K.I.N.G.

Někdy na 2. stupni základní školy mě zaujalo televizní vysílání této trilogie. S obrovským nadšením jsem sledoval tento film. Hrozně jsem se pak těšil na dobrodružství, která mě čekají v dalších dílech. Už jsou sice pryč ty časy, kdy mě Back to the Future naprosto pobláznilo, nicméně i v dospělosti je to pro mne velkolepá podívaná, na které oceňuji třeba i to, že dovede člověka strhnout k napětí i přesto, že už ví, co bude následovat. Pokud dokážete podstoupit odložení nedůvěry a překousnout třeba i iritující Martyho nepřizpůsobivost vůči časům, ve kterých se octl, čeká vás fascinující zážitek.

Dokumentární část byla docela dobře udělaná a zabírá i vnější okolnosti přechodu z akustických nástrojů na elektrické, což bylo zajímavým podtématem. Nicméně koncertní skladba „Call It Anything" mně málem nudou vyhřezla vnitřnosti. Nesnáším hudbu Milese Davise, potažmo i jazz jako takový, i když dokážu uznat jeho kvality. Možná na něj jen zatím nejsem dost starý. Uvidíme za takových, řekněme, 50 let...

Před devíti lety, kdy jsem tento film poprvé viděl, v době, kdy se tak nějak začínal přetvářet můj filmový vkus, už tehdy jsem si uvědomoval, že toto dílo opravdu stojí za to. Citlivá Kachyňova režie dělá z tohoto snímku jeden z nejkrásnějších českých filmů 70. let a Liškova hudba, ta snad, jako obvykle, ani nepotřebuje komentář. Vizuálně i formálně silný a nádherný film.

Po těch letech, co jsem film viděl naposledy a jednou jedinkrát jako adolescent, jsem si z něj pamatoval jen střípky, ale už tehdy se mi velmi líbil, což dokládá mé zdejší hodnocení, které nyní nemusím měnit. A po nynějším zhlédnutí je jasné, že se jedná o možná nejlepší blockbuster všech dob. Spád je zde neuvěřitelný, trikově je film několik let popředu, i když samozřejmě nyní už dobře víme, že podoba některých předmětů v reálné budoucnosti nevyšla, jak to tak u sci-fi bývá, úplně podle představ tvůrců a je tu např. i ten skvělý herecký výkon uhrančivého záporáka Roberta Patricka. Snad se mi někdy dostane relevantního porovnání alespoň s prvním dílem, který jsem naposledy viděl zhruba stejně dávno. Terminator 2: Judgment Day nemá příliš slabin a i když se rádi potápíte do hlubin logiky, tak tady ji nakonec najdete, ale jde tu spíše o to, užít si velkolepou, strhující jízdu nejlepšího amerického áčkového akčního filmu, co kdy vznikl.

Dát do role Carrie nejhezčí dívku ze školy je opravdu donebevolající, ale film i přes obvyklé debility dnešních hororů celkem solidně plyne, takže tady za slušné dvě.

Dokument, který může plně uspokojit jen lidi, co si Bowieho hudbu vůbec nezaslouží. Místo snímku si můžete také přečíst oficiální obsah distributora.

Král debilních textů na poli nekomerční hudby a jeden z jeho mnoha výstřelů do prázdna. Jeho nudilská kapela Illustratosphere mu šla pěkně na ruku. Ale pořád hudebně ne tak otřesné jako Předpokládám.

Jestli je psychothriller What Ever Happened to Baby Jane? něčím opravdu výjimečný, tak jsou to především exkluzivní herecké výkony od všech zúčastněných. Celkově se jedná o skvělou filmařinu. Dokonce bych se nebál říct, že to je film evropských kvalit. I přesto mi po prvním zhlédnutí (někdy před pěti lety) toho z něj příliš v paměti nezůstalo, spíše jen hlavní kostra, a tak jsem si celou tu mozaiku skládal v hlavě znovu. To dílo zůstává i po tolika letech pořád nevyčpělým, řízným nervákem a fakt, že obě hlavní ženské postavy byly rivalkami i ve skutečnosti, tomu jen přidává na děsivosti. Kdo by mohl říct, že film o dvou stárnoucích sestrách nemůže být pecka. Myslím si, že se tento snímek sice nikdy nedostane mezi mé zamilované pětihvězdičkové, ale co se mu dá ve skutečnosti vytknout? Víc už z toho prostě nešlo, tohle je delikatesa. "But you are, Blanche. You are on that chair! ****

Nemám trpělivost s lidmi, kteří píšou, že je to moc sladké nebo málo hluboké. Tohle jsem chtěl o Vánocích skoro opětkovat.

Jedna z nejslabších skladeb na albu plném hitů "Automatic for the People", pokud ne vůbec nejslabší, už si nepamatuju přesně. Rozhodně jedna z lacinších písní kapely R.E.M., takový gympl. Myslím, že pro někoho by mohla být důvodem k nenávisti vůči této hudební skupině, už i díky tomu, jak je a byla přehrávána v rádiích k smrti, ale mně se líbí. Ke skladbě byl rovněž natočen poměrně dobrý, jednoduchý videoklip.