Sněhurka a sedm trpaslíků

Neuvěřitelná pecka, svižnější, nabitější a ještě bizarnější než Perníková... Pohádka, která bohužel moc dětí v době svého vzniku nestrašila. Na rozdíl od Perníkovky není Sněhurka žádná nastavovaná kaše, baletní exhibice a nekonečná andělská procesí. Posuzovat pohádku z roku 1933 dnešníma očima může být nefér ale zvukový film se už pár sezón měl čile k světu a ani v jeho počátcích nevznikaly takto zjevně diletantské filmy. Ale ono je otázkou jak vypadl proces výroby a distribuce tohoto konkrétního titulu. Pokud si vezmeme, že není známé datum o pražské premiéře a měla ještě vzniknout třetí pohádka - Červená Karkulka, tak je dost dobře možné, že "sesterská" Perníková chaloupka uvedená před Vánoci 1933 byla takový průser, že se s tím svezly i další filmy. __| Kameraman Josef Bulánek zřejmě trpěl neodbytnou potřebou po zaplnění volného prostoru v záběru - většina záběrů zpoza křoví nebo stromu - podobně svérázný přístup se objevuje i v jeho dalších filmech. __| A ve zvukové éře fascinující práce se zvukem a nemožností namixovat dohromady hudbu, ruchy a dialogy. Tady ale budou na vině kromě diletantismu také finance. Přece jenom už i dříve vznikly filmy, kde postsynchrony tolik nebily do očí. __| Tlustého trpaslíka měla hrát Dáďa Kmínkovic, tuční ale byli všichni stejně, takže kterého hrála? __| A vrchol všeho bylo zakončení - nekrofilní princ, který touží po Sněhurce ve skleněné rakvi a je zklamaný, když procitne; královna, kterou prostě trefí šlak... __| Mistře, díky za Váš opus magnum. P.S.: Milý uživateli pursulusi hodnotit si budu jak chci a vy byste se neměl chovat jako moralista se sklony k agresivní filantropii. (13.10.2019)

Posuzovat pohádku z roku 1933 dnešníma očima mi přijde tak trochu nefér. Je dobré mít v patrnosti, že zvukový film byl ještě v plenkách, diváci byli zvyklí sledovat dlouhé záběry beze slov, kochat se krásou pohybu. Z dnešního pohledu by se dala Sněhhurka označit jako velká nuda s minimem akce. Současný divák mnohem více ocení emancipovanou ženskou hrdinku s mírnou drzostí /viz Liboška Šafránková ve třech oříšcích pro Popelku) než pokornou a bezbranou (v tomto případě i prostoduchou) Sněhurku. Já jsem za tento snímek vděčná, protže je pro mě dalším kamínkem do mozaiky a ukazuje, kam se naše kinematografie posunula. (30.10.2019)

Amatérština nejhoršího zrna, myslím, že horší než Perníková chaloupka; srovnatelné s Osadou mladých snů - všechno od jednoho režiséra. Asi to měl být film pro děti, oživený třemi baletními kousky. Výkony "herců" byly horší, než ty, které jsme vídali na dětských besídkách národní školy, film byl evidentně natáčen jako němý, ovšem postsynchrony nebyly vůbec synchronní. Film krátký a přesto prodlužovaný klasickými třemi fázemi snahy královny usmrtit Sněhurku jako svou konkurentku v soutěži o Miss království. Princ Jasmín cválající na koni mi zdálky připomínal Vinnetoua a zblízka motýlkáře Castelpoola... A to zakončení efektním záchvatem infarktu...Prostě hrůza, kterou nechrání ani doba, kdy byl natáčen. (23.10.2019)

Pořád solidní guilty pleasure, ale na Perníkovou chaloupku nemá ani omylem. Sice se tu přehnaně netančí a nechodí tu 10 minut andělé po schodech, ale taky tomu chybí bizarní momenty typu Paní Pohádky, nesmyslné zvraty či budovatelský prolog, takže to nemá až tolik do sebe. Kmínek měl víc pustit uzdu fantazii, do Perníkové chaloupky toho nacpal mraky. I tak tu ale je dost až legendárních scén, ať už královnino koupání se ve fontáně, taneční kremace trpaslíků, Sněhurka po lobotomii, princův zklamaný výraz po probuzení Sněhurky z mrtvých nebo královnina smrt, která je tak moc random, že se asi Kmínkovi nechtělo nic vymýšlet. Měl si na pomoc zavolat Paní Pohádku, ta by mu v tom hned udělala pořádek. Jinak filmařsky je to samozřejmě zase těžce amatérské; hudba a text nikdy nemůžou znít dohromady, nad úhly kamery se ani nepřemýšlelo a herecké výkony jsou zase kapitolou samo o sobě, až mi přijde škoda, že Kmínek nemá nějakého nástupce, protože takhle bych to dokázal zahrát taky. Obzvlášť postavu lovce, ten byl na Oscara... Recesní 3* (02.12.2023)

Kmínkova Sněhurka.¬         Svérázná postava českého filmu Oldřich Kmínek natočil v roce 1933 na objednávku dvě lidové pohádky v provedení částečně baletu — nezapomenutelnou "Perníkovou chaloupku" a poněkud více zapomenutelnou "Sněhurku a sedm trpaslíků".¬                 Neviděl jsem film — a to jsem pro svůj větší rozhled shlédl i řadu počinů pánů amatérů —, který by byl tak amatérsky, tak uboze natočen. Všechny jumpové počiny všech dob a genrů strnou úžasem nad krásou Kmínkovy Sněhurky a vzdají jí hold. Znalec filmu, kterému by byla Kmínkova Sněhurka pouštěna dokola ve vězeňské cele podobně jako reklamní televize v čekárně lékaře nedočkal by se jitra, zhynul by bídně, zhroucen a připraven o veškeré životní iluze. Úrovní zpracování, hereckých výkonů a vedení patří Kmínkova Sněhurka do skupiny snímků veliké polní latriny, což je kategorie pro odpadní, jumpovou tvorbu takové jiskry a neuvěřitelnosti, že stojí za shlédnutí (někdy ze zdravotních důvodů pouze jediné za dlouhý čas).¬                 Jako kuriozitu vypichuji, že Kmínek byl soudním znalcem v oboru film; před tím byl obchodním cestujícím. Inu, "umění" Kmínkovo této kariéře docela odpovídá.¬                 A nyní několik slov pro ty zdejší uživatele-hodnotitele, kteří umělecky méněcenné snímky hodnotí co možná nejvýš. Je to věc nepěkná a není na místě (za všechny Véča), hodnocení snímku se tímto vaším přístupem zcela poničí; na snímky této ráže je možné poukazovati i jinými a příhodnějšími způsoby, než falešným záměrně zkresleným hodnocením.¬                 Případné opoznámkování: uživ. Douglas. (18.11.2019)