Jack a obři

Pohádka, prostě pohádka, a tak je třeba se na ni dívat. Dnešní zmlsaný divák už neví coby, chtěl by vše dokonalé. Dokonalá je výprava (dobře, podoba s Avatarem je, ale ten také kopíroval odjinud), kamera, triky (vyděsila mě úvodní pixelová pasáž z historie obrů, naštěstí pak už bylo vše věrohodnější), hudba. Příběh je klasický - dobro, zlo, překážky, láska, padouch apod. Kdo čekal existenciální drama na téma střet různě postavených společenských vrstev, musel být zklamán. Fazole jsou fešné, trocha napětí s humorem v obří kuchyni a k tomu dobývání hradu pomocí zapálených stromů...že by inspirace LOTRem? Ale proč ne! Kvůli dětem chybí gejzíry krve (pochopitelně), i když pro mrtvoly se nejde daleko. Jack ani princezna moc krásy nepobrali, o to víc se k sobě hodili. Snad jen...fazole v medailonku? A ten medailonek byl vodotěsný? Tak to vážně pochybuji... (01.10.2013)

Bryan Singer jedoucí na volnoběh a naprosto bez nápadů. Film sice uteče docela rychle, ničím extra neurazí, ale bohužel ani neoslní. A to je na Singera dost nezvyklé. Nohy mu navíc podráží scénář plný wtf postav(Ewen Bremner) a zvratů. Ewan McGregor a Stanley Tucci se sice snaží, seč můžou a princezna je nehorázně cute, ale Nicholas Hoult postrádá charisma a vůbec se sem nehodí. Navíc mi to i přes svůj rozpočet přišlo například v samotném závěru naprosto nevelkolepé. Snad si Bryan šetří pouze formu do dalších X-menů. (06.07.2013)

Nicholas Hoult byl ještě před chvilkou zombík, který se zamiluje do Teresy Palmer a najednou je z něj chlapík, který šplá po přerostlé fazolce. Další pohádka, která dostala tu možnost, aby byla takto dobře zfilmována, hlavně po digitální stránce. Takové filmy mám potom rád, když film poskytuje ten pravý zážitek, i tak by neuškodilo, kdyby tu bylo více akce, hlavně na začátku. (06.07.2013)

Co když se někde na naší planetě, a přesto mimo dosah lidí, nachází světy a tvorové, o nichž nemáme tušení? Jen si to představte, někde vysoko nad oblaky je jakýsi ostrov nebo země, který obývají hroziví obři a jen čekají na příležitost, až budou moci sestoupit do světa lidí. A přesně to se stává v tomto fantasy filmu díky obřímu stonku fazole, který sahá až do zapovězeného a lidstvu neznámého světa. Nebudu lhát, že jsem se tímto příběhem setkal poprvé. Už v dětství jsem viděl tento příběh nějak zpracovaný, akorát si nevybavuji podrobnosti, možná to byl nějaký film s Looney Tunes, ale nevím to jistě, a tento příběh byl částečně zpracován i ve filmu Kocour v botách, v němž vedlejší postava ze Shreka dostala svůj vlastní prostor. Zde se ale jedná o tak promyšlený a zajímavý příběh, že mě ten film naprosto dostal a já celou dobu jen se zaujetím sledoval jednu zajímavou scénu za druhou a až do konce filmu jsem ani na okamžik od obrazovky neodlepil oči. Film mě prostě dokázal maximálně vtáhnout do děje a já tak celý příběh prožíval spolu s hlavními hrdiny. Tvůrci zde našli dokonalý souběh mezi rodinným fantasy filmem a hororem pro dospělé, a ve výsledku to je krásná pohádka s trochu temnějším příběhem, která má jiskru, která dokáže zaujmout a držet diváka v napětí, a která má svoje kouzlo. Já jsem absolutně nadšený, tenhle film chci vidět víckrát a nemyslím, že se mi v brzké době vykouří z hlavy. Tohle prostě byla jízda, která si ode mne těch pět hvězd bez nějakého většího přemýšlení a váhání zaslouží. (09.06.2014)

Chtěl bych to vidět ještě jednou a s erkovou přístupností se vším tím detailním ukousáváním hlav, žvýkáním vojáků a používáním mletých lidí jako náplň do pirohů! Takhle musím jednu ubrat jednak proto, že si zase dvanáctiletí smradi mohli utírat snoply do sedaček v Cinestaru a kdo má potom na tom sedět, druhak za toho nového, nesympatického Patyzóna, kterému jsem ani na chvíli nevěřil, že by někdy mohl sbalit takhle píchatelnou princeznu! Jinak však z toho Brajen vydojil naprosté maximum a ukázal, že se dá natočit dokonale udělaná, přímočará a vcelku drsná fantasy pohádka, u které citlivé bukvice nepomočí růžové kapesníčky s monogramem Džordže Majkla a artoví hnědopichové tu opět roztomile dští síru nad nedostatečnou propracovaností psychologie postav, absenci Schopeenhauerovské nadsázky a naprosté ignoraci existenciálních dilemat, až se z toho za břicho popadám. Nu čož, tak si to přeslabikujeme znovu! Je to pohádka, kokoti, PO-HÁD-KA. (03.06.2013)