GodComplex

Cary Grant bez sveho tradicniho saka a naopak opijejici se na opustenem ostrove v tichomori? Parada! Uz tohle mi staci ke stesti, k tomu jeste spousta letadel, ponorky, lode a kvalitni dialogy. Story sice neni buhvico a Leslie Caron rozhodne neni top class femme fatale na ktere je Cary z vetsiny svych filmu zvykly, ale je to jedno, protoze jedine o co jde je si uzit party s Cary Grantem na exotickem ostruvku. 7/10

Excelentni a neskutecne zabavne Cameron/Arnie combo proti kteremu je jakykoliv James Bond naprosto druhorade maslo. Skvela akce, na koni jezdici a non-stop hlaskujici Arnold, sexy Tia Carrere, hudba oblibence Brada Fiedela... toho bohuzel prace na True Lies a diktatorska spoluprace s Cameronem natolik deprimovala, ze to byl jeden z jeho poslednich soudtracku a nedlouho na to se na filmovou hudbu komplet vybodl. Navic zde byl uz citelne tlacen do klasictejsi orchestralnejsi formy, kdy si nemohl tak vyhrat s oblibenymi syntezatory, ale i tak kvalitni prace. 8/10

Nejlepsi film Sofie Coppoly je Lost In Translation, na tom se vetsina lidi shodne a Sofie uz zrejme byla otravena z toho, ze ji to vsichni predhazovali, tak udelala Lost In Translation 2, ktere se ale odehrava primo doma v LA. Problem je v tom, ze kombinace Billa Murrayho s exotickym Tokyem byla to, co ten film delalo tak skvelym, takze hned jsme o uroven niz. Dalsi lehke minus bych videl v tom, ze Sofia je precijen specialistka na zenske hrdinky a jejich mentalitu, kdyz se snazi psat muzskou perspektivu, tak to dopadne hur, kdy povrchne predhazuje, ze chlapek = stripterky a ferrari (i kdyz uznavam, ze to cerne ferrari bylo hodne v pohode.) On i ten vyber soundtracku je celkove povrchnejsi, takze zatimco i ve slabsi Marii Antoinette Sofia ukazovala dobry vkus v podobe The Cure, New Order, nebo Aphex Twin, tak v Somewhere to skoncilo u podstatne mainstreamovejsich kousku typu Foo Fighters a Gwen Stefani. Nic z toho ale nemeni fakt, ze ta meditacni indie sablona funguje i zde a Somewhere je dalsim povedenym a shlednuti-hodnym kouskem Sofie. Napr. masazni scena byla dobrej joke. A mimochodem - Stephen Dorff v tomhle filmu vypada 1:1 jako Dennis Quaid za mlada. Ve vysledku je to presne na pomezi 3 a 4, tentokrat budu hodny. 7/10

Tak totalne naspeedovanou zenu jakou zde predvadi Katharine Hepburn uz jsem dlouho nevidel. K tomu krasne zmatkarsky Cary Grant a 1 pekny leopard. Vyborna crazy komedie z 30. let, ktera ma tak rapidni tempo a promakane dialogy, ze na to drtiva vetsina soucasnych komedii muze jen nevericne cumet. "The love impulse in man frequently reveals itself in terms of conflict." 7/10

Kdyby ten film bylo dilo Shakespeara, nepochybuji, ze by me to (jako vzdy v jeho pripade) spolehlive unudilo k smrti. Tohle ale neni od Shakespeara, nybrz O Shakespearovi, takze to tam sice nudou zavani, ale stale se to da a funguje to vlastne jako povedeny Shakespearuv biopic. Joseph Fiennes v hlavni roli si sice o nejake sympaticnosti muze nechat jen zdat a kdyz se tam jeste objevi to poleno Ben Afleck, vypada to na pradny maler, ale nakonec to tak nejak dopadne, ze je vse ok. Veskera Oscarova slava (7 kousku? jako coze?) sice opet totalne mimo misu, ale tak uz to holt chodi. 5/10

Ten film je sice tak moc oldschool (1938), az me to vylekalo (zacatek svym rychlym strihem nema daleko ke klasicke grotesce), ale nastesti se vse brzy srovna a mate pred sebou ukazkovou romantiku s klasickym konfliktem dvou protilehlych socialnich vrstev odehravajici se v grandioznim sidle, v cele s Cary Grantem za mlada, ktery tam dava i regulerni salta. Dokud se vedle nej mota ta blondyna, mate pocit, ze neco neni v poradku, ale jakmile se na scene objevi dokonala Katharine Hepburn, tak je vymalovano. Alespon v tech starych filmech vyhrava laska nad prachama, kdyz uz to nefunguje v realite. 7/10

Audrey Hepburn je fakt uzasna, jeste jsem s ni snad nevidel film, ve kterem by nebyla totalne k sezrani, neni to jen tim jak je roztomila, ale je fakt zabavne sledovat jak hraje (ten vtip s Hitchcockem byl dokonaly). Producenti maji ve zvyku k ni davat do tandemu nejsympatictejsi hollywoodska esa dane doby typu Gregory Peck, nebo Cary Grant a je nutne podotknout, ze Peter O'Toole na ne nema, nebo lepe receno - na romantickou roli sympatickeho elegana se nehodi. Jinak ale super, prostredi umeleckych del, zabavne tema vloupani do muzea a vsudypritomna Audrey, to vlastne nemohlo dopadnout spatne. 7/10

Ocekavat od toho valecny film by byla chyba, protoze vlastne jedine co to s tim ma spolecneho, ze se to odehrava PO valce. Trio veteranu se vraci zpet domu a vyporadava se se zaclenenim do klasicke civilizacni reality. Klasicky Oscarovy hype tomu opet prilis nepridal, protoze cekate buhvico a ono to neprijde, ale minimalne ocenuji autentickou retro atmosferu. Ne nucenou, ne pro filmove ucely prirpavenou, ale skutecnou retro atmosferu dane doby (rok nataceni 1946). 6/10

Podle Stephena Kinga nejstrasidelnejsi film vsech dob. Tak daleko bych nesel, ale atmosferu to ma rozhodne krajeci. To temne rozladene piano nema chybu, Henry Mancini me po Sarade uz po druhe v rade presvedcuje, ze to mel v sobe. Cely film ma uzasne dobovou 60's atmosferu a Audrey Hepburn hrajici slepou je k sezrani. Je to minimalisticke (adaptace divadelni hry), ale o to vic klaustrofobicky mrazive a napinave. 8/10

Dalsi z tech oldschool klenotu, po kterych se vyplati patrat. Uzasny retro mix zanru - chvili je to zabavna komedie s vtipnymi dialogy, hned na to chytry scenar rozviji napinave patrani po pravde, hraje k tomu excelentni spionazni hudba a hlavne ti herci. Duo Cary Grant a Audrey Hepburn se prebiji jen tezko, protoze by si spolu mohli oba otevrit spolecnou tovarnu na sympaticnost, ale i ta plejada dalsich hercu je super. Sarada misty pripomina bondovky, hodne mi to evokovalo hru "No One Lives Forever" a predevsim pusobi velmi Hitchcokovsky, nicmene jsem si ji paradoxne uzil vic, nez vetsinu Hitchcocku. 9/10