AdelleR

Současná (respektive novější) francouzská komediální tvorba mi příliš nesedla, v Nedotknutelných se však Francouzům povedlo stvořit něco naprosto dokonalého. Svět vnímaný ze dvou naprosto opačných pólů, který v jejich střetu přesto perfektně funguje; brilantní humor, místy až dost černý, který doplňuje tu vážnější stránku příběhu; filozofická hodnota, nádherný hudební doprovod už je jen třešničkou na dortu. Koncem už to je trochu natažené, ale jinak nemám co vytknout, Nedotknutelní jsou prostě skvělí i na několikáté zhlédnutí.

Kdo má rád vánoční sentiment a Olafův humor, tak tady prostě nelze šlápnout vedle. Koukám na to každý rok a každý rok se u toho bavím. Snaha seskupit všemožné tradice, kdy platí „co se může pokazit, to se pokazí", do toho pár milých písniček a je to vánoční jednohubka jak vyšitá.

Sentimentální kraťas. Ale co jiného lze čekat od vánočních bonusů... přiznám se, že jsem se po celou dobu culila. Prostě klasický vánoční příběh adaptovaný na sci-fi svět. Na navození atmosféry jako dělané.

Příběh se jakž takž uzavírá, byť je tu stále mnoho co vyprávět. Baví mě, jak se postupně stupňuje napětí, stále si to zachovává skvělý humor, postavy procházejí propracovaným vývojem. Při prvních dílech první série jsem si říkala, že to je dětštější, než jsem myslela, že bude, tady už jsem ten pocit rozhodně neměla. Skoro mi to připadá jako jakási light verze Arcane v kombinaci s Hrou o trůny. A miluju ty narážky na jiná kultovní díla. Navíc se to v ničem nedrží zpátky a diverzita jede své, za což jsem taky jedině ráda.

Tohle je tak správně praštěné. Zootopia+ přináší několik příběhů postav, které se mihnou ve filmu, a představuje, co se s nimi dělo, než došlo k jiné scéně, kde se vyskytly - tenhle koncept miluju a tady to bylo podáno naprosto výborně. S každou další epizodou jsem se bavila víc a víc. A ty narážky? Kardashianky, Kmotr, talentová show - všechno boží. A cením si toho, že neklesla nejen kvalita humoru a děje, ale ani animace, na kterou se většinou v takovýchto kraťasech příliš nedbá.

Za mě o chlup lepší než první série. Postavy už známe, takže je konečně prostor většímu vývoji, příběh se prohlubuje a vypadá to velmi, velmi zajímavě... Zbožňuju humor tvůrců a věčné narážky na jiná díla. A Soren a Claudia mě pořád baví, v této sérii snad ještě o kousek víc než v té předchozí, konečně se někde sourozenci skutečně chovají jako sourozenci.

Milá podívaná. Je to trochu dětštější, než jsem čekala, ale po slabších úvodních epizodách se rozjela vcelku parádní a kreativní akce. Postavy mají něco do sebe, děj se správně stupňuje, nakládání s příběhem i světem za mě super. Soren a Claudia mají bezvadnou sourozeneckou dynamiku. A kresba je nádherná, jen škoda té kostrbaté animace, snad se to v dalších sériích zlepší.

Nanejvýš důstojný prequel ke Hře o trůny. Tu správnou atmosféru jde cítit už od první minuty a jede to ve starých kolejích; intrikaření, scény odehrávající se pouze dialogy nebo výrazy, schopnost vyprodukovat sakra silnou scénu jen hudbou, a k tomu teda větší počet draků. Dechberoucí, napínavé, pořád je to staré dobré Gotko. Jediné, co mi tu fakt vadilo, byly ty časové skoky - chápu, že je to brané spíš jako kronika a že už tak se tu leccos oproti knižní předloze mění, přesto jsou mezi každou epizodou různě dlouhé skoky bez vysvětlení, divák si musí domyslet, co se odehrálo v mezičase, které postavy se stihly usmířit nebo rozhádat, co všechno se stalo atd. Největší problém pak představoval skok v prostředku seriálu, kde to skočilo o 10 let - po tom, čím skončí pátá epizoda, je to setsakra dlouhá doba bez vysvětlování. I přesto jsem si návrat do Západozemí užila na maximum.

Dickinson byla láska hned po první epizodě. Poezii Emily Dickinson mám moc ráda, takže jsem byla na seriálovou adaptaci jejího života velmi zvědavá - a ačkoli většinou nebývám příznivce moderních zpracování, sem mi to neskutečně sedlo. Bavila mě každá epizoda, kreativita tvůrců se nezapře - už jen to, jak je do každého dílu zakomponována jedna z autorčiných básní a jak se od nich odvíjí příběh! Geniální koncept. Komedie se střídá s dramatem a za mě to je jeden z letošních nejlepších seriálových objevů.

Jestli jde vytvořit film, který bude strašně dlouhý, ale zároveň uspěchaný... tak je to Škola dobra a zla. Knižní předlohu zbožňuju, k filmu jsem přistupovala obezřetně. A ještě že tak. Dvě a půl hodiny je v tomto podání prostě strašně moc, a ačkoli prostředek děje docela ubíhal, posledních třicet minut mi přišlo, že to strašně stagnuje. A přitom se opomenulo tolik věcí, spousta toho byla vynechána, ke spoustě věcem se přistupuje strašně ve spěchu. Worldbuilding neskutečně zhuštěn. Chyběla mi atmosféra knihy. Skoro mi přišlo, že se tvůrci nemohli rozhodnout, kdo je cílovka - jestli dětské publikum, nebo to trochu odrostlejší, vážnější scény střídaly ty až příliš jednoduché. A rozhodně bych k epické bitvě ocenila spíš originální soundtrack než Britney Spears... strašná škoda. Herci mi taky moc nesedli, nicméně Sophia Caruso vystihla Sofii na jedničku, to byl parádní výkon, a jakmile jsem si zvykla na Sofii Wylie, i ta byla dobrá. Ale dostala jsem u toho strašnou chuť si zase celou sérii přečíst, tak aspoň něco. Pokud natočí další díl, podívám se ze zvědavosti, holt by to asi neměl točit Netflix.