Zloba - Královna černé magie

Avatar style. Zloba opravdu vypadá jakoby se vypravila na Pandoru a ve stylu moderní Sněhurky se nám snaží namluvit, že ta chechtající se potvora měla na krále pifku oprávněně. A ono to funguje. Angelina hraje výborně a tak zamrzí docela nevýrazný Sharlto Copley (upřímně ale neměl moc co hrát). Nevím jestli to modernizování bude fungovat věčně a u všech pohádek, ale zatím to celkem šlape. (26.08.2014)

Zloba mi dala téměř vše, co jsem kdysi čekal od Sněhurky s Julií Roberts v roli zlé královny. Notoricky známý příběh nápaditě obrácený naruby, magický svět, v němž se pohádkovost setkává s temnějšími fantasy záležitostmi, úžasnou hlavní postavu, na které pochopitelně vše stojí. Angelina Jolie je v hlavní roli skvělá. Velmi jí to sluší, nemá problém vyjádřit jakoukoliv emoci, a každý její úsměv (není jich mnoho, ale jsou) je doslova a do písmene kouzelný. Film se navíc může chlubit krásnou výpravou, neboť režírující nováček měl očividně hodně vizuálních nápadů a James Newton Howard zase vytáhl z rukávu povedený hlavní hudební motiv, triků je tak akorát a okatě digitální jsou jen občas. Vadila mi asi jen trojice víl kmotřiček, obzvlášť od chvíle, kdy přestaly být digitálními, naopak tolik propíraný zbytečný princ je vzhledem k původní pohádce (kde také neudělá skoro nic, protože většinu za něj oddřou víly) docela dobrý fór. (25.10.2014)

Kupodivu nejsympatičtější role, v jaké jsem Angelinu Jolie dosud viděla. :) A zároveň uznávám, že tato verze Šípkové Růženky je mnohem zajímavější a progresivnější než běžná pohádka. Fandila jsem Maleficent, plácala se do čela nad naprostou tupostí trojice víl a klela jsem nad krutým a zaslepeným jednáním krále. Ve zkratce - přesně tak by měla vypadat pohádka, která člověka pohltí a skutečně baví! Víc takových nevšedních pohádek, prosím. ~(4,3★)~ (26.01.2023)

U tohoto filmu jsem měl dlouho dopředu jasno v tom že ho chci vidět, jen jsem furt váhal zda nezkusím 3D, když jsem se ale dověděl, že film se u nás sice ve 3D bude promítat, ale jen s dabignem, bylo rozhodnuto. Jedním z důvodů proč jsem se na film těšil byla totiž naše milá mnohonásobná etnomatka Angelina Jolie, mám jí rád holku jednu ušatou a těch pár let co si dala od filmu pauzu mně zkrátka chyběla a já jí chtěl nejen vidět, ale i slyšet. Nejbohatší pracovnice Unicef se vrátila ve velkým stylu. Angie si vychutnává každou vteřinu před kamerou a postavu Maleficent si vysloveně užívá. Angie je tady naprosto překrásná a společné scény s Aurorou jsou z hereckého hlediska absolutní perlou filmu. Ty její postupné vnitřní emotivní proměny byly zahrány fakt oscarově. Další gejzíry mého nadšení vyprdly z vizuálního pojetí filmu. Obraz je skvěle vyvedenou kombinací fantazie dítěte (všechny ty příšerky, víly, atd. ) a člověka s velkým talentem pro kompozici. Možná v pár scénách člověk vzpomene na Avatara nebo Lotříka, ale tenhle film má pořád svou vlastní vůni, která vychází především z příběhu. Asi by se zaplnili všechny tramvaje v ČR, kdyby si do ní měl stoupnout každej kdo zná pohádku o Šipkové Růžence, ale kdyby do nich měl nastoupit jen ten, kterýho napadlo tuhle stokrát ohranou pohádku převyprávět takovýmhle způsobem, tipuju, že by jsme se všichni tlačili na peronu a čuměli na prázdný tramvaje. Film je jednoduchej tak, aby s ním neměli problém i ti nejmenší, ale současně má svý kouzlo i pro dospělý, již zmíněný začínající vztah mezi Maleficent a Aurorou, má v sobě ohromnou vyspělost a něhu. No a pak už je to pro každýho, kdo je dítě ofiko a nebo neofiko - dospěláka s duší détěte, jeden velkej balzámek. Ke konci si oficiální i neoficiální děti určitě společně zafandí dobru a budou moc rádi že na světě existují lidi, který umí svou hlavu plnou fantazie (už jen navrhnout ten kostým pro Angie musela bejt práce neoficiálního a nesmírně talentovanýho dítěte) přetavit na pohyblivý obrázky a ukázat jí v podobě krásně citlivě odvyprávěné pohádky plný fantazie. (29.05.2014)

Ta anorektická harpyje mě fakt dostala! Nádherně zapšklá, echt zlá baba, kdysi ovšem roztomile rohatá lolitka, s vyzývavě namalovanými rtíky a naivními představami o mužích a opravdové lásce (ta stejně neexistuje, říkali to i ve filmu). Dnes je z romanticky zamilované Zlobilky už jen smutná Zloba - citově deprivovaná stará rašple, pardon, královna, divoce poletující pohádkou naruby. Pohádkou, která z nás mužů, čili chrabrých reků, rytířů v ocelovém brnění, dělá obyčejné debily v plechu, navíc s prošlou záruční lhůtou. Tedy jen nafouklé (a taky nafoukané) staré konzervy s nápisem „KRÁLík na paprice“. Jo jo, měl bych být nasranej, měl bych se vztekat, vřískat a kopat macho-nožičkama. Pak otevřít svou komentátorskou tlamu a na film chrlit síru a oheň, jako by mě ta svinská poletucha právě proměnila v zuřivého havrano-vlko-draka (SPOILER: který si pak ale v boji nechal hodit na čumák smyčku, jako by byl s prominutím nějakej blbej krokodýl, lovenej Stevem Irwinem). Ale já chrlit nebudu. Já se totiž bavil. Přímo královsky (sic!). Doslova jen pár máchnutí křídel Zloby chybělo, aby film vyletěl vzhůru ke hvězdám, ke všem pěti. Stačilo jen o maličko víc přitlačit na scenáristickou pilu, kterou se snažili přeříznout... ale no tak! Já myslel přeříznout moje chlapské ego. Ale když už je řeč o Růžence, nemlich tuhle scénu bych určitě víc zdramatizoval. Šestnáctiletá panna chrní jak dudek, nevzbudí ji ani líbání. Cha! Takže ji klidně můžu ... jen abych ji vysvobodil, samozřejmě! Vždyť já vím, moje stará, milovaná Zlobo, jsem starý prasák. Chlap, no... (10.07.2014)