Spider-Man: Napříč paralelními světy

Nářez plný nápadů. Oslava všech kreslířů a umělců, kteří každému z představených světů vtiskli výjimečnou a jedinečnou atmosféru. Akční scény jsou tak nabité, že budete chtít jít velmi brzy do kina znovu. Užít si je, studovat je. Ne však jen vizálem je divák živ a je třeba pochválit i scénář. Každá postava je skvěle promyšlená, má svůj minipříběh a vyvíjí se. Moudra, která Spider-mani/manky sypou z rukávů dávají smysl a baví  (protože Spidy je srandista), kazdý divák si zde musí něco najít. Mě se jako Petru B. Parkerovi taky narodila od prvního dílu dcera a jestli jsem v něm poznával svoje otcovské stereotypy? No jasně že ano, tak dobře jsou ty postavy napsané. Každý si tu něco najde. Má to i svou osudovost a nezvyklého padoucha, který to v jedničce zchytal koblihou a pak měl trochu smůlu. Z trdlovitého vědce a padoucha třetí kategorie až na zkázu celého multivesmíru snadno a rychle? No možná ne zkázu... možná, protoře si musíme počkat na trojku. No a shrnutí? Po reklamně na časopis Sluníčko to sešlápne plyn až k podlaze zvolní až v otevřeném závěru. - Tys ji vzal do další bitky? - Já? Ne. Dyťs to zakázala, takže ne. Vůbec. (04.06.2023)

Na tomto filmu se mi líbila spousta věcí, hlavně komiksový vzhled, úžasné akční sekvence a sladký fan service. Problém, který jsem s ním měl, je, že přestože se jedná o 2 části, tak velká část emocionální expozice byla natahována mnohem déle, než bylo nutné, a to prostřednictvím neinvenčních dialogových scén mezi Milesem či Gwen a rodiči. První hodina filmu je věnována tomu, abychom pochopili, že Miles je mladý muž, který hledá svou cestu životem (netuším, jak to některé mladší děti v sále vydržely, asi je jen fascinovaly křiklavé barvy). Lepší scénáristé by to mohli zpracovat mnohem zhuštěněji a stále by to mělo potřebný dopad. Vzhledem k tomu, že film končí v bodě, který působí jako přirozený začátek závěrečného třetího aktu, zanechal ve mně pocit zkratkovitosti. Jsem zřejmě jeden z mála, co nemusí seriály. Bohužel, za pár let už zřejmě nebude nic jiného ani v kinech... Očekávám, že až opadne prvotní mega reakce fanoušků a více obyčejných diváků odejde šokováno zprávou "to be continued", skóre na ČSFD výrazně klesne. Připadám si drsně, když to říkám, protože animace, soundtrack a postavy jsou úžasné! "Spider-Man: Napříč paralelními světy" je celkově dobrý film. Jen mi přijde, že se lidi chovají, jako by to byl nejlepší animovaný film, který kdy vyšel, ale to prostě není. Nedosahuje ani velikosti svého předchůdce. Snad to finále příští rok bude stát za to! /60%/ (02.07.2023)

Neuvěřitelně nahuštěný animovaný komiksový snímek čerpá z uvědomělého nadhledu, internetových memů, popkulturních narážek, dlouhé komiksové historie a z rafinovanosti, s níž tvůrci přistupují k frenetickým akčním scénám a k práci s postavami. Strhující audiovizuální obžerství nacpané nápaditými detaily, které si navzdory ultra-svižnému tempu, hromadě gagů a přehršli dynamické akce zachovává prostřednictvím příběhu dvou mladistvých superhrdinů a jejich rodinného zázemí i seriózní dramatickou rovinu, v níž vynikají naopak tiché emoce a pomalejší dialogové pasáže, jenž stojí na rodinných vztazích a na tématech osudovosti, dospívání a boje proti předurčenosti. (04.01.2024)

Velmi dlouho jsem svým způsobem trpěl. Akční scény vypadají suprově, ale je to hrozně rychle sestříhané, je tam toho tolik. Prostě TOLIK že se to nedá vše ani zachytit. Bude to nutně vyžadovat druhou projekci. S blížícím se cílem přibývá osudovosti. A hudba? Tu to má nejlepší co jsem slyšel za hodně dlouhou dobu. Ten soundtrack bych si dokázal představit poslouchat do omrzení. 70% (01.11.2023)

Z již naprosto vyždímaných Spider-Manovským motivů se to snaží vehementně vytáhnout alespoň kapku nějakého svébytného pojetí, díky čemuž si ovšem dost bezostyšně vypůjčuje témata a motivy z Ricka & Mortyho (Citadel of Spider-Mans, ztráta čerstvě nabytého pocitu individuality, protagonista obětí svého vlastní kánonu). Citování všelijakých memů, neustálé shazování se, mudrování a falešné twitterové teen-edgy statementy, kterými se častují permanentně postavy v průběhu všelijakých akcí, jsou zase taková ta otravná aktuální snaha udělat ten film za deset let nerelevantním, ale já to tentokrát prcám, protože existuje tady taková věc a to je divákův potenciál. Tady se může pořád mluvit o tom, co je filmařský potenciál, herecký potenciál, příběhový potenciál ve směru k tvůrcům, ale pak je tady ta míra toho, co je schopný všechno unést a vstřebat divák, když se to na něj začne sypat najednou. A tady přichází moje osobní superschopnost a to, že já jsem schopný a ochotný vstřebávat najednou opravdu hodně. Dokonce v tom nacházím potěšení a o to víc mě mrzí obvyklá prvoplánovost a prostota obrazu většiny současných akčních filmů. Nicméně jednou za pár let dorazí něco jako Bekmambetovy Denní a Noční hlídky, Wanted, Bad Boys II, Fury Road či Transformers u kterých si spousta lidí říká, že dobrý, ale už je z toho trochu bolí hlava, zatímco já mám šťastně krvavé oči, slinu v koutku a zvuk vytočenej tak doprava, až je doleva. Z tohohle hlediska je pro mě zážitek s Across the Spider-Verse monumentálním naplněním, během kterého jsem vydechl tak dvakrát. Desítky plánů, diváka objímací pojetí prostoru, permanentní hlediskové i stylistické změny vyprávění, ta halda věcí co se děje v každém záběru, jak je to rytmizované do hudby (mimochodem pečlivě a velmi diverzně vybraný soundtrack, který naštěstí nikdy nesklouzne k parazitování na zavedených hitech) a hlavně jak každý záběr je v nepředvídatelném pohybu. A téměř vůbec se to v tomhle nezastaví. Když naběhly závěrečné titulky, regulérně se mi klepaly ruce. (31.08.2023)