StarsFan

Některé dialogy při sledování čtyřhodinové verze mohou na Shakespearovského nefanatika působit zdlouhavě, ale i tak se jedná o jedno z mých nejoblíbenějších převedení divadelní hry na médium zvané film. Scény, kde Hamlet předstírá šílenství, jsou dokonalé. Vůbec bych se nezlobila, kdyby se Kenneth jednou pustil i do Macbetha.

Nijak objevný film o neúspěšném manažerovi, který by mi svou ztřeštěnou povahou ve skutečném světě asi po většinu času lezl na nervy. Ale jinak taky příjemné rodinné drama s dojímavým koncem a mou oblíbenou písní High Hopes. Doporučuju si na YouTube vyhledat verzi, kde ji Sinatra zpívá obklopen asi čtyřiceti dětmi.

Písnička Atentát, která se objevovala v původních Bobulích, možná nebyla dokonalá, ale bylo na ní něco zvláštně podmanivého. CyRáno z dvojky, zdá se, není o nic horší, ale kouzlo jí chybí. To samé u mě platí i pro srovnání prvních a druhých Bobulí. Ne, není to taková tragédie, jak se tu tvrdí, a už vůbec to není film pro teenagery; naopak očekávám, že se film nejvíc bude líbit věkové skupině 40-55 let . Bohužel mi chyběl nějaký sjednocovací prvek, přece jen děj o tom, jak se dva kamarádi na útěku před policií starají o dědečkovo víno, je pro mě ve spojení s Moravou mnohem lukrativnější než pohádka o tom, jak se mafián rozhodne na vinici odpravit chlapa, který jeho dceru přivedl do druhého stavu. Tři hvězdičky nemají značit úplný propadák, ale čtyři by bylo moc. Tak snad jen postačí tvrzení, že jsem ráda, že tento film vůbec vznikl.

Závěrečná scéna, kde kamera zabírá ocházející skupinu, zatímco lze v pozadí na reklamní tabuli číst jména všech pěti členů The Rat Packu, je legendární podobně jako diskuse kolem kulečníkového stolu o hodinu dříve. Jinak ale dobrovolně přiznávám, že jsou filmy, které mám se Sinatrou radši.

Asi už jsem moc nadopovaná zhudebněným remakem z 50. let, ve kterém se místo trojice Grant - Hepburn - Steward objevili Bing Crosby, Grace Kelly a Frank Sinatra, ale originální provedení mě zklamalo. Nejspíš je to moje chyba, něco mi říká, že jsem si "Příběh z Philadelphie" (jak já nesnáším český přepis tohoto slova) měla sehnat dřív, než budu znám nazpaměť jeho následovníka "Z nóbl společnosti", který se mi zatraceně zaryl pod kůži. Na druhou stranu ze mě aspoň bude jediný uživatel ČSFD, který tu bude opěvovat onu jazzově-Armstrongovskou novější verzi, která mi prostě sedla mnohem víc. Grace Kelly ztvárnila svou roli drze a afektovaně, ale přitom mi byla mnohem příjemnější než Katherine. Frankie Sinatra měl pro mě jako opilec a novinář mnohem větší styl a to závěrečné odhalení typu "nic se nestalo" bych mu věřila daleko víc než Jimmymu (trochu tu nerozumím Oscarovému ocenění). A Bing Crosby... je prostě Bing Crosby. Může mít začínající problémy s porostem hlavy a mohou mu uši odstávat víc, než kdyby jimi chtěl přijímat rádiové vlny, ale hlasem, scénářem (v remaku se oba novináři na svatbu dostanou úplně jiným způsobem) a vystupováním si mě získal daleko víc než Cary. Ano, jsem kulturní barbar. Přiznávám to a nestydím se za to. A jdu si hned teď pustit nějaké hudební číslo z High Society.

