Válečný kůň

Zobrazení člověkem způsobených útrap zvířete vybízí označit Válečného koně za příbuzného Bressonova Baltazara, štafetová vyprávěcí struktura zase připomíná Jancsóovy Hvězdy na čepicích. Uvědomuji si, že jde o příměry divoké, jimž bych měl včas přitáhnout uzdu, přesto nejnovější Spielbergův film považuji nejen za návrat k vypravěčské tradici klasického Hollywoodu Victora Fleminga a Johna Forda (k westernům odkazuje rozvíjení tématu tradice vs. modernita i útok kavalerie na německý tábor, připomínající útoky indiánů), ale (paradoxně) také za pozoruhodný narativní experiment. Zápletka zprvu vypadá prostě a představoval jsem si, s jakou lehkostí ji scenárista „prodával“ producentovi (je tam kůň, je tam kluk, je tam válka), jenže otevření brány oddělující malý svět rodinných sporů od velkého světa války přináší nečekané oživení. Tušený hlavní hrdina je upozaděn a film atypicky přebírá hledisko koně, na co jsme ovšem dopředu nenásilně připravováni akcentováním ostatních zvířat. Otcovsko-synovské drama na pozadí třídního konfliktu se mění v drama vlastenecké, to posléze ve válečný příběh o přátelství a chybět nebude ani odlehčující komediální epizoda. Všechny navenek stylisticky nesourodé děje spojují dvě slova obsažená v názvu, válka a kůň. Film ale válku neukazuje s hyperrealismem Vojína Ryana, představuje nám naopak její přiznaně zkreslenou, skoro dětsky naivistickou verzi (kýčovitá obloha jako ze starých technicolorových melodramat). Před smrtí jsem dopředu varováni významnými záběry, bolestivé scény (poprava) Spielberg zjemňuje mistrnými, byť v jeho režii jaksi samozřejmými vizuálními i zvukovými zkratkami a bitevní scény jsou snímány převážně v celcích, nikoliv v detailech, jež by toho odhalily více. Kritice není podrobována přímo myšlenka války (jako snad v žádném americkém filmu), kterou film předkládá jako nevyhnutelnost. Krvavý celosvětový konflikt slouží k vyhrocení dojemného vyprávění do humanistických extrémů (vyprošťování koně by vydalo na dva absurdní skeče). Nelidskost války Spielberg nepokrytě využívá k odhalení lidskosti hrdinů. Válečný kůň v zásadě tvrdí „život je boj, ale vy ho vyhrajete“. Dnes, kdy pomalu i mnohé hollywoodské filmy váhají a pochybují, jistě úsměvný názor, ale Spielberg jej stále dokáže prezentovat s velkolepostí, díky které budete mít v oddalovaném závěru (znovu-nastolování rovnovážného stavu po předchozích otřesech jako obvykle chvíli trvá) vítězný pocit. Pokud se necháte. 75% Zajímavé komentáře: Lavran, Vančura (23.02.2012)

Ultrapatetický megagýč, aký si môže v dnešnej dobe dovoliť už len jediný režisér na svete - Steven Spielberg. Každý záber ako maľovaný, typické nasvietenie, množstvo "Spielberg faces", dialógy (dúfam, že zámerne) šuštiace predlohou. Film, ktorý sa omeškal o dobrých 30 rokov. Čo ale neznamená, že nefunguje, sú tam dokonca aj vynikajúce scény. Koník samozrejme na Oscara. (13.01.2012)

Spielberg je majstrom rozprávania príbehov a z môjho osobného piedestálu ho nikdy nezvrhnem. War Horse nie je žiadnym monumentálnym vojnovým filmom, ktorý by sa snažil pojať šialenstvo vojny syrovým realistickým spôsobom na štýl Vojaka Ryana, ale je "len" obyčajným rozprávkovým príbehom o sile, odvahe, láske a statočnosti. A to mi bohato stačilo. Prvá polovica filmu sa sústreďuje najmä na vykreslenie vzťahu hlavného hrdinu a koňa Joeyho a keby nebol každý obraz v nej tak spielbergovsky precítený, zrejme by ma dramatické okamihy vo vojne nezasiahli. Spielberg je génius. Presne vie, kde pridať a kde ubrať, aby sa vyhol prehnanému sentimentu a zároveň dokáže každej dôležitej scéne vdýchnuť závan osudovosti. Emócie samotné vyrážajú najmä z úchvatnej kamery, ktorá snímala koňa a "jeho prežívanie" z tých správnych uhlov (kamera mi celkovo pripomenula veľké americké klasiky). John Williams opäť stvoril nebesky povznášajúci soundtrack, Jeremy Irvine mi neprekážal a celkovo ma film dojal a pohladil - a to je to najdôležitejšie. War Horse má jedinú smolu - vznikol v modernej dobe, nasýtenej nolanovským precíznym chladom, a preto jeho ľudskosť a rozprávkovú symboliku málokto ocení. Odpady sú irelevantné a zaujaté. Aj keď je pre niekoho obsahovo nereálny a metaforický, stále si udržuje punc filmárskej kvality. Navyše z neho cítiť Spielbergovu lásku k filmu, čo mi napríklad v jeho Tintinových dobrodružstvách chýbalo. A chcem minimálne nomináciu za "herecký" výkon Joeyho :-) (23.01.2012)

Spielberg proslul především jako režisér velkých výpravných podívaných, jejichž technické zvládnutí je dokonalé a přesvědčivé. Současně však také jako tvůrce, který poměrně často nezvládá sentiment svých příběhů a čas od časů přímo spadává do kvalit, jejichž problematičnost čouhá z díla jako sláma z bot našich předků. VÁLEČNÝ KŮŇ je ve Spielbergově filmografii kdesi uprostřed. Stěží uvěřitelný příběh se místy pohybuje za hranicí věrohodnosti (jak dlouho mohl vydržet ve válečných podmínkách kůň od dělostřelců či závěrečná až kýčovitě působící scéna se zapadajícím sluncem a plesající rodinou), současně však neztrácí svou supraindividualistickou integritu. Zatímco BÍLÝ TESÁK je výtvorem Londonovy fantazie, medvěd, talisman statečných polských vojáků, dobývajících Monte Cassino, který dopravoval nahoru přes nejnebezpečnější úseky výbušniny i munici, je nezpochybnitelným historickým faktem. Bohatá doprovodná galerie lidských hrdinů poněkud vyvažuje až příliš se vlekoucí první polovinu filmu. A sentiment, doprovázený skutečným citem, nás nutí nezapomínat na tento ne zcela tuctový film z pomezí lehkého a "těžkého" žánru kinematografie hraného filmu. (23.02.2012)

Moc jsem si přála viděla nějaký film o koních, který by měla asoň trochu jiný scénář než ty dosavadní. To se bohužel nenaplnilo, Krasavec Beauty byl hodně podobný. Koně vybrali pěkné, to se musí nechat, Emily Watson byla opět skvělá. Film je určitě příjemný na dlouhé odpoledne, ale bohužel není nezapomenutelný. (27.03.2019)