Chewy

Po musí žezlo předat dál, své vysněné a oblíbené povolání nahradit novým postem, nic menšího, než se stát duchovním mistrem. Hravá jednohubka, kde nesekunduje Pět postrachů, kteří mi nijak nechyběli. Animaci a stylu není co vytknout. Po se nikdy nerovnal nejlepším animákům, ale vždycky byl fajn nadprůměrem, který balancoval mezi 6-7/10, 3*.

Vášní rozdmýchaná spirála duelů, kde je čest více než život. Jednoduchá a krásná dobová výprava se zábavnými a intenzivními souboji, skvělým rytmem a přirozeně zakomponovaným přesahem. Teda pokud film budeme hodnotit jako historické drama o stereotypně vykreslených mužích a vykonání pomsty v domění, že se jedná o čest. Marie-Rose Astié byla totiž opravdu zajímavá osobnost. Každopádně v jednoduchosti je krása a jako svědectví mánie duelů sloužícím ke přím o egu je film skvělý. Elegantní, 9/10, 5*.

Ritchie, nesourodá sebranka “antihrdinů” a vládou neschválená vojenská operace. Parádní obsazení s osvalenými sympaťáky v čele jako kati nácků při první misi speciální jednotky. To zní jako recept na zábavný film a důvody proč máme Guye rádi. Jenže je to roztahaný, nudný a nevýrazný. Svižný cool vibe to nemá ani trochu a vlastně bych kohokoliv nedokázal přesvědčit, že to natočil režisér tak výborných a výrazných kousků. Nevýrazný a neurážející lehký nadprůměr s nezáživnou akcí, u kterého doufám, že to není další z hřebíčků do kariérní rakve Cavilla. 6/10, 3*.

Zapomenuté bistro uprostřed ničeho jako nedobrovolná zastávka několika postav a jedna taška peněz. Premisa je jasná. Komorní festivalová záležitost s jasně rozeznatelnými zdroji inspirace, která nepřekvapí, nestrhne dialogovými výměnami mezi odlišnými, ale nedostatečně zajímavými charaktery a šachovnice se vyčistí bez šťávičky. Jako prvotina technicky skvělý a sympatický, s lehkou nadsázkou 6/10, 3*.

Těžko se obejít bez zmiňování a srovnávání s Fury Road, která před lety s mnoha šťastnými proměnnými byla malý zázrak s pár mouchami. Vyšinutá a nekompromisní akce s přepravou křehkého harému bez vysvětlení fungování  světa a jakékoliv hloubky. Furiosa na to jde jinak a je potřeba se na to připravit. Celým mládím táhnoucí se chuť po pomstě  do jejího vykonání je rozložena do několika kapitol. Režisér představuje vrstevnatý svět s jeho řádem/ekonomikou a seznamuje nás s hlavními postavami, které oproti dílu předchozímu můžeme považovat za komplexnější. Vychvalované duo je víceméně ok, Chris předvádí to, co jsme viděli ve Zlých časech a Anya, nevím proč, místy mi nesedla. Akce tu je, stejně jako pár dobrých nápadů, třeba jako když se boj dostane do vzduchu, ale není tu žádná natolik památná scéna jako ve Fury Road. Opět specifický vizuál, který nemusí každému sednout a kvalita efektů je viditelně kolísavá. Takže IMAX fakt řešit nemusíte, když už, řešil bych špičkové ozvučení. Největší přidanou hodnotou snímku je to, že za tím stojí 80 letý stařík s jasně dravou vizí a dopřává nám na stará kolena ujetý, jasně autorsky rozeznatelný post-apo. Což je asi důvod proč mé hodnocení je 4*, 7/10. Příště bych se rád díval na Hardyho Maxe.

Svěží urban creepypasta, která i přes svou krátkou stopáž nikam nespěchá a na děsy si musíte počkat. Přitom necpe prvoplánové lekačky, žádný gore a hnus (až na epileptickou výjimku). Obejde se to bez mytologie a naštěstí se nekomentuje Generace Z. Příběh jde premise naproti, neokoukaná tvář se vyrovnává se ztrátou blízké a objeví se možnost komunikovat s duchy přes párty artefakt. Pár pěkných záběrů a nápadů v obecně vydařené, jednoduché prvotině. Hororový subžánr to má prostě těžký, fandím totiž divnotvorbě Ari Astera. Místní nadšení chápu. 3*, 6/10.

Pokud vám selhávají životní funkce a opouští vás život jenom při pohledu na digitální pavouky, tak pak ano, Havěť se dá považovat za horor, který si pravděpodobně užijete. Vaše arachnofobie je přímou úměrou prožitku zábavnosti a strachu. Jinak v sále panoval smích. Jsem na tom podobně jako paní Wu-chan domácí, trpím až když mi to skočí do obličeje. S přibývajícím časem se vytrácí smysl chování pavouků i jejich děsu, stejně jako u WTF finále. Rád bych pochválil prostřední potyčku s policisty, která působila víc klaustrofobicky, hekticky a zle, než celý zbytek filmu. 4/10, 2*.

Za pytel buráků (nebo bobrů) pár přáteli pořízená černobílá groteska plná série gagů, která má být poctou žánru. Nedobrovolně opuštěný alkodýchánek jako příležitost stát se profi zálesákem s vidinou nového cíle. Mrtví bobři za toxic holku, která to umí rozjet u tyče (thewitchofwonderlust IG, kdyby náhodou). Prakticky jako videohra Don't Starve s bizarním humorem pro otrlé diváky. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem se nebavil a upřímně nezasmál. Taky jsou tu ale trapnější gagy a stopáž tomu nepomáhá. Čas od času výraznější bizár neuškodí, 7/10, 4*.

Minimalistická poetika o každodenních radostech, držení se rutin s melancholickým nádechem a kontrasty/stíny. Úvod je tichý, skoro dokumentární pohled na život bez komentáře, až s přibývajícími interakcemi se poodhaluje osobnější vhled do dění. Hudba trefně napovídá o rozpoložení málomluvného hrdiny. Někomu to bude připadat mdlé, dokonce úmorné. Užil jsem si to, milý a emocionální 8 z 10, 4*. P.S. Po hlavních titulcích vás čeká vzkaz.

“Nihilismus je sexy slaninka?” Jasně, zápletka je správně laciná a dělá medvědí službu tomu všemu dění okolo. A to okolo je skvělý. Romantika s komedií funguje výborně. Nevzpomínám si, kdy bych si takhle výraznou fungující chemii mezi hlavními postavami užíval a fandil jim jak culící se školačka. Krasinski mi tohle bude muset odpustit, ale tohle duo chci znovu. U akce je znát, že natáčení muselo být zábavou, stejně jako film samotný. Jo a díky za vztyčený prostředníček akademii za chybějící kategorii pro kaskadéry. Podařený odlehčený feel-good. 8/10, 4*.