejmě I suddenly remembered my Charlemagne. 'Let my armies be the rocks and the trees and the birds in the sky'., no a Království křišťálové lebky má Irinu Spalko, tak Nástroj osudu má snad jen vlak na začátku a možná i toho koně v metru, a já se ptám, není to málo, Antone Pavloviči? Zbytek akce a část dialogů mi přijde neuvěřitelně suchá, což je na pováženou, vzhledem k tomu, co potenciálně neskutečně zajímavého nám ukázali v úplném závěru. Záporáci jsou standardem této frančízy, na Madse Mikkelsena je příjemný pohled a jeho nohsledi fungují překvapivě dobře. Phoebe Waller-Bridge je zajímavým, byť ne dobře čitelným příspěvkem do série, vůbec by mi nevadla série filmů založená jen na tom, jak vyjebává s arabskými šejky. Ten Teddy je hloupá snaha o nového Kraťase. Dvě camea z původních filmů mi přišla na sílu, ale cameo role Antonia Banderase pohladila po duši. Film je těžce zbytečná záležitost, ale není špatné jej vidět.

Poměrně vágní a nic neslibující název, který vychází z otravné zápletky druhých Strážců galaxie, přináší překvapivě čerstvý vítr a pracuje s nostalgií a zájmem o mrvelovskou látku mnohem lépe než epizoda první. Protože v prvé řadě nejde ani tak o záchranu světa jako spíš o příběh dítěte, které chce zřejmě ten svět zničit, ale stále je to jenom dítě. Proto je pak taky líbivé zapojení malé Hope, výskyt luxusního Douglase, a spoustu potutelných a občas otravných odkazů na jiné projekty (postavy se možná spojí čistě na sílu, protože pomyslně v té době už působily, ale za zmínku, že Winter Soldiera posílá Gorbačov jako podporu, tohle odpouštím). Epizoda trpí seriálovým formátem, akce je zkratkovitá a není zajímavá. Mnohem zajímavější je pak Peterův odklon od otce, Douglas a jeho dcera a snad i ten Bucky.

Trochu se bavím tím, že se nová série koncepčně velmi originální série po dlouhých odkladech dostala do světa, kde jiné projekty z oné šílené filmové branže doslova jeden po druhém propadají, a musí si sama dokázat, zda má potenciál značku zachránit, nebo ještě víc potopit. Je nutné zmínit, že oproti boomu marvelovských seriálů oficiálně propojených s filmovou sérií v současnosti masová reklama a snaha nahnat diváky na Disney + neskutečně klesla. Dané je to neúspěchem jiných projektů, viditelné je to na naprostém promlčení Secret Invasion, na plány s vypuštěním Echo v jediný den a na nápadu pouštět epizodky nové série What If den po dni. Je na tom vidět jistá stagnace a nedůvěra v projekty. Něco podobného se paralelně děje s hranými adaptace Disneyho pohádek (a vlastně třeba i s filmy od Pixaru), kdy zatímco Kráska a Zvíře s Emmou Watson byla v době vydání filmovou událostí, tak dnes nějaká Malá mořská víla, nebo Pinocchio nikoho nenadchnou (a pokud ano, tak je to Guillermův Pinocchio). Schválně, kdo se těší na Sněhurku s Rachel Zegler? Že jste o ní nikdy neslyšeli? Proč je ale důležité všechno tohle vypsat k hodnocení epizody? Protože What if Nebula Joined the Nova Corps otevírá seriál, který je s tímto vším zjevně spjatý a na němž je stejně jako na jiných výše zmíněných projektech vidět vyčerpanost filmařiny a především Marvelu. What If je založeno na nostalgii po jiných dílech série a nic nového v podstatě nepřináší. Tato epizoda se snaží snad i povedeně navodit atmosféru noir detektivek a neonoiru, čemuž vesmírný Xandar uzavřený před světem výrazně pomáhá, ale dějově odvádí jen poloviční práci, která je více přehlídkou již viděných postav, s nimiž ani moc dobře nepracuje. Vidět oblíbeného kačera, který by si zasloužil vlastní bizardní animovanou sérii, jako mafiánského bosse je sice líbivé, ale příběhová linka se starou paní a Judem Lawem je těžce stupidní - už jen tím, že dělá z Nebuly úplnou blbku, která (for no fucking reason) pompézně osvobodí zločince a pak si před ním ani nekryje záda. Skrze toto mě děj a jeho vyústění těžce zklamalo a zpočátku zdánlivě inovativní epizoda se stala suchým produktem, s nímž by si jiné projekty od Marvelu mohly beze studu podat ruce. Jestliže i ostatní epizody budou jen přehlídkou cameí bez smysluplně napsaného děje, tak se trochu bojím. V závěru dvou viděných epizod se vždy vytvořil nějaký tým, trochu mi něco říká, že na tomto bude založen závěr této série, která se tímto stane nesoustředěným maglajzem. Pak to budu očividně sledovat jen kvůli animaci.

