Ochránce

Musím s pot(d)ěšením konstatovat, že jsem právě viděl asi nejlepší a sociologicky nejkomplexnější seriálový tuzemák od dob, co Jardu Dietla jeblo při tenisu. Tuzemák, po kterém se teď nepochybně ozývá ze sboroven a kabinetů napříč základním a středním školstvím orgasmické funění všech těch dlouholetých profesních afektů, doprovázené nadšeně hlasitým poplácáváním busty Ámose, protože někdo KONEČNĚ!!! upozornil na ty jejich zemí točící problémy a léta brutálního strádání při mentorování mravně i intelektuálně degenerujících rozmazlených fracků, retardérů, čmoudů, socek a ostatních asociálů. Tuzemák, který na vytýčeném mikroprostoru s lapidární genialitou dokonale vykresluje jakoukoliv zahrnutou figurku, parádně nastavuje zrcadlo na všechny strany, přičemž neřeší, nepřepíná a zůstává famózně nestranný, a který je dozajista schopen nasrat kompletní stádové spektrum od neomarxistů po nacisty, od dementů až po trojité magistry s postgraduálem z FFUK. Standardně kožený cukrouš děda Lukáš, jemuž patrně v krizi středního věku kapku zprasili to chirurgické zvedání očních víček, a tak místy dost děsivě kulí, až máte pocit, že každou chvíli zahouká, otočí hlavu o stoosmdesát a vrhne se po nějakém hrabošovi, v podstatě jen zestárnul a povýšil ze Třetího patra, ovšem role jen relativně morálně ukotveného slušňáka a správňáka s precizní sametovou dickcí a strojově artikulovanou palackého češtinou mu tentokrát sedla jako Sagvan do ghetta. Ono celé to staroškolské obsazení je téměř až luxusní, od nádherně slizkého ministerského loutkaře Neužila (To byl vtip, Jardo, plesal jsem!) až po ostříleného soudruha Vladyku, ale všem jim z lehkostí nasral na hlavu a ukradl reflektory naprosto fantastický Řezníček v životní roli maloměstského lidového mudrce ze superbu. Prostě scénáristický i exekuční sqost, jímž veřejnobezprávní bandita zase na chvíli ospravedlnil vybírání výpalného od každého, kdo zvládne vyslabikovat slovo TE-LE-VI-ZE, i když vlastní jen ustřiženou anténu. (11.11.2021)

Dojem po prvních dílech už jsem si až do konce neopravila. Jde o polopatické ilustrování autory zbádaného hořkého stavu věcí ve školství, o epizodické demonstrace žalostného statu quo, znázorňované na přehledných exemplech, podložené statistikami a zakončované melodramatickými věnováními. Propojené chabou a stejně schematickou linkou osobního života hlavního hrdiny antihrdiny. *** Záměr asi záslužný, provedení nicméně chabé. I jako vzdělávací materiál pro středoškoláky k rozborům v hodinách občanky by mi to připadlo příliš... účelově strojené. Raději než tohle bych s nimi rozebírala skutečné, nesimplifikované případy - anebo pravá umělecká díla, protože obojí v sobě má nezjednodušitelnou komplexitu, hloubku a šíři kontextu, kterou tenhle divný seriál - panoptikální sled schematizovaných problémů ve školství a výchově - neskrývaně postrádá. Co je to za formát a žánr? Krimi ani drama rozhodně ne. To už dramaturgové diváky a jejich schopnost rozumění a vnímání tolik podceňují, že si troufají předkládat jim takovéhle hybridní bezduché formáty na půli cesty mezi nejapnou edukací a bezkrevnou zábavou, na hony daleko od nervního umění, kterým to klidně mohlo být? Nechává mě to upřímně na velkých rozpacích... *~ (17.03.2022)

Zpočátku mi Lukáš Vaculík tak úplně do role školského ombudsmana neseděl. Zvykla jsem si na něj až ke konci, když začalo Pelánovo soukromí více rezonovat s jeho pracovním životem. To mi došlo, že byl Lukáš pro postavu, kterou hrál, vybrán naprosto skvěle. Řešení školských případů, které seriál nabízel, vyznívalo často nejednoznačně, a to se mi líbilo, protože bylo nad čím přemýšlet i po skončení jednotlivých dílů. Klidně bych brala i pokračování, myslím, že těch témat je dost. (07.12.2023)

Na tomto seriálu je boží jedna věc. Dokazuje, že je úplně jedno, zdali hlavní postava a její činy jsou reálné nebo ne. Stačí mít výborného scénáristu, dát tomu sociální přesah, a máte prakticky vyhráno. Co díl, to perla. Příběhy, které se zakládají na skutečných událostech. Dění, které může potkat kohokoliv z nás a racionálně uvažující Lukáš Vaculík, který se tomu snaží dát ten správný lidský nadhled. Já byl nadšen. Na seriálu je vidět ta píle všech, co na něm dělali. Výborná znělka nebo perfektní melancholická atmosféra vrcholící v osmém díle, který byl zároveň i top. Dále série hereckých es, kteří tu jsou, aby se v některých dílech jen párkrát mihli, ale stvrdili tak tím kvality samotného seriálu, ale i vtipně ukecaná vsuvka geniálního Pavla Řezníčka, který coby panský kočí ombudsmana vlastně v té době neměl ani řidičák. Na druhé straně pak i to politické spektrum, kde tu nonšalantnost, ale zároveň i politickou kriplovitost dokonale vystihl Jarda Plesl. Tady se to prostě ve všech ohledech povedlo. Seriál, který má co říct, co předat a třeba i položit otázky tam, kde je potřeba. Zde tak dávám České televizi jednoznačně palec nahoru a víc podobně kvalitních záležitostí. (14.03.2022)

Konečně seriál, který má nesporné evropské kvality a může zaujmout i diváky za hranicemi tuzemského písečku. Pečlivě nasvícené problémy českého školství, které zpravidla mají svůj reálný předobraz, díky čemuž jsou uvěřitelně (a často i víceznačně) podané. Překvapivě dobře a civilně hrající Vaculík, jehož problematický soukromý život vnáší do děje další vrstvu ambivalence a vlastně i lidskosti. (08.11.2021)