GodComplex

Tony Scott toci zabavne, audio-vizualne precizni a tempem nadupane filmy. Enemy of the State je prototyp teto sablony, ktery Tony rozviji a posunuje dal dodnes, kdy uz to hranici s klipovitosti. Enemy ma navic chytry politicko-spionazni scenar a zabyva se zasadnim i zajimavym tematem sledovani, odposlechu, monitorovani, ktere rapdine roste s dobou a vyspivajici technologii. Kdyz se na scene objevi Gene Hackman (ktery uz ma presne tuhle roli z minulosti nekolikrat nacvicenou), tak to cele navic dostane spravne veteransky a konspiracni feeling. Trevor Rabin a Harry Gregson-Williams se to navic jako jiz tradicne nezdrahaji napumpovat i hudebne, takze ve vysledku kompletni, po vsech smerech povedeny moderni akcni kousek. 8/10

Grant neGrant, jakkoliv je Cary muj oblibeny herec, takhle brutalne klisovitou, nudnou romantiku o nicem jsem hodne dlouho nevidel. Kam to smerovalo? Kde je ten udajny kult osobnosti Ingrid Bergmanove? Protoze tohle byla nesympaticka i vizualne oskliva zena, ktera si o pozitivnim vlivu na snimek muze max. nechat zdat. Tezko verit, ze reziser tohohle snoozefestu je stejny clovek, ktery ma na svedomi skvele a zabavne oldschool kousky jako Charade a Singin In The Rain. 1/10

"This is fucking Australia!" Vizualni poetika mixnuta s obsahovou brutalitou. Australie je bohem zapomenuta dira, ktera poskytne pekne vysmahle prostredi na jehoz pude krev tece proudem a atmosferu plni mouchy. Hlavni hvezda filmu je Nick Cave, jehoz hudba a verse jsou umeleckym pohlazenim. "When? Said the moon to the stars in the sky. Soon, said the wind that followed him home. Who? said the cloud that started to cry. Me, said the rider dry as a bone. How? said the sun that melted the ground. Why? said the river that refused to run. Where? said the thunder without a sound. Here, said the rider and took up his gun." 7/10

Na Burtonove Planete opic je vyborne to, ze se nejedna o remake, ale o jeho vlastni verzi, ktera s originalem krome velmi hrube struktury nema vlastne vubec nic spolecneho. Takhle by mely remaky vypadat. To ale nemeni nic na tom, ze se ten film spis nepovedl. Narozdil od dokonaleho originalu tohle nema temer zadnou atmosferu a vic, nez cokoliv to nudi. Obsazovat do hlavni role Marka Wahlberga muze taky asi jen nekdo velmi silne zhuleny, coz vlastne Burton je. Nicmene kvituju jeho typicky smysl pro kravinky a detaily, ktere se nekolikrat projevi zejmena v opici spolecnosti. Vizualne, maskove a hudebne take ok. Kdyby se to nesrovnavalo s kultovnim originalem, bylo by to hodnocene minimalne o uroven vys, ale s tim holt tvurci musi pocitat, kdyz se rozhodnou sahat na klasiku a dobre jim tak. 4/10

S pojmem kultovni se posledni dobou az kacirsky plytva, ale existuje hrstka filmu, ktere si ten pojem rozhodne zaslouzi a Planeta Opic je bez debat jednim z nich. Extremne zasadni titul kinematografie a fantasticky filmovy zazitek, ktery funguje dodnes. Je trapne, ze ta genialne twistova pointa je tak silene proflakla, na druhou stranu se neni cemu divit, kdyz je to rozuzleni videt i na plakatech a promo grafikach. Dodnes si ale pamatuju jak me to v mladi totalne rozsekalo a naprosto pohltilo svou tizivou atmosferou. Ta uz s odstupem let neni tak hutna, ale vsechny kvality stale zustavaji - vyborny scenar, chytlave tempo, ktere nenudi ani na minutu, masky, ktere nepusobi smesne ani po 40ti letech a sci-fi atmosferu generujici, spravne chaoticky opici hudba Jerryho Goldsmithe. Prekvapilo me, jak moc mi to cele pripomina Kubrickovu Vesmirnou odyseu. Oba filmy vznikly ve stejnem roce 1968, v obou pripadech se jedna o revolucni sci-fi s filozofickym presahem a zatimco vesmirne intro Planety opic jakoby z oka vypadlo Vesmirne odysee, tak naopak poustne opici intro Vesmirne odysey jakoby z oka vypadlo Planete opic. Skoda, ze zastup dalsich a slabsich pokracovani nasakl celou sagu aromatem bckovitosti, ale dokonaly original je nutne si drzet kousek stranou na zlatem podstavci. 10/10

