cherita

Dvě jen a jen za Colina Firtha.

Joffrey žije!!!! A Angelika ožila s ním, aspoň trochu. Jinak si nedovedu vysvětlit, že jsem se bavila líp, než u předchozích dvou dílů. Stačilo se smířit s tím, že Angelika už asi jiná nebude a dál hodlá svádět každého chlapa, kterého uvidí, a taky že Ludvík XIV. vypadá neskutečně slizce. Na oplátku se mi dostalo záběrů na satanisty a noční košilku, po které vám na těle naskáčou dost ohavné vyrážky. Jean Rochefort se stále drží a navíc stoupá, co se týče společenského postavení. A můj pocit z romantického závěru by se dokonce dal s trochou nadsázky označit jakou dojetí. Takže příště nashledanou…

U první Angeliky jsem vyjádřila naději, že snad další díl bude lepší než ten předchozí. Chyba lávky. Tohle pokračování je sice jiné než původní film, to ale neznamená, že je lepší. Jestli byla hlavní hrdinka minule aspoň trochu sympatická, tady už je to jenom ctižádostivá kráva, která leze dobrovolně do situací, jež očividně zavánějí průšvihem a ještě se tomu pak chudinka diví. Tu svoji věrnost, kterou trochu ukvapeně Joffreymu slíbila, navíc demonstruje velmi svérázným způsobem. Množství chlapů, kteří se v její posteli vystřídali a které dozajista všechny upřímně milovala, je obdivuhodné. Naštěstí ale všichni tragicky zemřou, takže konečnému štěstí Angeliky a hraběte de Peyrac jistě nebude stát nic v cestě. Ale dodržím, co jsem slíbila. Jean Rochefort je stále naživu, hudba stále hraje, jdu do toho i příště

Ano, i naprostý ignorant by poznal, že je to Burtonovo dílo a možná už se v té své stylizaci trochu opakuje a určitě si tuhle horu deprese nebudu pouštět každou sobotu na dobrou noc, ale na jedno zhlédnutí je to nezapomenutelný zážitek. Narozdíl od většiny tady si nemyslím, že by Johnny Depp zpíval nějak špatně a hudební čísla mi taky nepřipadla nudná (jakože se mi to u muzikálů někdy stává). I hromada mrtvol padajících z holičského křesla rovnou k peci má zkrátka své kouzlo.

Povedená červená knihovna? Ono něco takového existuje? Pokud ano, budete to muset hledat jinde. Tohle je jenom neskutečně nevyrovnaný film. V první polovině ještě pravidla výše zmíněného žánru celkem dodržuje, ale poté, co je manžel báječné a nezkrotné Angeliky zatčen a ona běhá všude možně jenom proto, aby ho zachránila, nebylo to už ani romantické ani napínavé. Možná proto, že Joffrey je sice docela milý, ale charisma aby u něj člověk hledal lupou (a věřte, že jako fanynka dr. House nemám nic proti kulhajícím chlapům), takže mi bylo docela jedno jak to s ním dopadne… no uvidíme, třeba mě pokračování osloví víc. Pokud během těch pěti dílů nezemře Jean Rochefort a zůstane tam hudba Michela Magneho, má u mě Angelika ještě šanci

Bože, jak já toho chlapa miluju. Je sice pravda, že všechny díly fungují podle stejného schématu a po několika epizodách vám už nedělá problém uhodnout, co se kdy a jak stane, ale když máte takhle šťavnatou postavu, tak si to můžete dovolit, a třeba takoví pacienti na ambulanci, ti mě nepřestanou bavit nikdy. Navíc se Houseovi zatím nestalo to, co se přihodilo jiným seriálovým cynikům, totiž že by začal podléhat vlivu citlivých osobností kolem sebe a postupně obrušoval svoje hrany. Mám spíš naopak dojem, že s přibývajícími díly je jeho sarkasmus čím dál větší. O čtyři roky později: Bohužel musím napsat, že předchozí hodnocení se vztahuje jenom na první čtyři série, které jsou opravdu výborné. Ty ostatní připomínají podruhé vylouhovaný čaj – ingredience jsou pořád stejné, ale nějak už to ztratilo chuť, barvu i aroma. Pátá řada ještě docela ušla, ačkoliv ty Houseovy halucinace v její druhé polovině už tehdy naznačovaly, že si tvůrci nevědí rady s dalším vývojem hlavní postavy. Šestá řada, ve které se House utápěl v abstinenční sebelítosti a dělal psí oči na Cuddyovou, to byla jedna velká tragédie. No a na sedmou se dívám jaksi už jenom ze setrvačnosti. Někdo by už měl konečně televizním tvůrcům vysvětlit, že žádný seriál, byť sebelepší, se nedá natáčet donekonečna. Dřív nebo později prostě zabřednete do stereotypu a Houseovi se tohle stalo už dávno. Je mi to líto hlavně kvůli Hughovi, ale ten taky poslední dobou vypadá, že už ho to moc nebaví. Snižuju svoje hodnocení na čtyři a upřímně doufám, že ta osmá sezóna už bude opravdu poslední.

Co na tom, že princ je nesympatický blbeček a že by filmu daleko více slušel původní realističtější konec. Když ono je to tak příjemně neškodné a je tam Eddie Irvine prohánějící se po České republice v bavoráku - já prostě nemůžu hodnotit níž.

Ze začátku jsem byla trochu v rozpacích, ale když mi bylo po deseti minutách jasné, že tohle opravdu není vtip a že to Coppola myslí smrtelně vážně, rozhodla jsem se přistoupit na jeho hru a nechat se unášet veškerou tou přehnanou hororovou stylizací, osudovou láskou, touhou po krvi atd. Jak je vidět z mého hodnocení, vyplatilo se. Žádný jiný Drákula než ten s tváří Garyho Oldmana pro mě už neexistuje.

Co na to říct? Ten Charlie Kauman je fakt divnej. Věci, které produkuje jeho mozek, by se v žádném jiném nemohly zrodit. Nadhodí nějaké vážné téma a udělá to tak hravě a originálně, že máte chuť mu zatleskat, ale pak si řeknete, jestli si z vás náhodou jenom nedělá legraci. Nebo mám brát vážně restauraci plnou Malkovichů? Těžko říct. Pro Johna Cusacka mám slabost a když má navíc i co hrát, tak není co řešit. Snad jenom závěrečná honička mezi Lotte a Maxine příliš připomínala mnou dříve viděné putování neposkvrněnou myslí Jima Carreyho.

Koňská dávka optimismu na depresivní večery.