96 hodin: Odplata

Šedesátiletá akční superstar se vrací, aby zmasakrovala půlku podsvětí Istanbulu - rukama, pistolí a granátometnou dcerou na telefonu. Neeson je pořád cool geront, přestože: a) - nemůžeme mu věřit supergeniální analytické schopnosti, jelikož v komplikované metropoli dosahuje milimetrově přesných výsledků pomocí odhadu a totálních náhod b) - nemůžeme mu věřit roli superbijce, protože ani maska v podobě nepřehledného střihu neschová vláčné pohyby obstarožního fotra c) - nepomáhá mu nikdo z filmařského týmu, který vyplodil to nejtuctovější, co od akčního filmu lze čekat. Největším kladem tohohle průhledného béčka s debilním scénářem je zjištění, že Famke Janssen vypadá dobře i na prahu padesátky. (14.01.2015)

Nuda, nuda. Devadesátiminutové zírání do stropu kina a doufání, že až Neeson toho pětadvacátého padoucha oddělá (stejně nudným způsobem jako oddělal všechny před ním), dostane se konečně konečně k padouchovi největšímu, což by znamenalo, že do závěrečných titulků nebude déle než patnáct minut. Už dlouho jsem neviděla tak málo řemeslné zručnosti jako prokázal režisér, scénárista, střihač a kameraman tohoto filmu. (12.10.2012)

// Umíš docela dobře řídit, Kim.. ale sakra, začni už doháje zvedat ten telefon, taťka z tebe brzy chytne infarkt s takovou. Všechno ostatní bylo cool, tedy především Istanbul, akce a Mercedes Benz. Jenže jednička byla taky cool a k tomu ještě originálně adrenalinová pálka jako prase, kterou před lety nikdo nečekal. Tohle tady chybělo a je to zapříčeněno ze dvou důvodů: A) druhé díly obecně nestojí za nic B) když za něco stojí, může za to lepší a propracovanější příběh - Taken 2 byl ale jednodušší a dojel na to. Nadruhou stranu to znamená, že až za rok půjdu do kina na třetí díl, dostanu to, co se nepovedlo teď. Salám alejkum i vám. 60% (09.10.2014)

Téměř celou první hodinu tady máme schéma „drsňák s měkkým srdcem“ aneb rodinné problémy bývalého agenta. Bryan nenápadně dolézá na svou exmanželkou a svým ultrastarostlivým přístupem otravuje dceru, který začíná randit a doufá, že po únosu bude žít normální život. Zápletka se krapet obmění (Bessone, snaž se sakra víc!), tentokrát unesou manželku. Dcera dokonce při osvobozování pomáhá, lítá po střechách jak kominice a my se tak dočkáme několika třeskutých wtf momentů, kdy se pozice unesených určuje podle zvuku granátů a kružnic z tkaničky od bot./// Nekompromisní jatka drsné jedničky jsou pryč. Megaton nabízí (protiislámskou) utahanou akci s několika scénami, které jsou zcela jistě myšleny vážně, vyzní ovšem směšně. Postavy se po tvrdé ráně zvedají, jako kdyby je jen někdo pošimral, mají velkohubé repliky, jež jsou však vesměs trapné atd. Nevýrazní záporáci z Albánie v teplákovkách jdou Bryanovi po krku v Istanbulu, který je naprosto zoufale nudnou lokací./// Režisér přibral střihače a kameramana, kteří pracovali na filmech jako Kurýr 3, Colombiana nebo Souboje Titánů. Většina scén se tak stává kvůli špatné střihové skladbě nepřehlednou a vyloženě ošklivou na sledování. On bodne chlapa nožem a nevidíme kam. On nabodne chlapa na něco na stěně, nevidíme nač. Na triky očividně v rozpočtu moc nezbylo a (plochá) Maggie tu vizuální průměrnost fakt nevytrhne. Aspoň že hudební doprovod je stále úderný a dynamický jako ve skvělé jedničce./// Film je dílo kolektivní, takže není fér vše svádět na režiséra. Tady tentokrát selhali skoro všichni, sice nijak fatálně, ale dopadli asi tak, jako kdybyste si chtěli nakrájet šunku lightsaberem – výsledek je nanejvýš nejistý, neefektivní a znovu už byste si to nezopakovali./// Neeson sice stále dokáže přesvědčivě zahrát násilnického bad-asse a pořád má onu šik koženou bundu, ale i tak nezakryje, že je z toho všeho unaven, *spoiler* jak ostatně na konci sám prohlásí. A to vykrádání OSTu z filmu Drive je tedy fuj! [Kino] (02.10.2012)

Popravdě, po různých recenzích jsem čekal, že Megaton bude víc tlačit na xenofobní pilu, nicméně v tomto ohledu je na tom Taken 2 vlastně lépe než jeho starší bráška, o téměř otevřeně rasistickém From Paris With Love ani nemluvě... Jasně, turecká policie jezdí výhradně v polorozpadlých Daciích (no, ony jsou to spíš staré Renaulty), hraniční přechod mezi Tureckem a Řeckem (?) je částečně zřícená bouda uprostřed lesů, turecká hudba v rádiích zní jako něco na uspávání hadů a albánští mafiáni mají stejnokroje složené z umolousaných koženkových bund a šusťákovek, ač na namakané bouráky očividně mají peněz dost. Jenže tohle jsou jen taková klasická klišé, která jsou k vidění skoro v každém filmu. Víc mi vadí, že oproti Morellovu energií nabitému trilleru jede istanbulské pokračovaní víceméně jen ze setrvačnosti a je prosté nápadů a i jakýchkoli divácky silných momentů. Akční scény už tu všichni pohaněli, takže já jen potvrdím, že opravdou jsou až tak špatné, jak se povídá. Ať už šlo o bitky, přestřelky, automobilovou honičku ulicemi či pěší honičku po istanbulských střechách (ta je tak strašně originálním prvkem, že se objevuje v KAŽDÉM akčním filmu z tohoto města), všechno bylo mdlé, nevynalalézavé a neposkytovalo to ani potěšení ze sledování lidských těl (a automobilů) v pohybu, ani to nepůsobilo adrenalinově a bezprostředně fyzicky (jako třeba v prvním Takenu). Inu, škoda dál mluvit... (07.10.2012)