Vidly10

Co k tomu říct více… vezměte si něco málo ze Společnosti mrtvých básníků, trochu Willa Huntinga a tvorbu Johna Hughese, zabalte to do balícího papíru a máte instantní klasiku, kterou si rádi připomenete příští rok znovu. Doporučení všem, kteří mají v lásce tenhle old-schoolový typ komedií v mezilidských vztazích a všem, kteří docení srdce ve filmech.

Krásný milostný příběh, který vypráví dva famózní herci, je kolikrát odstrčen na vedlejší kolej díky nádherné kulinářské onanii, jenž mi během sledování vyvolala všemožné chutě. Neberte mě špatně, on ten příběh je skvělý, autentický a možná až příliš lidský, ale bez toho vaření kolem by to nebylo ono. Jeden z těch milostných filmů, které pro mě budou definovat lásku. A polemika nad podzimem, létem, či snad zimou života daných postav? To tomuto detailně připravenému pokrmu dodává tu správnou chuť.

Opět jsem si po nějaké době řekl, že to v tom světě je přece jen v pořádku, když můžeme před Vánocemi zajít do kina na něco tak čistě pěkného, jako je nový Wonka. Přestože je to naivní rodinná pohádka, získává si vaše sympatie svým kouzelným prostředím, chytlavými texty a povedenými žerty, které dělají žánru všechnu čest. Vyzdvihnout se však musí Timothée Chalamet, který nejen že je jedním z největších talentů nastupující herecké generace, ale nikdy bych neřekl, že mu muzikálová role sedne takovým způsobem. Hugh Grant jako ukázkový Oompa Loompa je už je třešničkou na tomto čokoládovém dortu.

Ve velmi nepravděpodobném scénáři, že se někdy dočkám vlastních potomků, se mě jednou zeptají, jaké to bylo žít během Covidové pandemie… tento „film“ bude mou odpovědí. Bo Burnham během svých stand-upů vždy dokazoval velké nadání divadelní režie a chytrého komentáře společnosti, při němž vždy pracoval i se svým živým publikem. Jenomže během pandemie mu byl tento formát odepřen, a tak se rozhodl zdokumentovat, jak si takový člověk v izolaci může žít. Neskutečná emocionální hodnota, která mě vrátila do těchto těžkých časů, prozkoumala, jaký dopad může na jedince mít. Bo využil veškerých možných atributů nejen k výsměchu době a lidem, kteří v ní žijou, ale taky prozkoumal své vlastní nitro, své vlastní činy a dokázal udělat smutnou komedii ve dvou pokojích. Pro mě to byl vždy génius bez studu, a proto patří mezi mé největší favority této scény. Silné doporučení… teď s odstupem od Pandemie to hituje mnohem více.

Nevím, jestli za to může fakt, že jsem týden před tím viděl Last Dance, ale něco mi v tom Beckhamovi chybí. Ano vztah Davida a Victorie je ikonický a oba zde hrají markantní roli. Ano David to v kariéře ani v životě neměl jednoduché. Jenomže série se zaměří dle mě na málo témat a často jsem cítil, že mi něco chybí. I samotný střih a sled událostí, které vám ukazuje na mě nefungoval tak, jako v již zmíněném dokumentu o Jordanovi. Ale nechci vás od tohoto odrazovat. Beckham je slušný dokument, který vám ukáže talentovaného fotbalistu, který si zažil něco, co málokdo a říká vám to způsobem, že pro tento sport a celou komunitu kolem něj máte najednou lepší pochopení. David Beckham je přeci jen ikonou, která i mě jakožto velkému sportovnímu fanouškovi, občas unikala.

Když se řekne sportovní dokument, vzpomenu si na tohle. Neviděl jsem lepší. Vše zde naprosto funguje. Od rozložení příběhu, odhalování informací, sestavení rozhovorů a témat, které se zde řeší. Hudba, jenž doprovází tuto neuvěřitelnou sportovní éru, kterou musí docenit každý, kdo se zajímá o sport. Ne o basketbal. O sport. Mě třeba basketbal moc nezajímá, občas se kouknu na highlights důležitých zápasů a sleduju olympijský turnaj, mistrovství světa a euro (jo ve výsledku se to zdá hodně, ale já takhle sleduju každý sport). Nicméně vždy pro mě byl Michael Jordan nejlepším a nevlivnějším sportovcem historie. Byl to dokonalý člověk? Ne. Byl to talent? Ano. Padlo mu všechno do ruky? Ne. Byl ochoten se vypracovat tak, aby se to dělo? Ano… Neměl to nejlehčí, ani nejtěžší, ale ukázal nám všem, že prostě je vzorem, ke kterému by se mělo vzhlížet. Netflix… klobouk dolů. Chicago Bulls… klobouk dolů. Takhle se dělá sportovní dokument.

