GodComplex

Nicolas Cage v tomhle filmu vypil 10x vic alkoholu, nez ja za cely zivot a hrala k tomu vytahova hudba. Hlavni blond zena byla asi tak stejne sympaticka jako Cageuv uces, cili vubec. Vesmes se to da shrnout jako hodne velka nuda v Las Vegas. V neprospech meho hodnoceni navic hraje roli fakt, ze mam znacnou alergii na podobne lidske trosky a zde se vazne krome zaberu na Cageovi posledni 3 vlasy a otaceni jedne flasky za druhou nic nedeje. 3/10

Absolutne nadherny film. Sice na to ze zacatku chvili koukate a rikate si WTF? Koneckoncu to jsou japonci, takze to je uplne v poradku, ale to trva tak 15 minut, zbylou hodinu a pul uz jen cumite s otevrenou pusou na nadherne vizualy prekrasne japonske krajinky (asi se tam pujdu odstehovat), hraje vam k tomu tradicne libezna hudba pana Joe Hisashi a ve chvili kdy jste nadseni z jedne linie poutavym zpusobem zdistortovane ponure lasky, ze by to samo vystacilo na vyborne hodnoceni, tak se tam ty linie zacnou otevirat jeste dalsi 2, ktere jsou nemene zajimave, vzajemne se zacnou propletat a vy mate ve finale pocit uplneho naplneni. 9/10

Nadherne nasnimane cernobile zabery zachycujici japonsky terror v Cine. To je trumf #1, ze reziser dokazal zverstva WWII natocit tak nadherne a pro oko maximalne lahodne. Zacatek je vyborna mestska bitevni party ala Saving Private Ryan, zbytek je diskriminacni a vyvrazdovaci horor na personalni urovni ala Shindler's List. Oproti Spielbergove nudnem pokusu je tohle ale o mnoho pusobivejsi a hlavne zabavnejsi. Nejvic me dostalo pouzivani zajatych cinskych zen jako objektu ke znasilnovani japonskou armadou k smrti, proste to do nich pumpovali tak dlouho dokud neumrely, "good stuff". 8/10

Vyborny oldschool kousek o demenci a buzeraci v armade. Zadne bitvy, velky rozpocet, nebo cokoliv. Jen vyborne zrezirovana komorni podivana s excelentnimi hereckymi vykony v cele s Seanem Connerym a chytrym scenarem, ktery divaka dokaze mentalne dokonale vyzdimat v prostredi prasneho tropickeho vedra, ze to hltate vsemi deseti. Pripomina mi to dalsi Lumetuv kousek 12 Angry men, kde reziser dokazal z cernobileho minima vyzdimat filmove maximum. 8/10

Miyazakiho koketovani se seroznim akcnim sci-fi. Kdyby takhle vypadalo vic hudebnich videoklipu, tedy umeleckych del namisto vsudypritomnych zaberu na dementy z nejake skupiny, ve ktere si hraji na umelce s kytarama, bylo by na svete hned veseleji. Tenhle song sice neni zadne extra terno, ale k Miyazakiho grafice se to hodi a reziser se jim odvdecil pusobivym klipem o padlem andelovi z futuristickeho prostredi za pouziti vhodne umistenych flashbacku a nelinearniho vypraveni deje. 7/10

Nejzabavnejsi a nejchytlavejsi Miyazakiho film. Nema to sice epicke ambice, ani vetsi poselstvi jako nektere jine kousky rezisera, ale je to proste maximalne koukatelne a jediny Miyazakiho film, ktery jsem si hned po skonceni sel pustit znovu. Vsechno zde funguje naprosto dokonale, s hlavni hrdinkou se szijete v podstate hned a jejiho cerneho kocoura si zamilujete od prvni chvile kdy promluvi, v podstate co hlaska, to perla. Jako mensi nevyhodu bych videl trosku slabsi vykon Joe Hisaishiho, stale dobry hudebni standard, ale prilis normalni a pod urovni jeho syntezatory okoreneneych kousku z minulosti. 9/10

Tomuhle letajicimu praseti jsem daval z cele Miyazakiho tvorby nejmensi sance, uz pred shlednutim mi to jako jedine bylo cele nejak nesympaticke a ma to svuj duvod - jednoznacne nejhorsi Miyazakiho film, ktery se jako jediny nebyl schopny dohrabat alespon na 4*. Neznamena to, ze to je vylozene spatne, ale Miyazaki se zde snazi o jakesi italske anime, coz uz samo o sobe je chyba a ve vysledku to za jeho ostatnimi kousky citelne zaostava, jak v originalite, tak v zabavnosti. 6/10

Jeden z nejlepsich Miyazakiho kousku. Takhle naslaple holcicky na speedu se nevidi kazdy den, non-stop jedou, nekam bezi a hulakaji v roztomile japonstine. Pak se k nim prida vytlemeny chlupaty buh lesa, ktery jezdi kocicim autbusem a hotovo. Joe Hisaishi je oficialni master, jeste jsem nevidel film, ke kteremu by delal hudbu a nebyla by naprosto bozi. Totoro! 9/10

Klasicky Miyazaki, mozna ze az moc klasicky. Vse se zde odehrava podle jeho trademarku a na rozdil od vetsiny jeho ostatnich filmu nema to neco co by to dohrablo na 5*. Ultra sympaticke hlavni detske charaktery, ktere jsou pronasledovany plejadou "zlounu" + mystika okolo levitacniho kamene a letajiciho ostrova Laputa (cely ten ostrov vcetne prirodnich robotu byl uzasny). Jako vzdy diky Miyazakiho dvornimu skladateli Joe Hisaishi fantasticka hudba. Uz sice ne tak elektronicky dokonala jako v predchozi Naushika, zacina se to blizit klasicke symfonicke pizlacce, ale kdyz je zapotrebi tak to i zde doplni magicke zvuky analogovych syntezatoru, ktere to cele hned dostavaji do nove dimenze. 8/10

Typicky americky Brodway muzikal, ze ktereho je mi uprimne receno dost blbe. Spatna hudba, nudna, absolutne neoriginalni choreografie, ale hlavne - plejada totalne nesympatickych hercu a herecek. Temer vsichni jsou neuveritelne odporni, ze mi bude blbe z muzskych tanecniku v prilehavych aerobickych outfitech, to bych ocekaval, ale jestlize se mi zveda kufr i z tech zenskych, pak uz je to na povazenou. Napr. hlavni zenska role je zde uplne nejvic na odstrel. Velky problem spolecne s hudbou jsou take pevecke party, ktere brutalne tahaji za usi a jednoduse se to neda poslouchat. Cele to tam trosku zachranuje Michael Douglas a system predstavovani jednotlivych clenu Chorus Line, ale budme realisti - muzikal, ktery se neda poslouchat a je vam blbe pri pohledu na performery to muze predem zabalit. 2/10