Reklama

Reklama

Dvouproudá asfaltka

  • USA Two-Lane Blacktop
Trailer

Obsahy(1)

Dva vyznavači rychlé jízdy – řidič a mechanik – v chevroletu z roku 1955 a muž středních let v zánovním žlutém Pontiaku GTO se náhodou potkají na silnici směřující odnikud nikam. Jejich závod napříč americkým Jihozápadem podle toho vypadá: je totiž lhostejným setkáváním a míjením v krajině, jež je za předním sklem nekonečně vzdálená. Zamlklá, podmračená stopařka by byla dobrou cenou pro vítěze, kdyby mohl existovat a kdyby ona nebyla zajatkyní vlastní svobody. Společnost Universal snila o „další Bezstarostné jízdě“, ale dostala něco víc. Nízkorozpočtová road movie je mrazivou odpovědí režiséra Monteho Hellmana (na filmu se podílel i jako střihač) na romantické okouzlení dlouhovlasými hrdiny na motorkách. Putování bezejmenných protagonistů (v podání hudebníků Dennise Wilsona a Jamese Taylora a Hellmanova oblíbeného Warrena Oatese) má výrazný existenciální rozměr: závod beze smyslu a bez konce je silným obrazem odcizení a nevíry v budoucnost Ameriky na počátku 70. let. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (49)

Joe321 

všechny recenze uživatele

Two-Lane Blacktop mi ležel na disku už druhým rokem. Nějak se mi do toho nechtělo. Dneska jsem chytil chuť na nějaké ty sedmdesátky a konečně jsem se k němu odhodlal. Paráda. Romantická představa sprintů, která mi seděla o to více, jelikož kamarádi právě podobně přestavěli starou Oktávii. Nedialogy skvělé. James Taylor je krom skvělého muzikanta i ucházejícím plachým hercem. To samé platí pro Beach Boye Dennise Wilsona. -"You can never go fast enough." ()

Douglas 

všechny recenze uživatele

Kdyby se dělaly statistické žebříčky využití žánrových modelů v období nového Hollywoodu, road movie by měl určitě nezanedbatelné zastoupení. Cesty bez konců nebo s konci zásadně se rozcházejícími s představami cestujících, ztráty ideálů, destrukce snů a deziluze... model jako stvořený pro vymezení se vůči happyendovému systému a klasickému hollywoodskému vyprávění v předchozích desetiletích. Dvouproudá asfaltka Monteho Hellmana je film už definitivně zbavený iluzí o svobodě, které jsou tak charakteristické pro Bezstarostnou jízdu. ___ Ve filmu o řidiči, mechanikovi, jedné stopařce a životem unaveném řidiči se vlastně většinu času mluví o zoufale nekonkrétních věcech (s výjimkou tematiky automobilizmu) a o žádném skutečném explicitním poselství nemůže být řeč. Nikdo nikam nesměřuje, cíl cesty je stanoven náhodně a samotný závod mladíků ve vlastnoručně sestaveném automobilu s mužem v zánovním GTO sice pohání vyprávění kupředu, ale ani on není ústředním tématem filmu. Proces cesty je důležitější než cíl a její důvody zůstávají utajeny... ___ U řidiče GTO sice můžeme hypotetizovat, nakolik jde o únik před zodpovědností či traumaty civilního života. U něj je ale každý pokus vytvořit si představu o identitě předem odsouzený k zániku, protože kdykoli vezme nového stopaře, vypráví sice jen a jen o sobě... a pokaždé úplně o úplně jiném „sobě“. S každým stopařem se mění řidičova identita, až nakonec nemá žádnou a jedinou konkrétní touhou je snaha zaujmout mladou stopařku, která posádky obou automobilů spojuje. ___ U stopařky a dvou mladíků už je soukromé pozadí potlačeno úplně a představy o nich si vybudováváme na základě chování v různých situacích, aniž bychom dostali šanci vytvořit si skutečný obraz postav a jejich motivací. Nemají minulost, o budoucnosti hovoří jen neurčitě a přítomnost je konstruována na základě všednodenních událostí bez pointy. Není důležité, kde jste, kdy jste a proč jste... ale prostě tam jste. Jedete, závodíte, pohybujete se zkrátka kupředu a vytváříte si provizorní cíle. ___ Ukázkovým příznakem „dočasnosti“ ve světě Dvouproudé asfaltky je mladá stopařka, která sice figuruje v pokusech postav vytvořit si konkrétní představu o vlastní budoucnosti, ale nakonec stejně každého opustí a stane se součástí přítomnosti někoho jiného... a zůstane po ní jen batoh. A postavy jedou dál, protože co jiného by měly dělat? Představa o budoucnosti se přepíše stejně snadno jako s každým dalším stopařem vytvářená představa o minulosti. A zůstává jen cesta... ___ Dvouproudá asfaltka je naprosto deziluzivním filmem, který je tak nesnadno uchopitelný a otevřený konstrukci implicitních i symptomatických významů, že se nakonec stal nepřijatelným pro západní i východní svět. Jistě, zakázat film, který produkuje nevhodné významy, je zřejmě za politicky vypjaté situace z ideologického hlediska vhodné. Zakázat film, který ve své indiferentnosti nabízí volné pole pro konstrukci jakýchkoli významů, je ale nezbytnost. Alespoň myslím, ve své apolitičnosti s podobnými soudy nakládám velmi opatrně. ;) ___ Každopádně podobně uvědoměle indiferentní film je ideální objekt ke zkultovnění. A to se Dvouproudé asfaltce bez debat povedlo... () (méně) (více)

Reklama

Shadwell 

všechny recenze uživatele

Šedesátá léta byla „úžasným časem“ pro Ameriku i pro zbytek světa – Vietnam, rocková hudba, studentské nepokoje, Léto lásky a první let na Měsíc. Ničila člověka z vnějšku. To v sedmdesátých letech přišla očista vnitřní, existenciální. Two-Lane Blacktop je prostorná, leč spartánská předzvěst Lovce jelenů, Rychle a zběsile, smutný bratr Vanishing Pointu a též speeďácky nadsazená fascinace Ameriky autem... i když ona Amerika je tak velká, že se bez něj nikam nedostanete. ()

Superpero 

všechny recenze uživatele

Plyne to odnikud nikam. Dvojice magorů do aut nabere stopařku a vydělávaj si závoděním. Začne to mít šťávu, až když potkají Warrena Oatese a dají si závod až do Washingtonu. Z celého závodu se pak stane taková road movie a ke konci jde obou posádkám víc o udržení holky ve svym autě, než o výhru. Hlavní hrdinové byli dost nevýrazní, ale chorobný lhář Warren Oates srší charismatem a fakt jsem mu přál, ať to vyhraje. ()

Javad 

všechny recenze uživatele

< „Ide o to udržať sa v pohybe uháňaním po zemi. Pre udržanie vyrovnanosti musíš mať chuť cestovať. Inak sa zrútiš." > Čistokrvné road movie so všetkými pre a proti. Celý film sa závodí (Chevrolet 1955 vs Pontiac GTO) o to kto príde skôr do Washinton D.C., samotný závod nie je však taký podstatný... ()

Galerie (36)

Zajímavosti (5)

  • Natáčení probíhalo od srpna do listopadu roku 1970 po dobu 8 týdnů. (Mertax)
  • Původní stopáž filmu byla tři a půl hodiny. Kontrakt však donutil Hellmana setříhat snímek na 102 minut. (Mertax)
  • V roce 2012 byl film zařazen do Národního filmového registru USA, který je součástí knihovny amerického Kongresu. (Snorlax)

Reklama

Reklama