cherita

Musím přiznat, že nejdřív jsem byla docela nadšená. Všechny čtyři hlavní postavy byly výborně obsazené a odpovídaly svým knižním předobrazům a celý přiběh se celkem věrně držel knihy, až na jednu věc. Moji nejoblíbenější část, tj. Lenin příběh, si scénaristi naprosto překopali k obrazu svému a bohužel je to obraz horší. Mrzí mě to o to víc, že zbytek funguje jako fajn holčičí komedie, ale tu Lenu jim prostě neodpustím.

Až jsem si občas říkala, jestli se pořád ještě dívám na film o nemocném spisovateli a jeho knize, nebo už spím a zdá se mi něco hodně divného s podobnou tématikou.Ve stínu téhle úchylnosti zůstavají i výtvory Charlieho Kaufmana. John Malkovich ani Jim Carrey totiž neměli ve své hlavě ani z poloviny takový bordel jako Dan Dark. Ta jeho je plná nenávisti, sexu, násilí, traumatických vzpomínek a úryvků z jeho knihy. A brodit se v tom humusu není žádná legrace (no dobře, tak je, ale jenom občas). Celou dobu jsem měla pocit, že jsem oproti tvůrcům o několik délek pozadu. Asi jako když koukáte na film v jazyce, kterému nerozumíte, taky máte pocit, že vám uniká něco podstatného. Ale nějaký zážitek mi z toho zůstal a díky bohu za Roberta Downeyho. Nevím sice, co to hrál, ale hrál to skvěle.

Tenhle seriál stvořila žena a je to na něm hodně vidět. Jakási Amy Sherman si v podstatě vymyslela dokonalý ženský svět. Svět, ve kterém je vaše dcera/matka zároveň vaše nejlepší kamarádka. Svět, ve kterém každý rychle mluví, rychle myslí a nikomu nedělá problém vymyslet okamžitě nějakou vtipnou a trefnou odpověď, kde se můžete do noci cpát sladkým u televize a stejně se vlezete do loňských kalhot. Svět, ve kterém být ve finanční krizi znamená nemoct si předplatit svoje oblíbené časopisy. Takový svět je fajn a většinou jsou v něm i fajn postavy (Luke by si zasloužil vlastní hvězdičkovou stupnici), ale není to vždycky pravidlem (Rory a Dean byli vskutku vražedná dvojice). A přestože je na mě někdy toho estrogenu až příliš (proto taky nikdy nebudu fanynkou Sexu ve městě) a přestože sedmá řada vytrvale pošlapává všechno, co bylo tak skvělé na předchozích dílech, mají už u nás doma Gilmorky svoje místo.

Tenhle film jsem měla ráda už ve věku, kdy jsem ještě neměla šanci pochytit ten Howardův cynismus a smysl pro humor. A tak nějak se mi líbí pořád, i když teď už se tam směju jiným věcem. Navíc Jeffrey Jones umí být vážně děsivý, když chce.

Myslím, že pro někoho, kdo Údolí panenek nečetl, má ten film nulovou výpovědní hodnotu. Je to vlastně jenom příběh vzniku jedné knihy, všichni přehrávají jako o život a občas je to celé jakési křečovité. Ale mě se ta kniha líbila, takže proto… P.S.: chápu, že tenkrát to asi muselo vzbudit trochu rozruch, ale ten román není ani z poloviny tak šokující, jak se tam o něm mluví.

On se živí jako uklízeč, má divný účes, ještě divnější košili a ve volném čase vymýšlí brakové romány. Ona je bohatá dceruška, co jen tak z legrace střílí do jablek i do lidí. On je únosce a ona oběť, ale vzhledem k jeho neschopnosti a její aktivitě by to mohlo být spíš naopak. Dohromady se je snaží dát dva andělé, jejichž pracovní metody odpovídají době a obtížnosti úkolů, které mají plnit. A je tam hodně krve a zpěvu a tak…No jo, je to paskvil, ale je to okouzlující paskvil, Danny Boyle ještě nezapomněl, jak pracovat s hudbou a Deus ex Machina nikdy nebylo tak skvěle zapracované do příběhu.

Kdyby striptéři z Do naha byli seriózní dámy v letech, vypadali by nejspíš jako Holky z kalendáře. Jenomže tyhle penzistky mají pro svoje obnažování kapku vážnější důvod, a tím pádem to není taková legrace. Což je škoda, protože celý ansámbl ženského klubu nemá problém získat si divákovy sympatie, hlavně ze začátku. Ale závěrečná pravda o tom, že sláva dokáže zničit přátelství i rodinu, už nemá takovou sílu jako plánování celého projektu a překonávání počátečních rozpaků.

„Teroristi vyhodili do vzduchu letiště v Acapulcu.“ „Ale ne, chtěli jsme tam jet na víkend.“ Paul Verhoeven naservíroval Američanům přesně to, co mají rádi. Nadupaného, nezničitelného hrdinu, který na cestě za pomstou potírá zločin, chrání bezbranné a živí se přesnídávkou. A pod slupkou téhle s nadsázkou pojaté akce (když upgradovaný Murphy poprvé nasedl do auta a k tomu mu hrála superhrdinská melodie, tak se ten vadný Holanďan definitivně prozradil) se jim vysmívá do ksichtu. A je přitom podobně odzbrojující jako moderátoři televizního zpravodajství, kteří s úsměvem č. 5 sdělují národu, kolik tisíc lidí zemřelo při testování laserového děla strategické obrany. Nemyslím si, že remake je dvakrát dobrý nápad.

Nic, nula. Žádný děj, žádný humor a co je nejhorší – žádná chemie. Jsem ochotná akceptovat, že hlavní postavy jsou jenom hrubě načrtnuté, logické jednání jim nic neříká a chovají se tak, jak si „scénáristi“ zrovna usmyslí, ale když mezi nimi nic není, to rozdýchat nedokážu. Jedna nesympatická krůta ze Sexu ve městě a ten vymydlený hezounek, kterému snad musí zuby svítit i ve tmě, jsou nejspíš zlatý pár pro producenty, ale pro romantický film je to katastrofální výběr. Oba zvládají své vlastní party, ale spolu se nikdy nesehrají, a tím pádem nic nefunguje. Budu velkorysá a dám jednu hvězdičku za postavu Zooey Deschanel, protože její črta má alespoň hezké barvičky.

Jako variace na Krásku a Zvíře sympatické (cynismus netvorům sluší), jinak je to ale strašný guláš podbarvený velmi zvláštní hudbou, která spolehlivě zabila jakoukoli atmosféru. Možná, že celková absence těch divných melodií by napáchala míň škody. Příroda krásná, ponaučení přijatelné, herci slušní. Helen Mirren je skvělá, ale jako by vypadla z úplně jiného filmu.