Když vám schází slova, která by dokázala vyjádřit, co jste právě viděli, je to znamení, že se jednalo o něco mimořádného. Nechci tu psát žádné fráze o "starých dobrých časech" a "staré škole", ale tohle je přesně ten film, kde nic nedokáže lépe vystihnout, co teď cítím. Proč sakra neznám film natočený v posledních pěti letech, který by ve mně zanechal stejný pocit jako toto půl-století-staré dílo? Nevím. Když jsem ale s Bingem za posledního půl roku shlédla asi 25 filmů, myslela jsem, že už mám vývoj jeho postav prokouknutý. Nejdříve osamělost, pak zpěv a nakonec získání ženy svého srdce. Country Girl může mít podobnou stavbu, ale sakra! Vždyť Bing i zpívá tak, že ho v té roli nepoznávám! Žádný romantický nádech, vtipkování, tanec, vypravěčský talent; jen chlap na dně, který se vším snaží nějak prokousat. Barová píseň byla jedna z nejlepších, které jsem od něj ve filmu kdy slyšela, ne kvůli vybranému kousku nebo pojetí, ale prostě jen kvůli tomu dokonalému hereckému podání a způsobu, jakým zapadla do děje, aniž by na sebe poutala pozornost (nic proti Irvingu Berlinovi a jeho skladbám). V Country Girl na sebe nic nepoutá pozornost více než by se slušelo. Grace Kelly je příjemně obyčejná a usedlá, William Holden je i přes svou nálepku slavného režiséra vlastně docela normální chlap, který se chce jen vyvarovat problémů. Ale právě v té běžnosti, logickém nezvratovém vývoji a koloběhu příčin a důsledků, ze kterého nelze utéct, tkví síla tohoto filmu. Jednoho z nejlepších filmů Binga Crosbyho. A jednoho z nejlepších dramat všech dob.

Víte, co se mi líbí na starých filmech jako je tento? Že je všechno v odstínech šedi. A nemluvím jen o vizuálním zpracování, ač by to k tomu nabádalo, ale hlavně o charakterech postav. Jako hlavní postava tu je válečný zpravodaj, který adoptuje dva malé sirotky a musí donutit svou ex-přítelkyni, aby se za něj vdala dřív, než mu děti vezmou. A pak tu máme samozřejmě zádrhel, totiž milionáře, se kterým je ona ex-přítelkyně zasnoubená a kterého si chce brát. V dnešních amerických romancích by byla postava tohoto milionáře pravděpodobně napsaná jako "arogantní snob prahnoucí jen po majetku, který svou nastávající ani nemiluje". Ne však tady. Tenhle milionář je pohledný, příjemný, férový sympaťák; mít stejný prostor jako náš reportér, možná budete v příběhu fandit jemu. Jenže strany jsou už vybrány, a tak vám nezbývá nic jiného, než si vsadit na trochu drzejšího hrdinu, který si věčně prozpěvuje "In the Cool, Cool, Cool of the Evening", čistě mezi námi jednu z nejchytlavějších Oscarových písní. Chemie mezi Bingem a Jane je tak hmatatelná, že jsem si scénu, kde tuto píseň zpívají, na YouTube zamilovala už týdny před tím, než mi domů přišlo objednané DVD. Škoda, že toho spolu nenatočili víc. ♫...If the dinner is free and the dinner ain't me. Well, you can tell 'em we'll be there... ♫ (Poznámka na závěr: Gratulace tomu, kdo vymyslel, aby Bing Crosby a Louis Armstrong zpívali v letadle. Konečně nadmíru originální muzikálová scéna!)

