Mangano

Paráda, masakrální komiksový nářez×3. Má to slabší místa, ale ty tu zvládne překrýt vlna nostalgie. Nostalgie nejen po dvou dalších pavoučcích, ale taky tak nějak po všem. Ono po takové době s Marvel Cinematic Universe ten svět prostě nejde nemilovat.

Na mě tahle kombinace laciné komiksové překombenosti, trhaného snímkování a divné animace nepůsobila dobře, sorry. Jen klidně do toho, hoďte si po mně prasetem.

"Moje žena si přála mít velkou rodinu a je to pro mě ta nejpřirozenější věc na světě." - nevím sice co říká v originálu, ale z takových křesťansko-demokratických keců se mi vždycky dělá špatně. Celý je to nevtipný s humorem pro tříleté děti a s romantickou zápletkou level "ovladač od televizoru křečovitě oběma spocenýma rukama držíc skoro hluchoslepá plačící důchodkyně Drahomíra - 87 let, domov důchodců Zlatá brána, pokoj 4, přízemí". Scénář mnohem horší než originál z šedesátých let, který jinak sám o sobě žádný terno taky nebyl.

Ale jo, párkrát jsem se i usmál. Jen netuším, proč je to tak natahované a jak je možné, že má ta paní v šedesáti letech dítě.

Michael Jackson by klidně mohl být zapsaný (a on vlastně i je) v Guinnessově knize rekordů jako člověk s nejvíce "nej". Je to jednoznačně nejzajímavější a nejzářivější, zároveň nejkontroverznější a společensky nejrozporuplněji vnímaná osobnost, co kdy kráčela po tomto světě. Byl to člověk jednak neskutečně talentovaný, geniální, vlídný, plachý, skromný a láskyplný, zároveň však svým životním stylem, dětskou naivitou, zranitelností a psychickými problémy poutal pozornost nejen bulvárních médií, ale také lidí, chtějícími se na jeho ohromném jméně přiživit. Tím zapříčinil vznik mnoha spekulací a umožnil tak bulvárnímu tisku a lidským hyenám, jako jsou pánové Wade Robson, James Safechuck, Martin Bashir, Gavin Arvizo nebo Evan Chandler ohavně a devastačně o něm lhát a vydělávat tím velké peníze. Jeho odlišnost poté ještě nabírala na intenzitě v kombinaci s extravagantním životním stylem, psychickou a fyzickou šikanou od vlastního otce vyvolanou posedlostí po plastických operacích a uzavření se v imaginárním dětském světě a s dědičným kožním onemocněním Vitiligo, kvůli kterému ztrácel pigment a přirozenou barvu kůže. Film Searching for Neverland zachycuje Michaela Jacksona na sklonku jeho života. Snaží se vystihnout Michaelův život v jeho posledních letech pohledem dvěma bodyguardů, kteří pro něj ke konci jeho života byli těmi nejbližšími přáteli. Musím říct, že jsem až na pár výhrad velmi spokojen. Snímek nemá potřebu poutat pozornost na Michaelovy skandály ani o něm lhát. Ve výsledku se jedná o pravdivé vykreslení jeho osobnosti se světlými i tmavšími stránkami. Ve filmu zazní vše důležité a děj skoro plně odpovídá realitě. Velmi pozitivně také hodnotím herecké výkony zůčastněných. Pokud poté kdokoli kdekoli hraje Michaela Jacksona, může tak činit výhradně dvěma způsoby, buď být opravdu jako Michael Jackson (což asi ani nejde), nebo ho parodovat. V tomto snímku byl podle mě Michael Jackson parodován ze všech ostatních historických provedení nejlépe a nejdůstojněji. Některé postoje a pohyby pak byly skutečně Michaelovy. Co v tomto ohledu bylo zcela ohavné, byly pokusy hlavního představitele o Michaelův tanec, to je ale naprosto pochopitelné. V závěru bych vyzdvihl ještě jeden problém, který se snímkem mám. Nepřipadá mi totiž příliš vkusné, točit film o nějaké hudební legendě a do hudebního podkladu dát jen jednu jedinou jeho skladbu a další dvě nebo tři skladby nahrát vlastní a vydávat je za skladby daného interpreta. Zase ale chápu, že tu patrně byl problém s právy na ty písně, takže z toho nějak nešílím.

Tento remake remaku má oproti snímku z roku 1972 jednu podstatnou charakteristiku - je to dobrý film. Ze začátku se dost pomalu rozjíždí a asi do poloviny stopáže je to jen velmi průměrný thriller. Oproti původní verzi však úplně letí na skluzavce, takže neříkám nic. V momentě pak, kdy otěže situace přebírají rodiče, to začíná svištět ještě víc. S jednotlivými úmrtími jsem celkem spokojen, jen to poslední mohlo být skutečně o něco pomalejší. Osud syna hlavního záporáka se mi nakonec také líbí mnohem víc než v původní verzi, kde mi absolutně nedával smysl. Postavy se chovaly logicky a herecky to taky není žádná katastrofa. Dobrý thriller pro změnu neuškodil, co je na něm ale hororového, to netuším - asi ta bouřka nejspíš.

I taková kravina musela dát v roce 72 hodně práce. Padá hvězda za tu píli, přejme si, abychom nic podobného nemuseli vidět znovu.

Místy mě to začalo trochu nudit. Člověk se probere vždycky tak na pět minut, když se v tomto filmu něco trochu rychleji pohne, jinak je to jen uspávací kýbl reality. Historická přesnost je jedna věc, ale trochu příběh okořenit špetkou fantazie by vůbec neuškodilo, potenciál by tu byl.

Scénář tohoto filmu mi příjde příliš ambiciózní na tak malý prostor, který mu zde byl poskytnut. Ve výsledku boj mezi Vatikánem a Antikristem nepůsobí věrohodně, odehrává-li se při romantickém východu slunce na něčí půdě. Snímek se poté snaží být spíše tajemným než děsivým, což znamená, že při něm tu a tam pocítíte napětí, ne ale strach.

Fanoušci herní série tohle ocení asi víc než já, ačkoli si myslím, že ne o moc. Filmová série od Andersona s Jovovich v čele celkem ušla, ale tohle jsou za mě jen vyhozené peníze do kanálu. Na druhou stranu to alespoň není tak odporně zmrvené lacinou animací, jako ta už asi třídílná nechutná japonská blitka, a tak za pár lekaček a hezkou tvářičku toho Inda tomu dám jednu hvězdu.