Mangano

Film není nikým pevně uchopený a je takový plochý, beztvarý. Herecké výkony hodnotím jako průměrné, čemuž nepomohla ani slabá režie. Nelíbila se mi kamera a studená filtrace obrazu, která na mě ale nepůsobí dobře skoro nikdy. Na druhou stranu oceňuji poselství filmu, myšlenku lásky bez hranic, ať už čisté romantické mezi dvěma lidmi nebo té rodinné. Konec filmu uspokojivě vygradoval do stavu, který ve mně jakožto v divákovi zanechal jistou emocionální odezvu a to já mám rád. 3 z 5.

Překvapivě dobrá komedie. Párkrát jsem se opravdu zasmál a to je na mě co říct. Větší počet vtipných nápadů tu ale zabíjejí pomalý začátek, slabší konec a přítomnost vaty v obecně průměrném scénáři.

Viděl jsem Supermana, viděl jsem Superdívku a teď jsem viděl i Superpsa. Už se nemůžu dočkat na snímky jako Superpapež, Superkoala nebo Superkondom. Musím ale říct, že Superpes je pořád několikanásobně lepší superhrdina než Superdívka, takže svoje klady to má, i když nejlepší na tomhle filmu stejně zůstává ten starej vypelichanej policejní pes Belushi. Na druhou stranu to "vypelichanej" jen v úvozovkách. Zdá se mi to, nebo má víc vlasů než v osmdesátkách...

Film u kterého se zabavíte jen tehdy, budete-li u něj dělat něco zábavného, hlavně ale jiného, než ho sledovat. Že se nebudete moci naplno orientovat v ději? To vůbec nevadí. Slibuji, že výsledný zážitek bude naprosto stejně ubohý. Další cinknutí v pokladničce zbytečností. Jen jak už tu někdo psal, škoda toho Španělska. Umístit děj filmu do Mekky hororu pro vybudování jeho atmosféry opravdu nestačí. Mimochodem nedat filmu po jeho zhlédnutí a s takovým názvem jednu hvězdu, by byl zcela jistě hřích a pozor spoiler, já rozhodně nechci, aby si pro mě přišlo jedenáct skřeto-prasat v županech a hromadně mě znásilnilo na BDSM trůnu. Takže sorry jako.

Finn Wolfhard je velmi charismatický herec a tenhle film táhne za světlem výhradně jeho tajemnost. Mackenzie Davis taky nebyla špatná. Ocenil bych ještě kameru, ale zbytek filmu představuje pouze vlivem slabé kreativní úrovně tvůrců jejich vlastní zhmotněnou nedosaženou ambici. Konec je pak v tomto ohledu katastrofa. Škoda.

Slabší produkce je z filmu cítit, ale jinak se opravdu jedná o příjemné béčko fungující na zajetých vzorech typu neprůstřelní policejní androidi, zkratování hlídkujících dronů nebo zamilovaná heterosexuální psycho-dvojice. Děj nepobaví, nepřekvapí ani neurazí.

Na mě scénář v konfrontaci s námětem filmu příliš nezapůsobil. "Brankář" je průměrné životopisné sportovní drama o mimořádném člověku s mimořádným životním příběhem, asi tak bych to nějak popsal. Oceňuji herecké výkony vedlejších postav a charisma Davida Krosse. Režijně na můj vkus neuchopeno dostatečně pevně. Hudba naprosto nevýrazná a pocit z kamery poněkud rozporuplný. Oceňuji ale zase realistické vykreslení britského zajateckého tábora pro Němce ze začátku filmu. Rozhodně žádný med a tu scénu s kinem a "dokumentem" jsem si přál vidět přesně takhle, sledovat reakce většiny těch vojáků musela být v reálu opravdu silná zkušenost.

Pro mne velmi rozporuplný film. Jih proti Severu je velké výpravné drama z konce třicátých let minulého století a v konotaci svojí doby zůstává naprosto nepopiratelně toto dílo po všech stránkách ohromným filmovým počinem. Film za to v jistém slova smyslu nemůže, to připouštím, ale nejsem schopen přejít fakt, že zatímco se v Evropě schyluje k nejodpornějším zvěrstvům v lidských dějinách, ve Spojených státech vzniká film hulvádsky si romantisující úsek svojí vlastní historie, který na velmi podobné vlně zvěrstev a lidského hyenismu neméně zasáhl do životů desítkám milionů naprosto nevinných lidí - mužů, žen a dětí. Ve prospěch nevinnosti filmu může někdo argumentovat konotacemi doby. Pak se ale ptám proč Hitlerův Mein Kampf doba odsuzuje a tento snímek nikoli. Kde film vyobrazuje biče za nakousnuté jablko, kde celodenní prodej dětí v bednách na ovoce, kde kastrace a utracování nemohoucích? Jediné co film zobrazuje jsou veselí afroameričané zpívající si při práci na pánově plantáži. Film zobrazuje otroka jak na rušné ulici mluví s bílou dámou a to aniž by mu někdo nešlápl na krk a kleštěma na podkovy mu za takovou opovážlivost nerozmačkal jazyk. A vrcholem toho všeho je poučení Američanů z vlastní historie zrcadlící se v nemožnosti Hattie McDaniel zůčastnit se premiéry filmu. Jih proti Severu je pro mě po příběhové stránce arogantní drzá lež a společně s původní novelou jeden z vrcholů typického amerického pokrytectví. Scénář filmu na mě působí roztahaně a necelistvě. V průřezu snímkem jsou patrně vlivem schizofrení režie velmi rozpoznatelně silnější a slabší nebo evidentně zbytečné scény. Začátek filmu je nezáživný a neposkytl mi možnost vytvořit si k hlavním postavám vztah. Ten jsem pocítil asi tak někdy po první hodině stopáže. Herecké výkony v první hodině připomínají přehrávající herce na dětském představení ve školce. V některých pasážích se pak naopak na tu dobu jedná o velmi realistické výkony. Největším atributem filmu pak pro mě jednoznačně svojí kvalitou zůstávají klasické filmové efekty, kamera, výprava, kostými a práce s ateliéry a jednotlivými scénami.

Kvalitativně srovnatelné s prvním dílem. Dvojka se mi akorát jeví krapet odvážnější.

Gay teen céčková parodie letních horny komedií. Film je kvalitativně velmi laciný, ovšem na kvalitě mu rozhodně neubírá homosexuální tématika, jak se tu opovažují drze naznačovat někteří typicky čecháčkovsky homofobní uživatelé, brečící, jak museli neustále sklápět zrak. Milí pokrytci, to, že se tady chvástáte jak blejete nad homosexuálním análním stykem a pak si ho večer užívaje rádi umažete v análu svojí kňučící partnerky, tak jen a jen tohle pokrytectví je doopravdy k blití. Na tomhle filmu oceňuji hlavně to, že jsem něco takového doposud neviděl a jen tak asi ani v současné době neuvidím. Taky je to opravdu příjemná změna oproti těm valícím se tunám a tunám natřásajících se a chychotajících se koziček napříč celou světovou filmografií. Takže za odvahu přidávám další hvězdu a cením snahu přijít s něčím neotřelým.