DonPedro

V kategorii filmů pro první signální soustavu v podstatě dokonalé. Snaha tvůrců o to, aby se bylo každou vteřinu na co dívat nebo co poslouchat je až dojemná. Pokud jste schopni akceptovat tenhle přístup a přimhouřit oko nad dětinskostí některých scén (m.j. všechny s Tomem Greenem), nelze než doporučit.

Natočit film s thrillerovým námětem (náhodou spojený pár uzavřený v prázdném mrakodrapu s vraždícím maniakem) tak, aby nebyl ani na okamžik napínavý je svým způsobem taky umění - otázkou je, jestli to někdo ocení. Potom nepřekvapí ani fakt, že nejtragičtější herecký výkon podává (zřejmě narychlo) přeškolený kaskadér.

Nesnesitelně se pitvořící Tim Roth rámuje čtyři povídky, z nichž dvě jsou neslané nemastné (Andersová, Rockwell), jedna stylová s pointou (Tarantino) a jedna nepopsatelná. Obávám se, že s takovým finále, jaké se podařilo Rodriguezovi, se člověk setká jen jednou za život. Neskutečně zahrané, zrežírované a hlavně sestříhané tři minuty, které mě poprvé v životě vystavily akutnímu nebezpečí, že se smíchy pomočím v kině.

Chabý scénář (v tomto případě obzvlášť vypráskaný) a toporní herci, to k béčku prostě patří. Problém je v tom, že Jeffa Speakmana bušícího do lidí svým roztomilým stylem si také moc neužijete, i když je to jediná složka filmu, která má alespoň nějakou profesionální kvalitu.

Zajímavá variace na klasické téma, která je bohužel v obsahu, formě i hudební složce příliš přeplácaná na to, aby držela pohromadě.

David Spade je další výlupek ze Saturday Night Live, který si zřejmě myslí, že všechno co je trapné nebo nechutné musí být zároveň vtipné - a podle toho to taky vypadá. To, že Kid Rock kariéru ve filmu asi neudělá a že Christopher Walken je jako smrt a taky bere všechno většina lidí stejně tušila už dávno.

Film, který jsem ještě ve svých čtrnácti letech považoval za horror - a dodnes chápu proč. Hudba na jedné straně a obraz podpořený skutečně vyjímečnými hereckými výkony na druhé fungují jako čelisti dobře promazaného svěráku, který v prvním záběru sevře a až do posledního jen utahuje.

Je mi líto. Když točím x-tou variaci Lemmon+Matthau tak musím mít v kapse alespoň pár solidních dialogů, dvě tři doutnající repliky prostě nestačí. Spoléhat na to, že si Lemmon svoje odehraje a Matthau odšaškuje je vaření z vody, které mi tento film znechutilo možná víc, než by si zasloužil.

Potenciálně hodně zajímavý námět (protože mě by opravdu zajímalo, jak to vypadá v hi-tech firmě, která právě prožrala poslední cent z půl druhého milionu rizikového kapitálu a výsledný produkt je v nedohlednu), který je zpracován tak naivně, až to člověku přijde líto. V paměti snad uvízne báječně studená Mia Farrow a k nepoznání zarostlý Paul Reiser.

Snímek, ve kterém to autor divákovi rozhodně nijak neulehčuje. Napůl civilní, napůl panoptikální příběh. Solidně budovaná atmosféra rozbíjená totálně absurdními scénami. Konec, který vypadá jako by v kameře došel film. Spíš zajímavý než dobrý film.