DonPedro

Pokud v takhle ambiciozním dokumentu nejlépe působí kuchařská okénka bodrého lodníka, je asi něco špatně. Přitom se zdá že Formanovi by těch osmdesát minut i utáhli - možná by stačilo aby se z Grina méně četlo a víc se hrál.

Odpudivý pokus o biografii Pamely Churchill Hayward Harrimanové, který vypadá spíš jako špatná adaptace Danielle Steelové. Scénáristé ani Ann-Margret nenabízí sebemenší náznak odpovědi na otázku v čem vlastně spočívalo kouzlo "největší kurtizány dvacátého století".

Strážci čistoty Chandlerova odkazu budou mít asi problémy s poněkud přezrálým Mitchumem a přesazením příběhu do Anglie, což je inovace, která atmosféře rozhodně neprospěla. Hlavním problémem filmu je ale totálně odbytá režie - například "stylotvorná" scéna, ve které jsou z herců vidět jen siluety za sklem by se skvěle vyjímala v parodii na daný žánr. Výborní herci odvádějí výkony hluboko pod svoje možnosti, zato ti špatní se překonávají - kreace Candy Clark je vyloženě odporná.

Nesnesitelně nudný film, ve kterém není snad jediná scéna neopsaná z podobných slátanin.

Vikingové nejsou o nic nesmyslnější než většina blockbusterů, Banderas o nic horší než v polovině filmů co natočil po nich a o takové atmosféře si všechny Crichtonovy adaptace z devadesátých let můžou nechat jen zdát. To co někomu připadá jako pitomost (rychlokurz cizích jazyků) beru jako dobrou filmařskou zkratku, kterou oceňuji zvlášť v době, kdy většina scénáristů řeší podobné problémy tím, že nechá kdejakého Tatara mluvit anglicky s lehkým přízvukem.

Existuje spousta důkazů, že se dá natočit skvělý horror za pár šupů. Ale točit s prázdnou kapsou horror, který stojí na tricích - to už člověk musí film hodně milovat (nebo mu to musí být úplně jedno). Doporučuji sběratelům kuriozit - film z roku 1993, který vypadá jako z let padesátých a ještě se tím chlubí.

Snímku by prospěla hutnější první třetina, ale scénář není špatný a navíc se může opřít o kvalitní herecké výkony a režii. Zvlášť sugestivní jsou zhusta užívané detailní záběry ve kterých je hercům vidět skoro až do krku - s takhle křivým chrupem by si Hagman asi v Dallasu nezahrál.

Pokud film dokáže prodat Berlinga, Astairea a Garladovou ve špičkové formě, dá se mu odpustit hloupoučký příběh i zbytečná Munshinova etuda. A nejméně dvě taneční čísla (Drum Crazy, A Couple of Swells) patří k tomu nejlepšímu, co v rámci žánru vzniklo.

Tohle mohl být hodně dobrý film - kdyby scén které se snaží být vtipné nebylo víc než těch, které vtipné skutečně jsou.

Pokud tvůrci chtěli předvést Davida Keitha v půltuctu žertovných převleků, měli mu vymyslet skeč a ne celovečerní film. V takhle pochybném projektu je pak už vcelku jedno, že pyrotechnici, kaskadéři a koneckonců i režisér odvedli celkem solidní práci.