Černé zrcadlo zde (opět) dostává svému názvu, kdy vytváří doslova studii vztahu, který zničila smrt, a jasně ukazuje děsivost toho, kdy zůstáváme zahrabáni v minulosti. Dává nám najevo, že ve vztahu toužíme po skutečných nedokonalých a neperfektních osobách navzdory možnostem mít něco dokonalého, proto ostatně není protagonistka spokojená s uhlazeným a umělým modelem jejího zesnulého muže, třebaže jí poslechne na slovo a nabídne jí hodiny kvalitního sexu, protože jí prostě chybí ono lidství. Přesto se však nedokáže vzdát ani této nedostatečné připomínky toho, koho ztratila, jak prozrazuje závěrečná scéna. Jedna z nejlepších epizod Black Mirror.

Hodnocení rozporuplnější než u jiných Nolanových filmů mi skrze nedostupnost Tenetu pro popcornového diváka přijde přirozená, nicméně bych se chtěl vymezit vůči nějakému filmovému snobství, které může mít tendence stavět film na piedestal jen proto, že občas něco nevysvětlí. Jednak proto, že i přes komplikovanost, kterou přináší inverze jde o vlastně poměrně jednoduchou záchranu světa - motiv, který musí být již ze své podstaty zabalen do komplikované nebo intelektuální omáčky, aby vůbec mohl být brán vážně; jednak proto, že je film zmatený i na místech, kde by nemusel (po kom že to v tom Rusku ti vojáci střílí); a jednak proto, že ten děj ve své podstatě taky není moc zajímavý - rodinný příběh jednoho irského Rusáka a jeho mafiánských kamošů, kteří jsou vždycky krok dopředu před protagonistou. Co je na filmu buď zajímavé, a nebo právě neskutečně dementní je samotná práce s inverzí. Abych toto posoudil, musel bych film vidět vícekrát, na což nemám ve svém neživotě kapacitu, proto pouze nadhodím (naprosto relevantní a třeba i profesionální) osobní dojem, kdy jsem si ve filmu nebyl jistý, zda se pravidla fikčním světem nastavená nedosvětlují za pochodu a nepopírají zároveň. Co ovšem je buď zajímavé, a nebo dokonce geniální je jednak "časová smyčka", která v průběhu vznikne, kdy se v poslední scéně jeden z protagonistů druhého již nikdy nepotká, ale ten druhý prvního ano; a jednak samotný nápad inverze celého (světa, vesmíru, jsoucna - tohle tu samozřejmě vysvětleno nebylo), u níž by mě fakt zajímalo, jak by vypadala. V závěrečné bitvě se mi též líbily invertované výbuchy, to byl vskutku vizuální skvost. Pattinsonova poznámka o tom, že umí estonsky mě mírně rozčarovala a lituji, že jsem ji ve filmu (doufaje, že jsem ji neprospal) neviděl.