AloeB

Baz Luhrman přešel na dada.

Stejně jako mnozí si i já neodpustím srovnání s Moulin Rouge, oproti názoru většiny si ale myslím že povedenějším mistrovým kouskem je The Great Gatsby než ten velmi oblíbený zářivý diamant, který přes pro velmi silnou pro Luhrmana tak typickou emoční stránku je stále divokou kankánovou fraškou s obrazem jako z pera malíře Henriho Toulouse-Lautreca. Režisérovo pozdější dílo, navíc na motivy jednoho z nejlepších amerických románů (a často je označován i za nejlepší) je mnohem vyspělejší, přestože v sobě i nadále skrývá onu podmanivost, šílenost a kýč, tak ji dokonale kombinuje s klasickými prvky romantického dramatu a tragédie a to vše tvoří jeden z nejpůsobivějších kdy natočených filmů. Tohoto by ale nedosáhl bez přispění Fitzgeraldovi předlohy, protože film naprosto dokonale promítá celkové vyznění knihy a myšlenky v ní obsažené. Příběh je sledován postavou z lidu - Nicka Carrawaye a jeho střetu se společností. Prožívá šíleně zrychlené období 20. let v New Yorku, dostává pozvánku na pompézní večírky pořádané záhadným panen Gatsbym a postupně odhaluje tajemství skrývající se za záhadnou a neuvěřitelnou postavou zahranou skvěle sedícím Leonardem diCapriem. Tajemná atmosféra okolo Gatsbyho osoby se stává jedním z nejlepších momentů filmu a jeho efektní entrée se už dávno stalo legendou, on samotný je pak dokonale účelově neuvěřitelným charakterem, který přes všechnu svoji kýčovitou dokonalost je stále jen člověkem, kterého pohltila dekadentní společnost amerických boháčů v prohibiční době před pádem burzy. Pod veškerou tou skořápkou znechucení ze společnosti se však skrývá silný romantický příběh naděje, prezentované zeleným světlem na druhé straně zálivu, jehož bezchybnost a budoucnost ukončí krutá neočekávaná náhoda, která pak dává vzniknout skvělému závěru, který až teprve podtrhne to znechucení z té dekadence a pokrytectví lepší a krásnější společnosti, jakožto i každého z lidí a zároveň v sobě ukrývá tak silné emoce, které člověk jen tak nezapomene. Jestliže byl tedy Moulin Rouge filmem o pravě kráse, svobodě a láskou nad všemi těmito věcmi, tak The Great Gatsby své vyznění směřuje příkrou čárou do těch nejtemnějších částí lidské morálky maskující se za krásné a zařivé vlastnosti.

Humor Monty Pythonů mi připomíná takový ten britský druh humoru například ze Života Briana (zcela nepřekvapivě) a taky z Black books (vlastně taky nepřekvapivě) kde se objevuje mnoho absurdních, buďto trapných, směšných, či iracionálních situací, kde já jakožto divák chápu že jde o vtip, že je to humor, ale nesměju se. Lehce se možná pousměju a uznám že jde o dobře vypointovaný vtip. Ale slibované záplavy smíchu. Kdeže. Což je škoda na to jakou mají Pythoni velký vliv na popkulturu.

Jeden z nejlepších akčních thrillerů s mystickými prvky je nepochybně Constantine, film, který drsným a ironickým způsobem využívá jemnou náboženskou látku a to takovým způsobem aby to nebylo trapné a naopak aby to bylo nesmírně zábavné a cool. Film s výborně ztvárněným Luciferem (který ovšem nepřekonává genitálního Toma Ellise), apokalyptickým peklem a pestrým repertoárem smrtí s přesahem a odporností, že by nejedno SAW mohlo závidět. Jediný film, kde můžeme vidět umírajícího Keanu Reevse jak ukazuje Ďáblu prostředníček, zatímco jde do nebe. Co ještě dodávat.

Pero je silnější meče a nostalgie dokáže překonat iracionální hodnocení. Druhý díl série s debilním názvem je slabší než první díl a chybí mu Colin Farell, spoustu věcí v něm šlo do kopru a zvířátka jsou tam tentokrát skutečně jen na obtíž a aby si děti mohly po shlédnutí filmu o čem povídat. A možná taky většina hlavních postav prvního dílu, které byly do děje narvány násilím a spíš mu škodí, nehledě na to že berou prostor novým a zajímavějším postavám. Nemluvě o až nechutném množství fanservisu. Za naprosté zlo se ale jeví hlavně finální odhalení ohledně Kredence. Ne, to prostě ne! Neskutečně otravná první polovina snímku, kde jsem nevěřil, že toto někdo myslí vážně. Tak proč tak nepatřičné hodnocení? Protože ze zlého snu mne probudil kouzelný Letin flashback. Protože Paříž je prostě nádherná a jedná se o nejzajímavější kouzelnickou lokalitu. Protože Grindelwald je naprosto úžasný a zábavný charakter. Protože hrabáci jsou roztomilí. Protože temná historie rodiny Lestrangových je skvělá (leč překombinovaná) zápletka. Protože Titanic. Protože Nicholas Flamel v akci. Protože ten starý Brumbál je zpátky, třebaže je mladší. Protože jsou zde zajímavé pararely (Queenie x Meropa Gaunt; zabití x nezabití dítěte hlavním zlounem; výuka s bubákem; etc.) které proplétají universum a vytváří mu vyšší spektrum. Protože finále na hřbitově bylo úžasné. Protože vize WW2. Protože vlastně celá druhá závěrečná polovina. Protože Leta, ach... Protože Větší dobro. Mnoho pocitů z filmu. Souhlasím s většinovou kritikou, film se mohl lépe vydařit, za sebe ale dávám hvězdy hned čtyři a na pokračování, až se souboj pro Větší dobro rozjede na plno, se až neskutečně těším.