Kapku slabsi Hitchcock, ktery ale tradicne schopne stupnuje napeti a z neceho, co zacina jako oldschool romantika vymackne solidni thrillerovou atmosferu. Cary Grant v netypicky protivne roli a naopak sympaticka Joan Fontaine s libeznym hlasem, ktera si za to dokonce shrabla Oscara. 5/10

Tyvole Johne! Na tohle jsme cekali 10 let? Nema smysl cekat zazraky, pro Tesare holt byly 80's neco jako voda pro rybu, ale stejne jsem tomu veril a doufal, ze budu moct spokojene napsat neco ve stylu Carpenter is back! Zustalo ale jen u zbozneho prani a myslim, ze i tema 3 hvezdama tomu silne nadrzuju. Neni to natocene spatne, Amber Heard je v ramci blond moznosti take ok, ale tak zoufale neoriginalni film uz jsem dlouho nevidel. Co mi ale vadi nejvic, ze se tentokrat Carpik ani neobtezoval s hudbou, ktera byla vzdycky nejlepsi element vetsiny jeho filmu. Mark Kilian slozil takovy moderni hororovy standard, ktery ma ke Carpiho syntezatorovym masterpiecum samozrejme na mile daleko. Na druhou stranu lepsi nez nic a snad je The Ward prislib nove nakople aktivity do dalsi dekady. Takze Honzo, stale nad tebou nelamu hul, beru to tak, ze sis chtel na stara kolena uzit s peknyma holkama v blazinci a priste uz to bude lepsi a hlavne nezapomen na hudbu, jinak to nema smysl! Vis preci, ze jsi lepsi skladatel, nez reziser... 5/10

Pro milovniky 80's filmovy raj. Predevsim samozrejme skvela synth hudba Brada Fiedela, dominujici filmu, ktery se s tim ale vubec nemaze, proste regulerni smazba s upirama, vlkodlakama, 80's mladezi a lovcem upiru, ktery poctil Vincenta Price. Dalsi prim hraji klasicke oldschool hollywoodske masky a mutace ala Cronenberg a fakt, ze to pomerne zrucne balancuje na hrane atmosferickeho hororu a vtipne komedie. Jsem pomerne zdesen co bude zase za znesvecujici slataninu chystany remake. 8/10

Dalsi povedeny WWII kousek se skvelou dobovou atmosferou a originalnim napadem. Charismaticky major Lee Marvin musi vycvicit bandu 12ti odsouzenych zlocincu pro sabotazni akci primo v jadru nemci okupovane Francie na stylovem Nazi zamecku. Pokud mezi bandou mate navic psychopatickeho Kojaka, retardovaneho Donalda Sutherlanda, rebelujiciho Johna Cassavetese, nebo Charlese Bronsona, je to docela slusne naslaply tym se kterym se nudit rozhodne nebudete. 7/10

Je az zarazejici, jak muze z dua filmu natocenych o stejnem konfliktu, stejnym reziserem, stejnym producentem a ve stejnou dobu byt jeden o tolik lepsi. Vsechno co nefungovalo ve Vlajkach zde funguje vyborne - prostredi, herci, scenar, vse lepsi o 200%. Chytne vas to, atmosfericky pohlti a vy jen naplno prozivate napinave osudy japonskych vojaku oblehanych na ostrove Iwo Jima. Navic potemnela piano hudba Kylea Eastwooda je mnohonasobne pusobivejsi, nez ty staromilne rolnicky Clinta ve Vlajkach. 8/10