Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Komedie
  • Drama
  • Pohádka
  • Krimi
  • Akční

Recenze (351)

plakát

Sexuální praktiky pozemšťanů (1999) 

Komentář Vladimíra Čecha je opravdu vtipný a originální a při prvním zhlédnutí se mu ještě celkem daří zakrýt fakt, že příběh je tak jednoduchoučký, že by se dal odvyprávět za deset minut, že celý film vypadá neskutečně levně a Carmen Electra „hraje“ neskutečně špatně, navíc zdaleka nenaplňuje představu průměrné lidské samičky (chápu, že tohle pánům asi vadit nebude). Druhý pokus ale nedoporučuju ani jejím největším fandům.

plakát

Angelika a sultán (1968) 

Ani se mi skoro nechce psát komentář, jak mě to znechutilo. Čekám půl hodiny … hodinu … hodinu a půl, kdy už konečně bude ten správně romantický závěr, který ukončí všechny Angeličiny útrapy, pořád se nic neděje a potom -kde se vzaly tu se vzaly- najednou titulky. To myslíte vážně? To je moje odměna za 505 minut mého času stráveného sledováním života jedné bohaté rozhoďnožky? Tak to je teda zklamání. A nespraví to sebelepší hudba.

plakát

Tenkrát na Západě (1968) 

Tak jsem absolvovala svou vůbec první cestu na divoký západ a vůbec to nebylo zlé. Až jsem se sama divila, jak bezbolestně těch 145 minut za proklatě pomalého tempa ubíhalo. Rozhodně to ale neznamená, že budu svůj výlet do těchhle žánrových vod opakovat, protože asi ne každý western bude mít tak fantastické postavy, spolu s nima tak skvělé obsazení a hlavně tak vyjímečnou hudbu s tolika geniálními nápady, že by to dneska vystačilo na tři filmy.

plakát

Klub únosců (2002) 

Romantická pohádka s roztomilou Sophií Myles a celkem sympatickými únosci (byť ten hlavní oplývá nepříjemně výrazným chrupem). Kdyby byla druhá polovina podobně svižná a vtipná jako ta první, mohla to být ještě větší zábava, ale nebudu lhát, stejně jsem si to užila.

plakát

Brutální Nikita (1990) 

Přestože Leon je se svou pokojovou rostlinou, sklenicí mléka a zálibou v muzikálech už zřejmě navždy vrcholem tvorby Luca Bessona, mému srdci bude vždycky bližší tahle střapatá holka, která dostala šanci odčinit svoje zločiny. Život si tím sice zachránila, musela ho ale kompletně podřídit „službě státu“. Díky tomu vypadá romantická dovolená v Benátkách se sympatickým snoubencem tak, že ona v koupelně montuje zbraň a on za dveřma mluví o jejich vztahu. Ha ha. To se mi libí. Takové filmy mám ráda. Leon byl jenom taková neposkvrněná dušička, co nestřílela po ženách a dětěch, Nikita je zfetovaná troska, která zapichuje tužky do policajtů. A přes veškerý výcvik už jiná nebude a proto mi připadá tak skvělá.

plakát

Rita (1983) 

Doufám, že se Frank v té Austrálii neuchlastal… Věru nevím, co s touhle Ritou, která obětovala svoje ke zkouškám bezcenné ale dokonalé eseje, aby mohla mít možnost volby mezi manželstvím, dětmi, prací v kadeřnictví a nečím jiným, třeba cestou do Francie. Má pár momentů, které – být jich celý film - vyfasujou pět hvězd, ani nemrknu. Ale nadruhou stranu ta snaha ukázat na začátku, jaká je hlavní hrdinka děsná křupanka, docela skřípe. A jakkoliv mám Julie Waltersovou ráda, tady se mi moc nehodila. Moje pozitivní dojmy z filmu ale nakonec převažují, takže budiž mu všechny hříchy odpuštěny. A Michael Caine je okouzlující.

plakát

Nezkrotná Angelika (1967) 

Do háje!!! Kde je Jean Rochefort?!? To už mi vážně nezbývá, než se zaměřit na tu blonďatou husu v hlavní roli? Neskutečně jalový díl, žádní satanisti, žádné jedy, aspoň ty kočky trochu napravily jeho reputaci. A vůbec, kde to má nějakej děj? I film s 80minutovou stopáží by měl mít děj. Doufám, že finální část bude na trochu lepší úrovni.

plakát

Leon (1994) 

Kdybych měla být objektivní, musela bych uznat že Leonovi k dokonalosti nic nechybí, ale protože objektivní být nemusím, můžu zohlednit jeden svůj malý problém: Totiž, Natalie Portman je ve své první roli skvělá, ale pořád je to Natalie Portman. A jelikož ji mám zafixovanou z jejích dospělých filmů – a ona vypadá pořád stejně - nějak jí tu jedenáctiletou holku nevěřím (já vím, divný, co?). Můj herecký favorit tohohle trojlístku je jinde a jmenuje se Gary Oldman. Všechny ty jeho úchylné proslovy naprosto miluju (nejvíc ten v italské restauraci) a (nejen) kvůli němu Natalii vždycky překousnu

plakát

Kdo s koho (2001) 

Jazz…a sakra. To bylo první co mě napadlo. A pak už to nebylo lepší. Vážně jsem tomu filmu chtěla fandit, ale když on se bere tak strašně vážně a to pomalé tempo tomu taky moc nepřidalo a k vyššímu hodnocení mi polonahý Norton nestačí.