Pravý syrový Kafka převedený do animovaného filmu.

Roztomilá a zábavná taškařice s roztomilým a zábavným Heathem Ledgerem, která ačkoliv si s životem Giacoma Casanovy dělá co chce, nikterak nevadí, že film neadaptuje jeho paměti a namísto toho využívá pověsti legendárního svůdníka jen jako kulisu pro vlastní výborně fungující příběh, který sice skončí naprostou šílenou fraškou ale čert to vem, víc Benátek, podvodů, kulišáren, žen a Casanovy. S odstupem času si jde všimnout trochu méně spravedlivého podtónu snímku, kdy se celý zaměřuje na zpočátku arogantního, sobeckého a trochu sexistického Casanovy a má postupně sledovat jeho cestu k tomu stát se progresivním chlapcem, který si zaslouží krásnou a nedobytnou Francescu. A byť je zcela pochopitelné, proč takového floutka zaujala právě silná a nezávislá feministka, mám velký problém s tím, že snímek zcela přiznaně podporuje cestu očisty svého protagonisty a záměrně ignoruje fakt, že Paprizzio již dávno progresivní je, protože dle narativu snímku se ošklivý tlustý obchodník ke krásné dívce nehodí a je třeba aby nevychovaný avšak pohledný hajzlík vykonal svoji cestu ke spáse a zasloužil si ji, zatímco sádelníka alibisticky nechají její matce. Upřímně, byl bych nerad, kdyby to skončilo jinak, ale jde pro mě o trošku dvojí metr, zvlášť ve filmu, kdy má hlavní love interest úplně jiné priority než šarm. Nebo nemá? A jasně, nejde o biografii, jde o takřka divadelní hru o mnohovrstevných záměnách identit, dokonce ani ten Casanova tam není pravý Casanova. To ale beru jako autorskou licenci k možnosti ukázat Giacomovy Benátky jako píkareskní město prodchnuté atmosférou svobodomyslnosti. Není to Felliniho Casanova, ale je to pěkné.

Takový mdlý, nic neříkající film, který je sice výborně natočen, ale nemá čím oslovit a tak spadne do nudné šedi béčkových filmů, potažmo hororů, u kterých se nikdo nebojí. Vysoké hodnocení uděluji hlavně za vydařený a nápaditý konec.

Ono je vlastně hrozně smutné, že si ten pán myslí, že je zábavný. Nebo dokonce že se tomu pořadu může říkat zpravodajství.

"Proč tady každý svým problematickým dětstvím omlouvá své agresivní chování? Můj otec byl agresivní alkoholik. Jsem snad já také agresivní alkoholik?" "Jsi." "No ano. Ale to byla moje volba!" Neprávem opomíjený divadelní skvost netitulovaného krále současné dramatické tvorby a opus magnum Martina McDonagha, kde přemíra černého humoru slouží jako jistota, že diváci nezačnou po návštěvě scény páchat hromadné sebevraždy. Pro autora tak typický cynismus a nadhled tentokrát zakrývá neskutečně depresivní a šílené dílo o zbytečnosti života a o tom, jak mladá smrt může zachránit mnoho životů. Která staví na chytré konverzaci mezi skvěle napsanými postavami, které (ač jsou jen čtyři a ta jedna je součástí pouze jednoho aktu) dokáží uhrát neskutečné tři hodiny beznadějné krutosti života v anticky laděné frašce založené na Aristotelových třech zásadách s takovým rozsahem, že posouvá mnoho kvalitních filmů a divadelních her o několik latěk níže. Nejblíže k tomu má z mnou viděných hra Naše třída (ale ani ta si s Panem Polštářem sotva zandá). Viděno již podruhé a v obou případech šlo o neskutečný zážitek, zvláště bych pochválil představitele Katuriana K. Katuriana, který si strčil do kapsy výkony jak obou policistů a tak i skvělého retardovaného bratra. Za mne bych rád viděl něco podobného ve filmové podobě, přeci jen na tu divadelnost se to ze všech divadelních dramatů nejvíce podobá struktuře klasických filmů, bohužel však ne natolik aby to co funguje v divadelní podobě, mohlo fungovat i jako obyčejný film.