Mangano

Remake Poltergeista hezky lepí rány na těle originálu, jenže zase tam kde originál boduje, tam remake selhává. Tu naší lodičku se nám podařilo naklonit z prudkého levoboku na pravobok, jenže jsme ji tím nijak nedonutili, aby plula rovně. Samozřejmě tím nejviditelnějším benefitem pro film je zub času, který se zaryl do dřeva zvukových a vizuálních efektů po více jak třiceti letech. Hudba, ačkoli postrádá Goldsmithovu ambici, hodí se k filmu tohoto typu mnohem více. Tam, kde byl poté originál přímo vystavěn na Spielbergově věčně dětské fantazii, tam těží remake z fungujícího humoru, který filmu podle mého názoru sluší. Ocenil bych také český dabing, který je každým dnem lepší a lepší a svoji kvalitou nepopiratelně na globální úrovni. Poltergeist pak zůstává podprůměrným hororovým béčkem, které nikdy nevystraší, občas pobaví a nakonec přivede diváky k myšlence, co před staletími stávalo tam, kde teď stojí jejich domovy.

O krapet méně urážející můj cit pro dobrá 80's béčka než předchozí díl, ale i tak zůstává Poltergeist III jen prostoduchou nudnou břečkou nehodnou jakéhokoli zájmu.

Nejhorší na tom všem je, že to někdo myslel smrtelně vážně. Jako pokračování Spielbergovy jedničky byl natočen horor, který má diváka vystrašit kontentem typu zvracení velkých démonyckých červů po vyžahnuté flašce whisky nebo liturgickým zpěvem slizkého tak tak moč udržet schopného pedofila. Sorry jako, tohle já nežeru.

Přestože se v Poltergeist najde pár dobrých řekněme klasických hororových prvků osmdesátých let, jako horor na mě film přiliš nepůsobí. Označil bych ho spíše za temné fantasy z prostředí amerického předměstí. Co bych tady chtěl vyzdvihnout až do nebes, je naprosto typický nezaměnitelný rukopis geniálního Stevena Spielberga. Právě nadčasová kreativita tohoto krále filmového průmyslu mě v dětství naprosto uchvátila a díky němu a Georgi Lucasovi jsem dnes hrdým filmovým fanouškem. Tento snímek, ačkoli z něj Spielberg přímo prosakuje, ale vedle jeho ostatní práce jako celek příliš úchvatný není. Lucasovy filmové triky jsou na rané osmdesátky skvělé, kamera přehledná, námět geniální, režie vynikající a osud hlavní psí postavy na horor tohoto typu přímo neuvěřitelně překvapivý. Trnem v patě je zbytek scénáře, respektive jeho překombinovanost a snaha co nejvíce napustit stopáž filmu vším, co mistra zrovna napadlo. Všechno je to geniální, je to úžasné, je to velice kreativní, ovšem je toho nějak moc v příliš krátké době. Obecně to není přeplácané to ne, ani na mě film nepůsobil nijak moc dlouze nebo krátce. Řečeno slovy závodníka - problém vidím spíš v akceleraci, kdy se na začátku nikdo plynového pedálu ani nedotkl, posléze na něj bylo zbytečně moc šlapáno a problém vidím také ve špatném najetí do poslední zatáčky. Stačilo ji projet na pohodu, nebylo potřeba skoro vylétnout z tratě. Zkrátka jako celek mě film moc nebavil, ačkoli jeho jednotlivé sekvence shledávám za značně působivé. Myslím, že rozporuplnost je možná to slovo, které v tomto kontextu hledám, ale ve významu, v jakém ho používáme tady na ČSFD, ho ve spojitosti s touto klasikou užít nechci. Celé mi to poté příhodně podtrhuje Goldsmithova hudba, která je sice hezká, ale k filmu mi celou stopáž přiliš neseděla. Myslím, že se skladatelovy a scénáristovy/režisérovy vize jen jaksi poněkud nepotkaly. Goldsmith je legenda, ale není to Williams. Rozhodně ne pro Spielberga. A nakonec při svém hodnocení přihlížím k tomu, že při porovnávání podobných námětů filmů Poltergeist s The Exorcist zvedám ruku spíš pro druhého jmenovaného. Ve výsledku tak za mě mega nebušené překrásné dvě hvězdičky.

Vtip založený na idylicky letním slunném sexismu a rasismu. Jaká to bžunda. Hvězda za jedno opravdové zasmání od srdce ve scéně s větou "Potřebuju to do tomboly matko". Při šestidílné komediální sérii je to dost málo (bylo to poprvé a naposled), ale zase je to pro mě nepřehlédnutelný okamžik, tak proto a poslední díl u mě tudíš alespoň neodchází s odpadem jako ten předešlý, u kterého jsem se pouze styděl za to, že ho sleduji.

Ostuda. Jen velká hromada bůhvíproč úspěšné ostudy.

Tak čtvrtému dílu se to podařilo a uspal mě. Scénář je extrémně na hlavu a o nějakém smysluplném ději (i na komedii) se tu vůbec nedá mluvit. Nápady na pár vtipů by i fungovaly, ale v tomto provedení to prostě pro mladou generaci není vtipné ani za mák. Já jsem se celou stopáž ani nepousmál. Prostě nic. V polovině jsem usnul a za pár hodin se k filmu vrátil. Jednu hvězdu dávám za v té době kvalitní herecké výkony.

Nic není nesmrtelné a je vidno, že tento typ humoru teď už taky ne. Stačilo málo a já nudou usnul. Navíc ty noční scény točené v letní slunné odpoledne byly možná odpustitelné před těmi šedesáti lety, dnes působí jako výsměch a lenost vzít si s sebou v noci baterku.

Čímkoli pro mě zajímavé ohlédnutí mi zde přinesli pouze Robbie Coltrane a Helena Bonham Carter. Zbytek mladých herců (až na výjimky) a upadajících režisérů (krom jednoho) tam přišlo pouze kňučet na kameru jak jsou nespokojení se svými dosavadními kariérami a třeba na takovém Gary Oldmanovi jsem cítil, že je tam jen s donucení, protože ho tam zřejmě poslalo studio ukázat se na kameru. A sorry jako, ale věnovat mistrovskému umění Alana Rickmana, které v celé sáze předvedl, jen asi 2 minuty v ohlédnutí se za ní je dost drzé. Tento dokumentární snímek tak zůstává jen naprosto zbytečnou reklamou a důrazně nedoporučuji pouštět si ho s otřesným českým zněním. Údajnou transfobii J.K.R. a její přímou neúčast na tomto projektu ponechávám bez komentáře, jelikož o tom nic moc nevím. Každopádně to celé taky dokumentu příliš neprospělo. Jsem fanoušek filmů i knih, ale tohle mi nic nedalo.

Film o magických zvířatech, který zas až tak o magických zvířatech není. Jediné, co bylo celkem zajímavé sledovat byl vztah Brumbála s Grindelwaldem, nic víc nám tu J. K. R. nepředala. Jedno je jisté. S touhle ságou by díru do světa rozhodně neudělala. A o té šaškárně s Johnnym Deppem nehodlám vůbec mluvit - absurdní.