Forman vs. Forman

Pro někoho, kdo neví o Formanovi vůbec nic, může být tento film dobrým úvodem k životu a dílu, ale z širšího hlediska (tj. bez nějakého obecného přínosu, objevnosti atd.) je to neúspěch a zklamání. Paní Třeštíková se spokojila s pouhou rekapitulací bez nějaké hlubší reflexe nebo snahy říct něco ještě nevyřčeného (k čemuž lákal slibný název s konfliktní předložkou "versus", který se ale ukázal být jen pouhou neobsažnou referencí na mnohem zajímavější dokument Chytilová vs. Forman). Výsledkem je tedy pouhý sestřih známých záběrů; výsledkem je kompilace, v níž mluví jen Forman (ať už sám nebo prostřednictvím textu čteného jeho synem, což je navíc paradoxní vzhledem k úvodní poznámce, že se Forman nerad soustředí sám na sebe) a na jejímž vzniku mají největší podíl již zmíněná Chytilová, Vojtěch Jasný a další primární autoři, bez nichž by Třeštíková neměla co stříhat. Paní Třeštíkové se sice podařilo vytvořit poměrně ucelený kompilát, který drží tvar a sám o sobě dal jistě hodně práce, ale nejsem si vůbec jistý, jestli takto vynaložené úsilí stálo za to. A vlastně i ti, kdo o Formanovi neví vůbec nic, budou tímto filmem ochuzeni, či dokonce oklamáni, protože Formanův život se zde omezuje rokem 1996: I když některé filmy byly doslova odbyty alespoň kratičkou zmínkou (Ragtime), Muž na Měsíci a Goyovy přízraky byly vynechány úplně (a stejně byla ignorována Dobře placená procházka). Tím se vlastně jen zvýraznila bezradnost závislosti na práci předchozích dokumentaristů a odsoudilo tento dokument k bezvýznamnosti. (30.10.2019)

Shrnující, dokumentární, sestříhané, decentní, celistvé, smutné, osamělé. Žádný nečekaný výsledek, ale citlivě a komplexně sestříhaný dokumentární medailonek jednoho z našich nejlepších českých režisérů. Dokument na mě působil hrozně osaměle a bolestně - touhu po svobodě a po domově promítal Miloš Forman do všech svých filmů. ..díky.. (KVIFF2019) (05.07.2019)

Měl kufr a střídal rodiny příbuzných. Komunismus zapříčinil, že velká režisérská jména a velcí intelektuálové nesměli točit, a tak je nechali s těmi studentíky z FAMU, ať si tam společně plkají. A to byla naopak výhra. Forman trpěl při sledování filmů plných z prstu vycucaných nesmyslů, chtěl ukazovat skutečný svět a reálné postavy. Čelní představitelka české dokumentaristiky si odskočila od tradičních časosběrných dokumentů a pokusila se o jednom z největších Čechů 20. století říct něco nového. Velký vypravěč s minimem režijních přešlapů se střídá s hlasem svého syna Petra (který mi přišel takový nemastný neslaný), dostaneme se do množství situací, všedních i stěžejních momentů Formanovy kariéry, vesměs jde ale o po sobě jdoucí montáž s několika sympatickými zajímavostmi. Takové tradiční poslepování všeho možného… Nějaká snaha o ozvláštnění či kreativitu tak chybí, ale nijak mi to ale u tvůrce neustále sžíraného pochybnostmi nevadilo. Navíc do hloubky se místy přeci jen dostaneme, třeba při Formanově samotě v hotelu Chelsea či při návratu do vlasti při natáčení legendárního Amadea. Škoda opomenutí nejnovějších filmů. (28.08.2023)

[KVIFF 2019] Dokument asi nejde udělat špatně. A nebo taky ne. Ale když se toho ujme královna českého dokumentu a její nejlepší tým, ta to jde. A když se vypráví o největším Čechovi českého filmu, je to pohádka. Nicméně je to i výzva. Ale taková, který když se splní, tak funguje skvěle. A tak to i dopadlo. Film bez dechu sledovali všichni a čekali, co se pěkného dozvíme ze zákoutí života génia. A zjistíme jak těžké to bylo, a jak se nad tím dokázal udržet i skvělý nadhled. Zde asi není moc co dodat okolo. Dokument jak má být. Slzy jsou na místě. Děkujeme, Heleno. Děkujeme, Miloši. (07.07.2019)

Definitivním vítězstvím tvůrců dokumentu je fakt, že do dokumentu dokázali zakomponovat názory slavných režiséru na maestra Formana, který český/československý film ve světě pozvedl o tři patra blíže k Olympu. Dokumentu nelze formálně nic vytknout, tedy možná vyjma Formanova sexuálního života, který vyprodukoval několik párů dvojčat. 80 % (09.03.2020)