Válečný kůň

Spielberg to s tou modrou oblohou, nejzelenější trávou a přepálenými západy slunce kapánek přehnal. Už dávno totiž nejsme v dobách technicolorových melodramat. I když moc dobře věděl, co točí a jak to chtěl natočit (přiznaně zkreslenou, až pohádkovou verzi války), v jádru mu chybí to podstatné – emoce. Děj je rozmělněný v nepříliš podmanivých minipříbězích, díky kterým postupně ztrácí emocionální kontakt s divákem. Než si zvykneme na nějakou novou postavu, záhy zmizí. Útržkům děje zase trestuhodně chybí vlastní pointy. Z plátna se tak valí na Spielberga neuvěřitelná řada špatných scén, které vrcholí patetickým shledáním, které obnáší mlčenlivé omývání kopýtek a doktora, který vypustí z úst něco děsivého („Dáme mu tu nejlepší možnou péči. Budeme ho léčit jako vojáka, kterým je.“). Je mi pak docela jedno, že se na plátně odehrává kus filmařského kumštu, ale je třeba vidět i skutečnost, že dialogy jsou utrpením, šustí papírem, film nemá tempo, stopáž je smrtící a postavy jsou vesměs nesympatické do morku kostí. Spielbergova vlastně vůbec první výprava do dob první světové války je dle mého docela velkým přehmatem.. Tři * mi sem prostě nesedí.. (24.02.2012)

Steven v Ryanovi skládal poctu statečným mužům z 2. světové války a tentokrát ve War Horse přináší pohádkově laděný příběh o zvířeti, kterému patřila válka předchozí. Rozdíl je větší, než by si někdo přál, avšak stárnoucí Steven stále má co předvést. Dávkuje pohádkovost tématu vkusně, sentiment je všudypřítomný, ale má svůj účel (včetně závěru) a proto bych všechny slova o hloupém kýči zavrhl. Tohle má smysl, svou pohádkovou symboliku, osudovou neexistenci náhody a pár okamžiků, kdy se chcete unášet tímhle světem na hřbetu koně probíhajícího válečnou vřavou i špinavými zákopy (mimochodem krásná scéna s potleskem pro ILM). To vše okolo je typicky americké, typicky Spielbergovské... a teď si nejsem jistý, zda tyhle dva pojmy nejsou vlastně naprosto neoddělitelné a jeden nedefinuje druhý:)). Být to o půl hodiny kratší (asi bez toho delšího začátku), byla by to velmi příjemná klasika s pocity starých dobrých melodramat a velkolepých filmů o malých-velkých hrdinech.... PS: 4* lehce nadhodnocené za ty podhodnocené odpady:) (22.01.2012)

Film o lásce, dobrotě a koních, v němž i Velká válka působí mnohonásobně patetičtěji a moralistněji než ve všech protiválečných pamfletech let 20. a 30. V tom však paradoxně vůbec není problém, hlavní úskalí téhle jímavé podívané je Spielbergova absolutní záliba v povrchu. Ze záběrů mizí cokoli niterného, psychologického, vše přejímá sytá vizuální aranž. Lidé i koně jsou vysloveně rekvizitou v profesorské exhibici tvůrce. Momenty dojetí tak vždy a znovu narážejí na totéž - není to lidský (koňský) příběh, co nás dojímá, je to jen úctyhodná audiovizuální konstrukce, pod níž není (narozdíl od Stevenových slavných filmů) už vůbec nic, jen žánrové vákuum. To je prostě málo i na pohádku, kterou Válečný kůň je víc než čímkoli jiným. (20.02.2012)

Ještě mnohem víc nesnesitelný film, než jsem si vůbec troufnul dopředu předpokládat. Technicky samozřejmě v pořádku, ale dialogy je utrpení poslouchat, hlavní postavy nesympatické (všechny, přičemž ten hlavní teenage vidlák nejvíc), hnacím motorem příběhu jsem buďto náhody, nebo demence jeho postav a celé je to tak nechutně ušmudlaně patetické a kýčovité, že se mi z toho až zatočila hlava. Myslím, že ve skutečném životě se všude kolem nás odehrává spousta silnějších příběhů, takže tak nějak netuším, proč by měl mít někdo potřebu dojímat se nad tím, jestli se jedna kobyla znovu shledá s jedním nesympatickým mladíkem, nebo ne. A jako ... pokud se ve vážně míněném filmu zvíře vědomě a cíleně (!!!) obětuje, aby pomohlo svému zvířecímu kamarádovi, a lidi to tvůrcům žerou a dojímají se tím ... tak je na tomhle světě něco sakra špatně. Už dlouho mě něco takhle nevytočilo, dvě hvězdy za technickou stránku věci. Spielberg už bohužel není zárukou kvalitního zábavného mainstreamu. (13.01.2012)

Těžko říct, proč se Spielberg rozhodl natočit tak patetický film. Protože patos a cukrkandl jistě nejsou omylem, ale cílem. A přes všechny úžasné scény to u pátrání po smyslu toho všeho zůstává. Nejsem tak znechucen, jak jsem očekával, obzvlášť proto, jak rychle film uteče. Ale jinak není co víc říct. (15.01.2012)