Killers of the Flower Moon je rozhodně nejdelším filmem, který jsem v kině viděl po trilogii Pána Prstenů. Nebudeme si nic nalhávat, je to dlouhé, zvláště pro někoho, kdo nerad sedí déle než dvě hodiny na jednom místě. Ale nutno říct, že tempo filmu je rozvržené dobře a ty čtyři hodiny byly ve výsledku snesitelnější, než jsem čekal. A teď jdeme pryč od toho, o čem se hádá každý, kdo tento film viděl. Film je naprosto skvělou ukázkou, že i v takto pokročilém věku je Martin Scorcese jeden z nejlepších, nejživějších a nejkreativnějších režisérů, kteří po této planetě, kdy chodili. Leonardo DiCaprio je výborný herec, který svůj um rád dokazuje… a občas i v tomto případě přehání. Je to přesně ten výkon, u kterého si člověk řekne: „Snaží se až moc.“. Ovšem jeho kolegové… no pánové a dámy… Robert de Niro je prostě bůh, a ačkoliv jsem s ním moc filmů neviděl, stále mi to dokazuje. Překvapením roku je pro mě pak Lily Gladstone, která je vedle Emmily Blunt pro mne nejlepším ženským hereckým výkonem v roce 2023. Jenomže i sebekvalitnější herci potřebují kvalitní scénář. A bohužel u tohoto filmu je… ne dělám si srandu, je to naprostý banger, který vám ukazuje další z možných pohledů, jak kapitalismus a touha po penězích a moci, ničí naši kulturu. Ukazuje, jakých činů jsou lidé schopni, aby měli alespoň nějakou šanci, že ke svým milionům dostanou další. Ukazuje, že rasismus není pouhé prostoduché „bílí nemají rádi černé“, ale že to egoistické nadřazování se, se projevovalo i jinde. Čtyři hodiny? Dlouhá doba… stihnete dva fotbaly, jeden baseball nebo několik epizod seriálu. Ale já vám s klidem můžu říct, že se to vyplatí vidět.

Není to totální sračka. Spousta lidí to tak nazývala. Mě OMS nikdy nešlo po chuti, jelikož podvodníci, kteří vydělávají na lidské hlouposti pomocí YouTube a jiných platforem, jsou pro mě stejní, jako podomní prodejci snažící se napálit pár důchodců. Jenomže Kazma si na tom postavil jméno, a to ho dovedlo sem. Kam? No udělal si další OMS, akorát má hodinu a půl a v kině vydělala 4,5 milionu dolarů. Je to technicky pěkný, textové efekty jsou fajn a ten nápad je tak krásně šíleně absurdní. Bohužel je to pouhý (nevěřím, že alespoň z 50 % pravdivý) dokument, který si hraje na film. Přitom vám tady Kazma jen říká, jak opět někoho ojebal a chce za to… obdiv? Fakt, že si to na film pouze hraje, je kamenem úrazu, protože absolutní neherectví a snaha o neskutečný meta prvek tomu tak moc podráží nohy, že to až bolí. Přitom to mohl být fajn heist film, kde se inspirovali skutečnými událostmi… ale ne radši postavme kampaň, že tohle jste ještě nezažili, můžete vyhrát milion dolarů, je to jedinečná produkce… sorry, ale pokud neuvidím reálně potvrzené vše, co mi tady Kazma ukázal, jako pravdivé, tak tomu nebudu věřit. Máte mi to za zlé? Tak se zamyslete, kdo tady věří člověku, který si postavil život na ojebávání veřejnosti. Je to chytrý kluk… to ale neznamená, že umí všechno. Filmovou kampaň? Stoprocentně. Hodnotný film? Ani náhodou.

U Mijazakiho prostě není o čem. Nemám od něj tolik nakoukáno, ale jsem schopen říct proč jsou jeho díla tak populární a oceňované. Kvalitní animace, propracovaná kompozice, přístupný příběh a naprosto úchvatná fantazie, která nezná hranic. Všechny tyto atributy najdete dle mého v každém filmu japonského génia a ani Chlapec a Volavka nejsou výjimkou. Jedná se o komplexní film, který vás zahltí všemi možnými vjemy, a přesto ve vás zanechá hřejivý pocit rodinného filmu, jenž budete jednou pouštět příštím generacím. Mijazaki je legenda a jsem rád, že jsem měl tu čest vidět jeho možná poslední film v kině.

Mám Branaghova Poirota rád a jeho Orient Express je jedním z mých oblíbených detektivních filmů. S pokračováním v podobě Smrti na Nilu jsem měl několik problémů, a tak s příchodem třetího dílu přišly logicky i nějaké pochybnosti. Ovšem tohle je cesta správným směrem. Hororový kabátek tomu sluší a samotná hra na duchovno se dobře odráží jak v chování naší hlavní postavy, tak v samotné režii, která není tak krásně učesaná a symetrická jako v prvních dvou filmech. Jedná se o pěkné osvěžení a pokud se bude o podobné odlišnosti pokoušet dále, nevidím problém těmto snímkům kvalitativně věřit.