Úspěšný producent z Broadwaye a vdovec v jednom řeší problémy s dětmi a k tomu uvažuje, že vynese na veřejnost svůj vztah s hlavní hvězdou svého muzikálu. Jeho syn se cítí odstrčený na vedlejší kolej a bojí se, že nikdy nevystoupí z otcova stínu. Dcera se uzavřela do sebe a její sen jít studovat na konzervativní školu St. Hillary je otci neznámý. Muzikálová hvězda je odhodlaná svému zřejmě budoucímu manželovi za každou cenu pomoci, netuší ale, že ji už dlouho tajně miluje jeho syn. Film, kde ani jedna postava není špatná, přesto někdo na konci prohrát musí. Je pro otce lepší šťastně se oženit s ženou, kterou miluje, a zranit tím definitivně city svého syna, nebo vztah tajit a doufat, že mu vše nedojde, než se přes odmítnutí dokáže přenést? Hezké rodinné drama, že? Jenže by to nebyl film s Bingem, kdyby řada scén nebyla odlehčená hudbou a to hudbou mnohem kvalitnější, než s jakou se běžně v podobně dávno zapadlých muzikálech setkávám. Zing a Little Zong by si Oscara zasloužilo. Protože jak tvrdí zadní strana mého originálního DVD s tímto filmem: "When Bing zings, everybody has a great time!"

Konečně český film, který vypadá jinak než ostatní. To je ale asi tak první a poslední, co na Protektorovi budu hodnotit v superlativech. Nejlepším českým filmem od revoluce bych to nenazývala; ano, bylo hezké vidět na plátně i trochu jiné ksichty, ano, bylo hezké, že příběh tentokrát nepsal ani Hřebejk, ani Viewegh, ale proč je sakra ten film v závěru tak nelogický (SPOILER: Chlap jde domů, nenajde tam manželku, tak mu samozřejmě dojde, že se přihlásila dobrovolně do transportu, samozřejmě ví i do jakého, záhadně najde kolo, jede za ní, samozřejmě k ní také dorazí zrovna v době, kdy ona má nastupovat, a to vše se odehrává během doby, kdy se má držet smutek za Heydricha, takže by žádné transporty probíhat neměly) a proč sakra k žádné postavě nic necítím? Protektorát by se jistě dal popsat nejrůznějšími metodami a vylíčení pohnutých životních osudů by mohlo být stejně tak dojímavé jako hořce komediální, jenže já místo toho viděla kolo na milion způsobů. Protektor by si asi zasloužit čtyři hvězdičky, ale pokusím se pro tentokrát vystoupit z řady a najisto říct, že těch 83% je silně nadhodnocených. Pokud hledáte nejlepší český film všech dob, jste na špatné adrese.

Pravděpodobně jeden z nejstarších dochovaných filmových příběhů o cestování časem, konkrétně do doby krále Artuše. Když jsem uvažovala, co k filmu napsat, napadlo mě jen, že tentokrát povahu filmu skutečně výborně vystihl Oskar, byť jsem si původně nemyslela, že s ním budu úplně souhlasit. Chápejte, já mám Binga ráda a jeho hlas považuju za jeden z těch nejúžasnějších, jaké jsem kdy slyšela, na druhou stranu už mi duety s každou ženou, do které se kdy ve filmu zamiluje, začínají lézt na nervy. Asi i proto, že tím skladatelé automaticky musí pro film složit nějakou pomalou romantickou píseň; a krom několika výjimek (většinou od Irvinga Berlina) jsem Binga takhle neslyšela nikdy zpívat nic, co by bylo skutečně zapamatovatelné. Naproti tomu si takového "Busy Doing Nothing" nesmírně cením, tu píseň si ráda poslechnu i bez obrazu a je hezké, když se vám začne vše spojovat a vidíte, kvůli čemu kdysi dávno vznikla. A ještě jednu věc - z těch, které Oskar nezmínil - bych pochválila, totiž úžasnou angličtinu. Tohle je přesně jeden z těch filmů, které prostě musíte vidět v originále, protože i samotný jazyk - pokud jste četli v originálu Shakespeara, tak všechny ty thee, thy a thou budete znát - je kouzelný a sám o sobě nabízí řadu míst k zasmání, zvláště, když se Bing snaží přizpůsobit a zapadnout mezi ostatní. "If there were aught I could say, aught I could do to save thee... " "Well, ain't there aught?" "Naught."